Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 50 000 Kč od 7. 11. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 3 100 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se jako zaměstnavatel vůči žalovanému jako zaměstnanci domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť s žalovaným uzavřela dne 2. 8. 2021 dohodu o zvýšení kvalifikace v oblasti řidičského oprávnění skupiny C, k jehož dosažení uhradila žalobkyně za žalovaného náklady ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se v dohodě zavázal setrvat v pracovním poměru u žalované po dobu tří let a současně uhradit vzdělávací náklady při nesplnění tohoto závazku. Pracovní poměr žalovaného byl pak na jeho žádost ukončen dohodou ke dni 6. 11. 2023. Žalovaný zároveň písemně uznal svůj závazek uhradit žalobkyni vzdělávací náklady ve výši 50 000 Kč co do důvodu i výše a zavázal se jej zaplatit ve splátkách se splatností 4. 1. 2024. Na svůj dluh však neuhradil ničeho ani po zaslání předžalobní výzvy.
2. Žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil, ačkoli mu žaloba i předvolání k jednání bylo řádně doručeno, a soud měl proto splněny podmínky pro rozhodování bez jeho osobní účasti dle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.). Při svém rozhodování vycházel z důkazů, které měl k dispozici. Tyto pak hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti a vyvodil z něho tyto skutkové a poté i právní závěry.
3. V dané věci má soud z žalobkyní předložených listin, a to zejména z dohody o zvýšení kvalifikace ze dne 2. 8. 2021 a dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne 6. 11. 2023 ve spojení s žádostí o rozvázání pracovního poměru ze dne 6. 11. 2023, za prokázané, že žalobkyně se jako zaměstnavatel zavázala uhradit žalovanému jako zaměstnanci náklady na zvýšení kvalifikace v oblasti řidičského oprávnění C včetně profesního průkazu ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se pak zavázal, že u žalobkyně setrvá v pracovním poměru po dobu tří let po úspěšném ukončení zvýšení kvalifikace, tj. do 1. 12. 2024. Při nesplnění tohoto závazku byl žalovaný povinen žalobkyni uhradit náklady na zvýšení kvalifikace. Dne 6. 11. 2023 žalovaný požádal o ukončení pracovního poměru žalobkyně z osobních důvodů a tento byl k témuž dni ukončen dohodou. Z uznání dluhu a dohody o splátkách ze dne 6. 11. 2023 má pak soud za prokázané, že žalovaný svůj dluh ve výši 50 000 Kč vůči žalobkyni co do důvodu i výše a zákonných úroků z prodlení od data ukončení pracovního poměru uznal. Svůj dluh se zavázal uhradit ve splátkách ve výši 25 000 Kč měsíčně počínaje dnem 4. 11. 2023 a konče dnem 4. 1. 2024 vždy k 20. dni v měsíci pod ztrátou výhody splátek. Žalovaný však na svůj dluh neuhradil ničeho ani na základě předžalobní výzvy ze dne 30. 5. 2024.
4. Právně byla věc posouzena v souladu s ust. § 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zákoník práce“), dle kterého se pracovněprávní vztahy řídí tímto zákonem; nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů. Dle ust. § 234 zákoníku práce uzavře-li zaměstnavatel se zaměstnancem v souvislosti se zvyšováním kvalifikace kvalifikační dohodu, je její součástí zejména závazek zaměstnavatele umožnit zaměstnanci zvýšení kvalifikace a závazek zaměstnance setrvat u zaměstnavatele v zaměstnání po sjednanou dobu, nejdéle však po dobu 5 let, nebo uhradit zaměstnavateli náklady spojené se zvýšením kvalifikace, které zaměstnavatel na zvýšení kvalifikace zaměstnance vynaložil, a to i tehdy, když zaměstnanec skončí pracovní poměr před zvýšením kvalifikace. Závazek zaměstnance k setrvání v zaměstnání začíná od zvýšení kvalifikace. Dle ust. § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), pak platí, že uznal-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá, a dále dle ust. § 1970 o. z., podle kterého platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Jejich výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
5. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dohoda o zvýšení kvalifikace ve smyslu ust. § 234 zákoníku práce. Na základě této dohody se žalovaný zavázal setrvat v pracovním poměru u žalobkyně po dobu tří let od zvýšení kvalifikace, tj. do 1. 12. 2024,[Anonymizováno] nebo uhradit náklady na zvýšení kvalifikace ve výši 50 000 Kč. Pracovní poměr žalovaného byl na jeho žádost ukončen dohodou ke dni 6. 11. 2023. Žalovaný zároveň dne 6. 11. 2023 svůj dluh vůči žalobkyni ve výši 50 000 Kč představující vzdělávací náklady písemně uznal co do důvodu i výše a soud tak má za prokázané, že dluh žalovaného vůči žalobkyni v době uznání dluhu trval, avšak žalovaný dlužnou částku žalobkyni ve lhůtě splatnosti a ani dosud řádně a včas neuhradil. Protože žalovaný dosud nesplnil, k čemu se v uznání dluhu výslovně zavázal, uložil mu soud povinnost zaplatit dlužnou částku v celkové výši 50 000 Kč dle písemného uznání dluhu tímto rozsudkem. Důvodným je i žalobkyní uplatněný nárok na úroky z prodlení, který je v souladu s výše uvedenými právními předpisy, neboť žalovaný je v prodlení se splněním svého peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.
6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 100 Kč představující zaplacený soudní poplatek ve výši 2 500 Kč a náhradu hotových výdajů dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši 300 Kč za každý ze dvou provedených úkonů (předžalobní upomínka a návrh ve věci samé) dle ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle ust. § 89a exekučního řádu.