Výrok
I. Určuje se, že od 20. 10. 2016 žalobkyně není vlastníkem motorového vozidla značky [Anonymizováno], registrační značky [SPZ], VIN [VIN kód].
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů tohoto řízení ve výši 13 797,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhá určení, že není vlastníkem vozidla značky Hyundai Atos, registrační značky [SPZ], VIN [VIN kód], neboť předmětné vozidlo na základě kupní smlouvy ze dne 20. 10. 2016 prodala žalovanému. Žalovaný se zároveň smluvně zavázal, že na své náklady zajistí přepis předmětu koupě v registru vozidel v zákonné lhůtě, tj. 10 dnů ode dne podpisu kupní smlouvy, ovšem tuto svou povinnost nesplnit a přepis nezajistil. S ohledem na dlouhodobou nečinnost žalovaného se žalobkyně nyní domáhá soudně určení, že vlastníkem shora označeného vozidla je od 20. 10. 2016 žalovaný. Žalobkyně shledává na tomto určení naléhavý právní zájem, neboť jí hrozí reální újma. Je totiž stále uvedena v registru vozidel jako vlastník a provozovatel motorového vozidla, aniž může ovlivnit chování nového vlastníka, který neplní své povinnosti a údaje v registru vozidel neodpovídají skutečnosti.
2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně se k výzvě soudu nevyjádřila, žalovaný se taktéž k výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. Proto soud rozhodoval na základě obsahu spisu.
3. Soud má z listin předložených žalobkyní, a to kupní smlouvy č. K1230161 uzavřené mezi účastníky řízení dne 20. 10. 2016, že žalovaná prodala žalovanému automobil značky [Anonymizováno], registrační značky [SPZ], VIN [VIN kód]. V č.l. 1.4 kupní smlouvy se žalovaný výslovně zavázal, že na své náklady zajistí změnu zápisu v registru vozidel v zákonné lhůtě. Žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění smluvních podmínek předžalobní výzvou ze dne 19. 6. 2024, avšak ani poté k přepisu vozidla nedošlo.
4. Při právní kvalifikaci vycházel soud z ust. § 80 o.s.ř. dle kterého určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Podle ust. § 8 odst. 2 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb. o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla nebo oznámení se podává do 10 pracovních dnů ode dne převodu vlastnického práva k silničnímu vozidlu.
5. Soud se nejprve zabýval v souladu s ust. § 80 o. s. ř. otázkou, zda je dán naléhavý právní zájem žalobkyně na určení, že není vlastníkem v žalobě označeného vozidla. Z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 5330/2015 ze dne 20. 9. 2017 vyplývá, že registr vozidel sice není veřejným seznamem, nicméně prokáže-li žadatel právní zájem, jsou mu z něho poskytovány relevantní údaje. Soudu je v rámci úřední činnosti známo, že [právnická osoba] vychází vždy při uplatnění nároků na příspěvek za nezaplacené pojistné z údajů registru vozidel. Lze tedy uzavřít, že žalobkyni by skutečně mohla vzniknout újma z důvodu, že zápis v registru silničních vozidel neodpovídá skutečnosti.
6. Žalovaný se v kupní smlouvě výslovně zavázal, že zajistí změnu údajů související s nabytím výše uvedeného vozidla v registru silničních vozidel. Z předložených důkazů přitom nevyplývá žádná skutečnost, která by žalovanému bránila v tom, aby provedl přepis předmětného vozidla. K uzavření kupní smlouvy přitom došlo v říjnu 2016, takže žalovaný je dlouhodobě v prodlení s povinností, kterou se zavázal splnit do 10 dnů. I před podáním žaloby mu žalobkyně poskytla dostatek času k tomu, aby dostál svému závazku. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a žalobkyni v celém rozsahu vyhověl. Při posuzování žaloby řídil rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích-pobočky v Táboře ze dne 18. 2. 2025 č. j. 15 Co 31/2025-47, kterým bylo dovozeno, že je přípustné i negativní určení vlastnického práva k vozidlu. Odvolací soud přitom vycházel z nálezu Ústavního soudu ze dne 9. 11. 2021[Anonymizováno] sp. zn. Pl. ÚS 114/20.
7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13 797,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.”) účinné do 31. 12. 2024 z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. (převzetí a příprava a výzva) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 a.t. účinného od 1. 1. 2025 odměna za jeden úkon právní služby (sepis žaloby) z tarifní hodnoty ve výši 65 000 Kč ve výši 3 700 Kč a paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a také daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 750 Kč ve výši 2 047,50 Kč.