4 C 50/2025

Odůvodnění

1. Osvojitel navrhl osvojení zletilého osvojence, které je obdobou osvojení nezletilého s odůvodněním, že dne [datum] uzavřel manželství s paní [jméno FO], rozenou [Anonymizováno]. Ta měla po rozvodu svého prvního manželství v péči osvojovaného. Otcem osvojovaného je [jméno FO], narozen [datum], bydliště neznámé (dále jen biologický otec).

2. Osvojitel žil s matkou osvojovaného přibližně od 3. roku věku osvojovaného. Mezi osvojovaným a osvojitelem se vytvořil prakticky vztah rodič – dítě. Osvojovaný se s biologickým otcem nestýkal, neboť biologický otec o styk s ním nikdy nestál. Jediným jeho zájmem bylo vždy pouze to, zda je za osvojovaného ještě povinen hradit výživné, které bylo stanoveno v naprosto minimální výši. Za posledních minimálně 50 let mezi osvojovaným a biologickým otcem neproběhlo žádné setkání. Osvojitel se vždy k osvojovanému choval jako k vlastnímu synovi. Osvojitel společně s manželkou brali osvojovaného na dovolené, hradil jeho vzdělání, podporoval ho a je pro syna osvojovaného jediným dědečkem. Rozhodnutím Okresního národního výboru [adresa] ze dne [datum] bylo povoleno osvojovanému užívat příjmení [jméno FO], místo dosavadního [jméno FO].

3. Osvojovaný je ženatý. Manželkou je paní [jméno FO], narozená [datum], trvale bytem na téže adrese jako osvojovaný. Osvojovaný je otcem syna [jméno FO], narozeného [datum], trvale bytem [adresa].

4. Společným zájmem osvojitele a osvojovaného je využít novou právní úpravu umožňující osvojení zletilého tak, jak to má na mysli ustn. § 846 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), a proto osvojitel podal návrh na osvojení zletilého, neboť se jedná o společné přání obou.

5. Osvojitel i osvojovaný jsou přesvědčeni, že jsou splněny podmínky pro osvojení, které je obdobou osvojení nezletilého, jelikož osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti a zároveň je osvojovaný dítětem manželky osvojitele, osvojení není v rozporu s odůvodněným zájmem biologického otce, respektive osvojiteli a osvojenému není žádný takový zájem znám, osvojitel je osoba zletilá a svéprávná, osvojení není v zásadním rozporu se zájmy dětí osvojitele, jelikož osvojitel žádné děti nemá, mezi osvojitelem a osvojovaným je přiměřený věkový rozdíl, mezi osvojitelem a osvojovaným neexistuje příbuzenský poměr uvedený v § 804 o. z., S osvojením vyslovil souhlas osvojovaný [Jméno osvojence], narozený [Datum narození osvojence], rovněž jeho manželka [jméno FO], narozená [datum], souhlas vyslovil dále syn osvojovaného [jméno FO], narozen [datum], který zároveň doplnil, že si je vědom, že osvojením vzniká právní vztah mezi ním a osvojitelem se všemi právními důsledky. K osvojení není potřeba souhlasu biologického otce, neboť tento nemá o osvojovaného zjevně zájem.

6. Soud vyslechl osvojitele i osvojence při ústním jednání konaném dne [datum], přičemž shodnými výpověďmi bylo prokázáno skutkové tvrzení osvojitele uvedené v návrhu na osvojení zletilého. Osvojenec kromě jiného doplnil, že od samého počátku, co si uvědomoval existenci a přítomnost osvojitele, jej považoval vždy za svého otce a ani nevěděl, že tomu tak není. Dozvěděl se to asi ve 4. třídě a nikdy s tím neměl žádný problém. Možná i proto, že svého biologického otce ani nezná a poté, co slyšel od své matky, ani znát nechce. Za otce po celou dobu považuje osvojitele. Rovněž osvojitel je pro jeho syna jediným dědečkem, kterého takto vnímá. Manželka osvojence paní [jméno FO] uvedla, jako svědek při ústním jednání, že je srozuměna s návrhem na osvojení zletilého a souhlasí s tím, aby se její manžel stal osvojencem osvojitele pana [Jméno osvojitele A]. Vztahy v rodině fungují normálně jako v jakékoliv jiné rodině, osvojitel je prostě náš děda. Stejným způsobem ho vnímá i syn osvojence a jeho manželky, jiného dědečka ani nemá. I ona si je vědoma toho, že dojde ke změně zápisu v rodném listě jejího manžela, kde místo jeho biologického otce bude uveden právě osvojitel [Jméno osvojitele A].

7. Rodným listem vydaným Městským národním výborem v [Anonymizováno] má soud prokázáno, že v knize narození – v rodné matrice Městského národního výboru v [Anonymizováno] je ve svazku [Anonymizováno], ročník [Anonymizováno] na straně [Anonymizováno], pod číslem řadovým [Anonymizováno], uvedeno narození [Jméno osvojence] dne [Datum narození osvojence], narozen [datum], jako matka [jméno FO], rozená [rodné přijmení], narozená [datum]. Křestním a rodným listem římskokatolického farního úřadu v [adresa] z [datum] má soud prokázáno narození osvojitele dne [Datum narození osvojitele A], matka [jméno FO], rozená [rodné přijmení]. Úmrtím listem vydaným Městským úřadem [adresa] má soud prokázáno, že dne [datum] zemřela [jméno FO], rozená [rodné přijmení], ke dni úmrtí vdaná za [Jméno osvojitele A], narozeného [Datum narození osvojitele A].

8. Soud má v dané věci provedeným dokazováním za prokázané, že osvojenec žil od svého raného dětství v rodině, která byla tvořena jeho matkou paní [jméno FO], rozenou [Anonymizováno] a panem [Jméno osvojitele A], kterého považoval za svého otce. Nebylo tomu jinak i v době, kdy se dozvěděl, že jeho biologickým otcem není, svého biologického otce nezná, nestýká se s ním. Již v roce 1975 bylo povoleno osvojovanému užívat příjmení [jméno FO], místo dosavadního [jméno FO]. Z výslechu účastníků řízení, manželky osvojovaného a z vyjádření syna osvojovaného má soud za prokázané, že souhlasí s tím, aby osvojitel osvojil osvojence, jsou srozuměni s tím, že dojde ke změně zápisu v rodném listě osvojovaného se všemi právními důsledky. Všichni dále shodně vypověděli a v prohlášení uvedli, že vztahy mezi nimi jsou stejné jako v jiné běžné rodině, osvojenec osvojitele považuje za svého otce, syn osvojence považuje osvojitele za svého dědu a rodina funguje takto již po mnoho let. Jelikož osvojitel je vdovec, nebylo potřeba souhlasu jeho manželky s osvojením zletilého. Osvojitel i osvojený shodně uvedli, že mají mezi sebou vztah identický s rodinným vztahem, mají se rádi, a na základě tohoto řízení by rádi uvedli faktický stav do souladu se stavem právním.

9. Podle § 847 odst. 1, 2 o. z., lze zletilého osvojit, jestliže a) přirozený [rodné přijmení] osvojovaného byl osvojen týmž osvojitelem, b) v době podání návrhu na osvojení byl osvojovaný nezletilý, c) osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti nebo d) osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela. Zletilého nelze osvojit, jestliže by to bylo v rozporu s odůvodněným zájmem jeho pokrevních rodičů. Podle § 818 odst. 1 písm. c) o. z. souhlasu rodiče osvojovaného dítěte není k osvojení třeba, pokud rodič se zdržuje na neznámém místě a toto místo se nepodaří soudu v součinnosti s dalšími orgány veřejné moci zjistit ani při vynaložení potřebné pečlivosti. Podle § 448 odst. 1, 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízení soudních (dále jen „z. ř. s.”), účastníkem je osvojenec, jeho dítě a ten, kdo má v úmyslu osvojence osvojit (osvojitel). Účastníkem je také manžel osvojitele, je-li třeba k osvojení jeho souhlasu. Podle § 450 z. ř. s. soud v řízení vyslechne rodiče osvojence, jde-li o osvojení zletilého, které je obdobou osvojení nezletilého, dítě osvojence, umožňuje-li mu jeho rozumová a volní vyspělost vyjádřit svůj názor ve věci osvojení, a manžela osvojence. Podle § 437 odst. 1 písm. b) z. ř. s. soud v řízení ve věcech osvojení vyslechne alespoň jednou rodiče osvojence, a to i pokud nejsou účastníky. To neplatí, pokud rodič se zdržuje na neznámém místě, a toto místo se nepodařilo soudu ani při vynaložení potřebné pečlivosti v součinnosti s dalšími orgány veřejné moci zjistit.

10. Po přezkoumání a zhodnocení všech provedených důkazů, a to jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že návrh osvojitele je důvodný. V dané věci bylo zcela prokázáno, že byly splněny podmínky pro osvojení zletilého, které je obdobou osvojení nezletilého, když na straně osvojitele byly splněny hned dva zákonné předpoklady, a to, že osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti a dále osvojitel tímto osvojuje dítě své manželky. Jak již bylo výše uvedeno, soud nezjistil žádnou skutečnost, která by bránila osvojení osvojence a byla by v rozporu s odůvodněnými zájmy jeho biologických rodičů, matka osvojence již zemřela a biologického otce osvojenec nezná. Rovněž osvojenec má zájem, aby jeho vztah s osvojitelem byl i právně uznán za vztah syna a otce, jak jej oba vnímají. Bydliště biologického otce osvojovaného není účastníkům známo, a proto nemohl být kontaktován za účelem výslechu, případně vyjádření se k osvojení. Osvojení je plně na místě, neboť je jím právně zcela přiléhavě vystižen vztah mezi osvojitelem a osvojencem, který je fakticky plně obdobný otcovskému (synovskému) vztahu. Osvojení v dané věci je tedy právním odrazem dlouhodobých reálně existujících vztahů mezi účastníky řízení, které mají charakter rodinných vztahů. V řízení nebyla zjištěna žádná okolnost, která by osvojení bránila, ale naopak byly zjištěny stabilní, velmi pozitivní vztahy mezi osvojitelem a osvojencem, které jsou zcela rovnocenné rodinným poutům. Manželka osvojitele (matka osvojence), již zemřela, s osvojením vyslovila souhlas manželka osvojovaného a syn osvojovaného. Po zvážení všech rozhodných skutečností považuje soud vyhovění návrhu za odpovídající cílům právní úpravy obsažené v o. z., a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku.

11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto výrokem IV. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, a to v souladu s ustn. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, neboť účastníci se výslovně práva na náhradu nákladů řízení vzdali.