Rozsudek ze dne 7. 2. 2025
Výrok byl opraven usnesením ze dne 15. 2. 2025 (§ 164 o. s. ř.), viz Rozhodnutí v této věci.
Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 77 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Řízení se co do částky 60 000 Kč zastavuje.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám [Jméno Zástupce A] náklady řízení ve výši 6 050 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
Žalobou se v daném řízení žalobkyně domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, jímž by soud rozhodl o povinnosti žalované zaplatit jí žalovanou částku s příslušenstvím a nahradit náklady řízení z titulu Smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky dne 23. 1. 2023, na jejímž základě zapůjčila žalobkyně, jako zapůjčitel, žalované, jako vydlužiteli, finanční prostředky ve výši 110 000 Kč, které se žalovaná zavázala splatit žalobkyni do konce září 2023. Současně žalobkyně požadovala i zaplacení smluvní pokuty ve výši 25 % z výše dlužné částky, to jest 27 500 Kč.O žalobě bylo rozhodnuto vydáním elektronického platebního rozkazu dne 28. 3. 2024 Okresním soudem v Českých Budějovicích pod č. j. [Anonymizováno] [č. účtu] –[Anonymizováno], proti kterému se žalovaná bránila včas podaným odporem a namítla místní nepříslušnost Okresního soudu v Českých Budějovicích. Nárok žalobkyně neuznala ani z části, když zejména tvrdila, že jí žalobkyní žádná zápůjčka poskytnuta nebyla a pokud jí byly ze strany žalobkyně vyplaceny nějaké peněžní prostředky, jednalo se v roce 2022 o úhrady za poskytnuté služby, byť jsou ve výpisech označeny jako mzdy. Navrhla proto žalobu v celém rozsahu zamítnout.Usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 5. 2024, č. j. [spisová značka], které se stalo pravomocným dne 19. 6. 2024 vyslovil Okresní soud v Českých Budějovicích svou místní nepříslušnost a věc byla postoupena Okresnímu soudu v Táboře jako soudu místně příslušnému, neboť žalovaná měla v den podání žaloby bydliště v působnosti Okresního soudu v Táboře.Ke zjištění skutkového stavu věci provedl soud dokazování, jehož výsledky hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a vyvodil z něho tyto skutkové a právní závěry.Obsahem Smlouvy o zápůjčce ze dne 23. 1. 2023 předložené žalobkyní má soud prokázáno, že žalobkyně [právnická osoba] jako zapůjčitel, a žalovaná [jméno FO] (nyní [Anonymizováno]), jako vydlužitel, uzavřeli tuto smlouvu, jejímž předmětem bylo prohlášení zapůjčitele, že podpisem smlouvy o zápůjčce půjčil vydlužiteli peněžní prostředky ve výši 110 000 Kč a vydlužitel se podpisem smlouvy o zápůjčce zavázal předanou zápůjčku vrátit způsobem a za podmínek ve lhůtě stanovené níže v této smlouvě. Smluvní strany se dohodly na neúročení zápůjčky. Vydlužitel se zavázal zapůjčiteli vrátit zápůjčku nejpozději do konce září 2023 s tím, že zápůjčka je splatná v hotovosti v sídle zapůjčitele, nedohodnou-li se smluvní strany jinak. Smluvní strany si dále sjednaly, že v případě prodlení vydlužitele s úhradou zápůjčky zapůjčiteli, zavazuje se vydlužitel zaplatit zapůjčiteli od prvního dne prodlení smluvní pokutu ve výši 25 % z výše dlužné částky. Smlouva je zakončená podpisem zapůjčitele, za kterého smlouvu podepsal prokurista žalobkyně pan [jméno FO] a podpisem žalované.Předžalobní výzvou ze dne 29. 10. 2023 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k dobrovolnému zaplacení zápůjčky, včetně smluvní pokuty a nákladů za právní zastoupení ve lhůtě nejpozději do sedmi pracovních dnů ode dne odeslání výzvy. Dokladem o doručení do datové schránky má soud prokázáno doručení této výzvy žalované dne 31. 10. 2023.Výpisy z účtu žalované vedené u obchodní společnosti [Anonymizováno] má soud prokázáno, že 13. 10. 2022, 14. 11. 2022, 13. 12. 2022 jí žalobkyně zaslala na účet vždy částku 29 600 Kč označenou jako mzda. Detailem z účtu žalované, jakož i pěti fakturami vystavenými žalovanou obchodní společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba].[IČO] IČO, má soud prokázáno vyfakturování a zaplacení faktur za zprostředkování obchodu žalovanou ve prospěch uvedené obchodní společnosti, a to za květen 2022 ve výši 13 326 Kč, červen 2022 ve výši 35 000 Kč, červenec 2022 ve výši 20 000 Kč, červenec 2022 ve výši 25 000 Kč a srpen 2022 ve výši 20 400 Kč. Dalšími třemi fakturami a výpisy z účtu žalované má soud prokázáno vyfakturování a následné zaplacení faktur vystavených žalovanou obchodní společnosti [právnická osoba] [IČO] IČO, za zprostředkování obchodu, a to v září 2022 ve výši 5 400 Kč, v říjnu 2022 ve výši 19 466 Kč a v listopadu 2022 ve výši 26 400 Kč.Výpisem z účtu [jméno FO] vedeného u [právnická osoba]., číslo účtu [č. účtu] má, soud prokázáno zaplacení částky 60 000 Kč žalovanou, přičemž v kolonce info, zpráva pro příjemce je uvedeno „[Anonymizováno] vracím první část „. Platba byla zaúčtována dne 25. 1. 2023.Pracovní smlouvou ze dne 14. 4. 2022 má soud prokázáno, že žalobkyně jako zaměstnavatel zastoupená [jméno FO] a žalovaná jako zaměstnanec, uzavřeli pracovní smlouvu na pracovní pozici Telefonistka s místem výkonu práce v [adresa] za mzdu 25 000 Kč hrubého měsíčně, a to na dobu neurčitou. Téhož dne byla mezi týmiž smluvními stranami uzavřena Dohoda o mlčenlivosti, o důvěrných informacích po dobu pěti let. Dodatkem k pracovní smlouvě číslo 1/2022 ze dne 2. 5. 2022 byla žalovaná přijata na pozici operátor, operátor, specialista za hrubou mzdu ve výši 34 000 Kč měsíčně. Dohodou o provedení práce uzavřenou mezi obchodní společností. [právnická osoba]. jako zaměstnavatelem, zastoupeným panem [jméno FO] a žalovanou jako zaměstnancem má soud prokázáno uzavření této dohody mezi smluvními stranami dne 9. 5. 2022 na pozici supervizor na dobu určitou od 9. 5. 2022 do 31. 12. 2022 za odměnu 10 000 Kč měsíčně. Dohodou o rozvázání ze dne 25. 7. 2022 má soud prokázáno, že mezi obchodní společností [právnická osoba] jako zaměstnavatelem zastoupeným [jméno FO] a žalovanou jako zaměstnancem byla zrušena dohoda o provedení práce, která byla uzavřena 1. 6. 2022 na pozici office manažer, a to ke dni 25. 7. 2022. Listinou ze dne 31. 5. 2022 má soud prokázáno ukončení pracovního poměru ve zkušební době uzavřeného mezi účastníky dne 19. 4. 2022. Pracovní smlouvu na pozici pomocné úklidové práce. Dohodou o mlčenlivosti uzavřenou mezi účastníky dne 23. 1. 2023 má soud prokázán závazek žalované zachovávat mlčenlivost ohledně informací, se kterými přijde do styku, nakládání s osobními údaji.Výpisy z obchodního rejstříku vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích má soud prokázánu existenci těchto obchodních společností – [právnická osoba], IČO: [IČO], ve které vykonává prokuru od 18. 1. 2022 [jméno FO], mj. společníkem této obchodní společnosti je od 21. 6. 2024 i žalovaná. Dále obchodní společnost [právnická osoba]., IČO: [IČO], ve které vykonává prokuru od 15. 12. 2021 do 3. 7. 2024 pan [jméno FO]. Dále obchodní společnost zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze – [právnická osoba], IČO: [IČO žalobkyně], ve které vykonává prokuru od 15. 12. 2001 doposud pan [jméno FO], přičemž prokurista je oprávněn ke všem jednáním, ke kterým dochází při provozu obchodního závodu společnosti. Prokurista je v rámci svého zmocnění oprávněn zcizovat nebo zatěžovat movité věci, které jsou ve vlastnictví společnosti.Potvrzením o platbě vydaným obchodní společnosti [právnická osoba]. dne 14. 1. 2025 má soud prokázáno, že dne 13. 7. 2022 byla na účtu žalobkyně zaúčtována platba – výdej 180 000 Kč na účet číslo [č. účtu] (účet prokuristy [jméno FO]) a že dne 10. 10. 2022 byla na účet žalobkyně zaúčtována platba – příjem 50 000 Kč (z účtu prokuristy [jméno FO]) a dne 16. 9. 2022 byla na účtu žalobkyně zaúčtována platba – příjem 60 000 Kč (z účtu prokuristy [jméno FO]).Žalovaná jako účastník řízení při ústním jednání mimo jiné vypověděla, že se žalobkyní o poskytnutí půjčky hovořily, projednávaly ji, nepamatuje si podrobnosti, možná, že smlouvu o zápůjčce podepsala, možná, že nepodepsala, už si nepamatuje. V té době podepisovala celou řadu listin a papírů. K podpisu na smlouvě uvedla, že takový podpis u svého dřívějšího příjmení měla. Do kontaktu se žalobkyní vstoupila v roce 2022, kdy zareagovala na inzerát a začala u žalobkyně pracovat jako telefonní operátorka, poté, co se osvědčila, nabídnul jí pan [jméno FO], který za žalobkyni vystupoval a považovala ho i za svého šéfa, novou pozici úvěrového specialisty, kterou už vykonávala jako OSVČ pro různé obchodní společnosti a následně svou vykonanou činnost fakturovala na základě IČA, a vždy každý měsíc řešila s panem [jméno FO], na jakou obchodní společnost má fakturovat a ta jí potom proplatila odměnu. Někdy obdržela část odměny v hotovosti, část jí přišla na účet, jindy dostala vše na účet. I ty ostatní obchodní společnosti vlastnil pan [jméno FO] nebo jeho manželka. Následně byla panem [jméno FO] obviněna, že krade kontakty, a že je ruská špionka a kazí atmosféru na pracovišti. Takto byli obviněni i někteří jiní kolegové, kteří pro pana [jméno FO] pracovali. Rozhodla se proto pracovat z domova, po nějakou dobu byl klid, když se pak asi za dva týdny chtěla ráno připojit a začít pracovat s klienty, měla zablokovány veškeré systémy, opakovala se stejná obvinění, a proto spolupráci ukončila. Nikdy si od žalobkyně ani od pana [jméno FO] nepůjčila částku 110 000 Kč a ani žádnou jinou. Ke své práci obdržela počítač, notebook, mobilní telefon, ten byl ale dárkem při přijetí na pozici úvěrového specialisty, notebook vrátila v den ukončení, mobilní telefon si ponechala, každý dostal nějaký dárek. Mobilní telefon dostala od pana [jméno FO] na základě ústní darovací smlouvy. Nikdy pana [jméno FO] či žalobkyni nepožádala o žádné peníze. Nikdy jí žalobkyně ani pan [jméno FO] neposkytla finanční prostředky. Pouze v jednom případě posílala peníze jiné firmě, neví už které, neví už kolik, jednalo se o desítky tisíc korun, mělo to spojitost s její funkcí a bylo to na konci té spolupráce, přelom roku 2022–2023. Na důvod poslání těchto peněz si už nevzpomene. Nepamatuje si ani na uvedení účelu platby, nevzpomene si ani, zda se jednalo o splátku, či celou částku. Přesto setrvává na tom, že si od žalobkyně žádné peníze nepůjčovala. To by si pamatovala. Smlouvu ukončila asi v březnu 2023, jako OSVČ působila ve vztahu k žalobkyni od května 2022 do března 2023. Poté, co byl žalované předložen výpis z účtu [právnická osoba]. číslo účtu [Anonymizováno], jehož majitelem je pan [jméno FO] a plyne z něho příchozí úhrada ve výši 60 000 Kč zaúčtovaná 25. 1. 2023 od [jméno FO], číslo účtu [Anonymizováno] s textem „[Anonymizováno], vracím první část „vypověděla, že si ohledně toho na nic nepamatuje. Dále vypověděla, že asi v polovině roku se chtěla stěhovat, neměla finance na stěhování, ani na akontaci nájmu, ani na zaplacení nájmu a podobně, tak si předjednala s panem [jméno FO], že by jí byl schopen nějakou potřebnou částku poskytnout a v té souvislosti se možná vyjadřovala o té smlouvě o zápůjčce. Nakonec jí peníze v desítkách tisíc korun poskytl její otec, obdržela je v hotovosti najednou v červnu 2022. Proto si už nepotřebovala půjčovat peníze ve firmě s panem [jméno FO].[jméno FO] jako svědek vypověděl, že u žalobkyně působí a v rozhodné době působil, jako prokurista a žalované půjčoval peníze, které jsou předmětem daného řízení. Potvrdil výpověď žalované v té části, kdy vypovídala o pracovním vztahu se žalobkyní, o povýšení na vyšší pozici, o změně pracovního vztahu na OSVČ. Dále uvedl, že když nastoupila na vyšší pozici, v té době jezdila její kolegyně do práce osobním automobilem tov. zn. Audi TT, které jí pořídil manžel, jenž se prodejem vozidel zabýval. Žalovaná měla zájem o koupi obdobného vozu a na konci léta 2022 si brala nějaký úvěr, ale neměla na kauci, a proto požádala žalobkyni o půjčení těchto peněz, čemuž jako prokurista vyhověl a z firemní pokladny jí vyplatil peníze a ona následně koupi vozidla realizovala. Tehdy neměl vůbec pochybnosti o tom, že bude pro žalobkyni pracovat dál, byla velmi šikovná a osvědčila se. Pak nastaly problémy na jiném pracovišti, žalovaná to špatně nesla a někdy v lednu 2023 či v únoru 2023 přišla do kanceláře s tím, že je toho na ní moc a že už končí. Ocitl se tedy v situaci, kdy neměl moc času na to řešit nějaké zajištění zapůjčené částky prostřednictvím právní služby, proto z dostupných informací na internetu vytvořil jakousi smlouvu o zápůjčce a ta byla následně podepsána. Vzpomíná si, že žalovaná řešila nějaký úvěr a z toho mělo dojít k vrácení těch zapůjčených částek. Byli dohodnuti, že zbytek potom vrátí do září 2023. Částku poskytl v hotovosti z firemní pokladny nadvakrát v částkách 60 000 Kč a 50 000 Kč. Byli dohodnuti, že během srpna vrátí tu první část. Ta první část byla vrácena do jednoho měsíce od podpisu smlouvy a zbytek měla vrátit do září 2023. Peníze z pokladny vybíral v hotovosti ve vyšší částce, peníze poskytl žalované v srpnu až v září 2022 a vracel je tam zpět v září až v říjnu 2022, a to i přesto, že v té době ještě nebyla žalovanou vrácena celá zápůjčka, vrátil je ze svého. Byli domluveni, že žalovaná zbytek doplatí. Žalobkyně nepůjčovala žalované žádné jiné finanční prostředky, ani s ní neuzavírala žádné jiné smlouvy o zápůjčce. Do firemní pokladny vracel nejdřív jednu částku 50–60 000 Kč a potom tam vracel přes svůj účet na firemní pokladnu zase tu další částku 50–60 000 Kč, už neví přesně, která z těch částek byla dřív. Z firemní pokladny vybíral částku vyšší 180 000 Kč, očekával ve firmě větší výdaje, které nakonec nebyly, a jelikož je žalobkyně plátcem DPH, byl by problém, kdyby finančnímu úřadu neprokázali, kde ty peníze jsou. 110 000 Kč proto vrátil do pokladny firmy ze svého. Zbytek vybraných peněz 70 000 Kč byl použit na běžný provoz firmy. Peníze chybí žalobkyni, která mu je nemůže vrátit.Po výpovědi svědka namítla žalovaná nedostatek aktivní legitimace žalobkyně, když [jméno FO] vybral z pokladny žalobkyně 180 000 Kč, a byl to následně také on, kdo částku žalobkyni zaplatil, oboje v postavení fyzické osoby. Jestliže by tedy vůbec, kdy existoval dluh žalované, pak to nebyl dluh vůči žalobkyni, ale vůči [jméno FO], a nikoliv z titulu zápůjčky. Vrácením dluhu panem [jméno FO] jako fyzickou osobu žalobkyni, tento dluh v souladu s ustanovením § 1908 o.z. zanikl. Žalovaná dále namítala, že ani smlouva o zápůjčce není skutečným prokázáním toho, že byl reálný kontrakt uzavřen, když v bodě 2.1, je výslovně uvedeno to, že zapůjčitel podpisem smlouvy o zápůjčce prohlašuje, že půjčil vydlužiteli peněžní prostředky ve výši 110 000 Kč. Ani z jedné části tohoto dokumentu nevyplývá, že by vydlužitel přijetí této částky, jakkoliv potvrzoval, kdy je v něm sice uvedeno, že vydlužitel se podpisem této smlouvy o zápůjčce zavazuje předanou zápůjčku zapůjčiteli vrátit. To však pochopitelně platí pro ten případ, že by půjčka vydlužiteli od zapůjčitele poskytnuta byla. K pravosti listiny, která má být podkladem zápůjčky žalovaná uvedla, že o obdobné věci hovořili, projednávali ji, možná, že smlouvu podepsala, možná, že nepodepsala, už si to nepamatuje. Poté, co jí byl dokument předložen, uvedla ohledně svého podpisu, že u svého předchozího příjmení takový podpis měla. Žalovaná má za to, že účastníka, který předkládá listinu k důkazu, stíhá důkazní povinnost a břemeno důkazní; tento účastník tedy nese procesně nepříznivé následky toho, že se v řízení nepodaří prokázat pravost či správnost soukromé listiny. Žádný takový důkaz nebyl ani předložen, ale ani navržen. Půjčka je reálný kontrakt, je zcela bez významu, zda existuje či neexistuje písemné zachycení budoucí vůle, především musí dojít k předání předmětu zápůjčky vydlužiteli, či alespoň do jeho dispozice nebo tím zaplaceny dluhy vydlužitele. Ani žalobkyně si vlastně není jista, kdy mělo k předání peněz žalované dojít, když výslovně uvedla, že není žalobkyně, respektive pan [jméno FO], již schopen přesně specifikovat datum a čas předání těchto částek, nicméně předání dvou částek v hotovosti, celkem částky ve výši 110 000 Kč proběhlo v létě roku 2022. [jméno FO], který vypovídal jako svědek, nemohl být nezávislý ve své výpovědi, neboť peníze on sám do pokladny žalobkyně vrátil a žalobkyni chybí, protože mu je má vrátit, má na výsledku rozhodnutí zájem a je fakticky vyloučeno, aby nebyl jako případný svědek, nezaujat ve prospěch žalobkyně. Aby se mohlo jednat o uznání dluhu ve smyslu ustanovení § 2054, odstavec 2 Občanského zákona, muselo by se jednat o platbu zapůjčiteli a z okolnosti usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. Vzhledem k poměrně složitým právním vztahům mezi žalovanou a společnostmi spojenými s panem [jméno FO] nelze za takových okolností určovat, co přesně za platbu by to mohlo být. Dále poukázala na to, že smlouva o zápůjčce svým obsahem potvrzuje, že žalovaná si půjčila dne 23. ledna 2023 částku ve výši 110 000 Kč a již tři dny poté má zaplatit 60 000 Kč, a navíc jejímu prokuristovi na jeho účet (jestliže se tak skutečně stalo, pak by se spíše jednalo o tunelování peněz ze společnosti ve prospěch prokuristy).Po právní stránce nahlížel soud na daný případ dle ustavení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. Občanský zákoník (dále jen o.z.), dle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc, tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.Smlouva o zápůjčce je reálnou smlouvou a k jejímu uzavření nepostačují příslušné projevy vůle smluvních stran, tj. dosažení konsenzu stran, ale je nutné také přenechání předmětu zápůjčky vydlužiteli. K uzavření smlouvy tedy nestačí dohoda stran o jejím obsahu, ale musí dojít k faktickému přenechání předmětu zápůjčky vydlužiteli a teprve přenecháním předmětu zápůjčky je smlouva uzavřena. Pouhým dosažením konsensu stran o obsahu smlouvy není smlouva uzavřena a zapůjčiteli nevzniká povinnost přenechat předmět zápůjčky vydlužiteli. Dosažení konsenzu o obsahu smlouvy a přenechání předmětu zápůjčky spadají zpravidla časově v jedno, ale není to nezbytné. K přenechání předmětu zápůjčky může dojít i před dojednáním obsahu smlouvy, a to v případě, kdy se předmět zápůjčky, již nachází u vydlužitele a strany se následně dohodnou, že daná věc mu bude přenechána jako zápůjčka. Předmět zápůjčky může být přenechán vydlužiteli i s určitým časovým odstupem od sjednání obsahu smlouvy. V takovém případě však není smlouva o zápůjčce uzavřena, dokud věc není vydlužiteli přenechána. Pro smlouvu o zápůjčce, zákon nestanoví žádnou formu, takže může být uzavřena písemně, ústně, anebo také konkludentně. Podstatnými náležitostmi smlouvy o zápůjčce jsou přenechání zastupitelné věci zapůjčitelem, vydlužiteli, tak, aby ji užil podle libosti, povinnost vydlužitele po čase vrátit zapůjčiteli věc stejného druhu. Smlouva o zápůjčce je tedy reálnou smlouvou o půjčení, tj. dočasném přenechání zastupitelných věcí k užití, a to bezplatně nebo za úplatu. Předmětem zápůjčky mohou být jen zastupitelné věci, včetně peněz, tj. věci, které se váží, počítají nebo měří. Přenecháním předmětu zápůjčky nelze rozumět jen fyzické odevzdání (tradici) předmětu zápůjčky vydlužiteli, ale jakékoliv jednání, jehož výsledkem je, že se předmět zápůjčky dostane do dispoziční sféry vydlužitele.V daném případě má soud provedeným dokazováním prokázáno platné uzavření smlouvy o zápůjčce, když žalovaná nejprve tvrdila, že žádnou smlouvu o zápůjčce se žalobkyní ani s [jméno FO] neuzavřela, po předložení písemné smlouvy o zápůjčce ze dne 23. 1. 2023 uvedla, že ji možná podepsala, možná nepodepsala a že si už na to nepamatuje. Ohledně připojeného podpisu na listině uvedla, že se takto svým dřívějším příjmením podepisovala. Tedy žalovaná jednoznačně nepopřela, že by smlouvu o zápůjčce nepodepsala, rovněž nezpochybnila ani svůj podpis na ní připojený. Soud proto neměl důvod pochybovat o tom, že smlouvu podepsala a nebyl zde proto ani důvod poučovat žalující stranu o důkazním břemenu prokázání pravosti podpisu žalované. Jelikož však smlouva o zápůjčce je reálný kontrakt a k jejímu uzavření dojde až v okamžiku přenechání předmětu zápůjčky vydlužiteli, musí soud při posouzení důvodnosti nároku žalobkyně zkoumat, zda skutečně došlo zapůjčitelem k předání peněz vydlužiteli. I toto bylo v daném řízení prokázáno. Soud vyšel zejména z výpovědi svědka [jméno FO], který jako prokurista žalobkyně a zároveň osoba, která finanční prostředky do pokladny žalobkyně zatím vrátila ze svých finančních prostředků, má zájem na výsledku soudního sporu, na druhou stranu je jako svědek trestněprávně odpovědný za svou výpověď a nepravdivou výpovědí by si mohl přivodit trestní stíhání i případné odsouzení za křivé svědectví. Proto soud jeho výpověď považuje za věrohodnou s určitou mírou nepřesnosti, která je dána časovým odstupem od popisovaných událostí. Naproti tomu výpověď žalované považuje soud za velmi nevěrohodnou až účelovou, neboť tato na většinu pro věc zásadních a relevantních otázek odpovídala: Už si nepamatuji, nevím, možná podepsala, možná nepodepsala a podobně. Některá svá kategorická tvrzení mění poté, co je jí předložen hmatatelný důkaz o opaku a pak i k mnohé takové situaci opět uvádí, že už si nepamatuje a že neví. Výpovědi žalované a svědka [jméno FO] se shodují v tom, že žalovaná pro žalobkyni pracovala nejprve na základě pracovní smlouvy v několika pracovních pozicích, pak jako OSVČ, a to i ve vztahu k dalším obchodním společnostem, v nichž jako prokurista [jméno FO] působil. Bylo též prokázáno, že pokud žalobkyně či jiné obchodní společnosti zasílaly na účet žalované nějaké finanční prostředky, jednalo se vždy o odměnu (mzdu), za činnosti, jenž žalovaná pro tyto obchodní společnosti vykonala. Žalobkyně ani netvrdila, že by zapůjčené peníze posílala žalované na její účet, ale tyto prostřednictvím prokuristy poskytla žalované v hotovosti ve dvou částech 60 000 Kč a 50 000 Kč. Obě výpovědi se také shodují v tom, kdy žalovaná pro žalobkyni pracovala, a to od května 2022 do března 2023. Svědek [jméno FO] vypověděl, že peníze žalované žalobkyně zapůjčila v létě 2022, výpisem z banky žalobkyně prokázala převod částky 180 000 Kč v červenci 2022 na účet prokuristy. Žalovaná uvedla, že v létě 2022 se chtěla stěhovat. Neměla však dostatek finančních prostředků, a proto jednala s [jméno FO], zda by jí žalobkyně peníze mohla půjčit. Následně však peníze získala darem od svého otce, jednalo se o desítky tisíc korun. Tedy určité jednání o zápůjčce v uvedeném období potvrdila i žalovaná. Rovněž tvrzení svědka [jméno FO] o tom, že když mu v lednu 2023 žalovaná oznámila nečekaně ukončení činnosti pro žalobkyni, sepsal narychlo dle návodu na internetu smlouvu o zápůjčce, aby si alespoň nějak zajistil prokázání její existence, považuje soud za pravdivé. Na tomto závěru nemění nic ani to, že se [jméno FO] v pozici prokuristy rozhodl z opatrnosti, vrátit do pokladny žalobkyně ze svých finančních prostředků v září 2022 a v říjnu 2022 částky, které žalovaná žalobkyni dosud nevrátila. V případě kontroly stavu finančních prostředků v pokladně žalobkyně by totiž nesl jako prokurista za zjištěný stav i odpovědnost. Za zcela zásadní však soud pro prokázání existence zápůjčky žalované považuje akt, kterým žalovaná ze svého účtu zaslala na účet [jméno FO], prokuristy žalobkyně, dne 25. 1. 2023 (tj. 2 dny po podepsání smlouvy o zápůjčce) částku 60 000 Kč s dovětkem „[Anonymizováno], vracím první část „ , aniž by jakkoliv vysvětlila, proč tak učinila, uvedla opět pouze, že už si nepamatuje. Žalovaná však neuvedla žádný jiný právní důvod, na jehož základě uvedenou částku [jméno FO] zaslala a lze tak mít za to, že platbou uhradila první část zápůjčky 60 000 Kč. Ohledně této částky také vzala žalobkyně žalobu zpět, a proto bylo řízení ve § 96 odstavec 1, 2 o.s.ř. zastaveno. Pokud jde o zbývající část poskytnuté zápůjčky, soud vyšel z ustanovení § 2054 odstavec 2 o.z., dle kterého platí, že plní-li dlužník dluh, z části, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. V souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu 23 Cdo 405/2013 je nutné konstatovat, že částečné plnění bude mít za důsledek uznání zbytku dluhu, pokud bude plnit dlužník na svůj dluh (případně i prostřednictvím třetí osoby) a výslovně nedá najevo, že ve zbývajícím rozsahu pohledávku žalobce zpochybňuje. Tak tomu bylo i v daném případě. Žalovaná při zaslání částky 60 000 Kč uvedla text již výše uvedený, z něhož nikterak nevyplývá, že zbytek dluhu, to jest dalších 50 000 Kč, neuznává a platit nehodlá. Pokud tedy byla soudu předložena smlouva o zápůjčce na částku 110 000 Kč, kterou žalovaná se žalobkyní uzavřela, žalovaná následně zasílá prostřednictvím prokuristy částku 60 000 Kč s dovětkem [Anonymizováno] vracím první část, aniž by výslovně, jakkoliv uvedla, že zbytek dluhu neuznává, je tím prokázána existence zápůjčky 110 000 Kč žalobkyní žalované a její částečná úhrada co do částky 60 000 Kč a uznání zbytku dluhu, to je 50 000 Kč. Za irelevantní považuje soud skutečnost, že zápůjčku žalovaná vrátila na účet prokuristy žalobkyně, ačkoliv smlouva uvádí vrácení v hotovosti v sídle zapůjčitele. Rovněž soud nepovažuje za důvodnou námitku žalované ohledně nedostatku aktivní legitimace žalobkyně, když peníze do pokladny žalobkyně, již byly vráceny jejím prokuristou z jeho finančních prostředků. V řízení bylo prokázáno, že finanční prostředky byly zapůjčeny od žalobkyně, prokurista, který ji zastupuje, je vrátil, ale žalobkyně je zatím nemůže vrátit jemu, když je nemá vráceny od žalované. Za nedůvodnou považuje soud i námitku žalované týkající se postavení spotřebitele, neboť žalovaná pro žalobkyni v době uzavření smlouvy o zápůjčce pracovala v pozici OSVČ, je také ve smlouvě uvedena nikoliv rodným číslem či datem narození, ale identifikačním číslem [hodnota], tedy rovněž jako podnikatel. Navíc se pohybovala ve sféře poskytování finančních služeb, a tedy i jako odborník na danou problematiku. Smlouva byla bezúročná a sjednání smluvní pokuty ve výši 25 % z výše zapůjčené částky je v souladu se zákonem. Na základě výše uvedeného má tedy soud za to, že žaloba byla podána po právu, a proto o ní bylo rozhodnuto tak, jak uvádí výroková část tohoto rozsudku.O nákladech řízení bylo rozhodováno za situace, kdy žalobkyně žalobou požadovala zaplacení částky 137 500 Kč, řízení bylo v důsledku zpětvzetí zastaveno co do částky 60 000 Kč, a to z důvodu zavinění na straně žalobkyně. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 77 500 Kč, (50 000 Kč dluh + 27 500 Kč smluvní pokuta) a tedy v rozsahu 56 %, žalovaná byla ve věci úspěšná v rozsahu 44 %. Odečtením obou částek je úspěch žalobkyně v rozsahu 12 %. Má tedy právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 12 %. Náklady řízení jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 5 500 Kč, dále pět úkonů právní služby po 6 200 Kč, tj. 31 000 Kč + 5 režijních paušálu po 300 Kč tj. 1 500 Kč, jeden úkon po 6 200 Kč dle advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025, jeden režijní paušál po 450 Kč, celkem tedy 6 650 Kč, v součtu za poskytnuté právní úkony a režijní paušály 39 150 Kč. K tomu 21 % DPH, jejichž plátcem právní zástupce žalobkyně je ve výši 8 221 Kč, v součtu tedy 52 871 Kč. 12 % z této částky pak činí částku 6 344,50 Kč, a právě tuto částku uložil soud neúspěšné žalované žalobkyni na nákladech řízení nahradit.
Usnesení ze dne 15. 2. 2025
Výrok
Rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 10. února 2025 č. j. 4 C 164/2024–97 se ve výroku III. opravuje tak, že má správně znít:III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám [Jméno Zástupce A], advokáta, se sídlem [adresa] ve výši 6 344,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Ve výroku citovaným rozsudkem rozhodl soud výrokem III. o povinnosti žalované nahradit úspěšné žalobkyni část nákladů řízení, které při vyhlášení rozsudku vyčíslil ve výši 6 050 Kč, ačkoliv správně mělo být uvedeno 6 344,50 Kč. Za této situace postupoval soud dle ustanovení § 164 o.s.ř., dle kterého předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu ve stejnopisech rozhodnutí, vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům.