8 C 24/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se vůči žalované domáhala ve výroku uvedeného rozhodnutí z titulu nesplněných povinností vyplývajících pro žalovanou ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] uzavřené mezi účastníky dne [datum]. Žalobkyně dle této smlouvy poskytla žalované úvěr ve výši 35 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a sjednaný úrok ve výši nominální úrokové sazby 64,62 % ročně splácet ve 48 splátkách po 2 050 Kč měsíčně, splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem srpnem 2021 dle splátkového kalendáře, který tvoří přílohu oznámení žalobkyně (věřitele) o schválení úvěru. Žalovaná sjednané podmínky řádně neplnila a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Žalovaná se dle žalobkyně dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce více jak 30 dnů, žalobkyni tak vzniklo právo na úhradu smluvní pokuty dle bodu 6.1. smlouvy o úvěru v celkové výši 3 493 Kč, neboť takovéto prodlení se týkalo sedmi splátek, a smluvní pokuta ve výši 499 Kč byla sjednána za každou splátku, u které se žalovaná ocitla v prodlení o délce více jak 30 dnů. Dále žalobkyni vzniklo právo na zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2. smlouvy o úvěru v celkové výši 1 800 Kč, neboť žalovaná se ocitla v prodlení o délce více jak 15 dnů se devíti splátkami a náhrada ve výši 200 Kč byla sjednána za každou splátku, u které se žalovaná ocitla v prodlení o délce více jak 15 dnů. Ke dni 23. 7. 2023 došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru, neboť žalovaná byla dle žalobkyně v prodlení o délce 65 dnů s úhradou splátky či její části. Podle bodu 6.3 úvěrové smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění staly součástí nové jistiny. Tuto novou jistinu ve výši celkem 33 408,26 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění. Po zesplatnění úvěru žalovaná na svůj dluh uhradila postupně částku ve výši 11 000 Kč a žalovaná tak dle žalobních tvrzení ke dni podání žaloby dluží žalobkyni novou jistinu úvěru v celkové výši 22 408,26 Kč. Kromě výše uvedených úroků z úvěru, smluvní pokuty v částce 3 493 Kč a náhrady nákladů v částce 1 800 Kč, požadovala dále žalobkyně po žalované též smluvní pokutu v celkové částce 14 007 Kč, a to dle bodu 6.5 smlouvy, která byla stanovena ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení žalované s její úhradou, a to počínaje dnem 25. 7. 2023 do zaplacení. Žalobkyně uvedla výpočet, kterým dospěla k uvedené částce smluvní pokuty, a to následujícím způsobem: Smluvní pokuta činí 0,1 % za každý den prodlení, a to z částky 33 408,26 Kč od 25. 7. 2023, respektive z částek postupně ponižovaných o úhrady žalobkyně zaslané po splatnosti úvěru, do dne vyhotovení žaloby, tj. do dne 13. 2. 2025. Žalobkyně dále požadovala také úrok za poskytnutí úvěru v částky odpovídající zbývající původní jistině úvěru ve výši 28 832,45 Kč ode dne 25. 7. 2023 do zaplacení, a to v nominální roční úrokové sazbě 64,62 % ročně. Výše uvedené částky žalovaná neuhradila ani na základě předžalobní výzvy.

2. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 23 343 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 336 Kč od 25. 7. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 57,09 % ročně z částky 28 832,45 Kč od 25. 7. 2023 do 15. 8. 2023, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 467 Kč od 25. 10. 2023 do 21. 12. 2023, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 2 467 Kč od 22. 12. 2023 do 13. 5. 2024 a s úrokem 15 % ročně z částky 4 042,81 Kč od 14. 5. 2024. Soud proto s ohledem na ust. § 96 odst. 2 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) výrokem II. tohoto rozsudku řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil, když souhlas žalované s částečným zpětvzetím žaloby vzhledem k okamžiku zpětvzetí žaloby nebyl třeba.

3. Žalovaná reagovala na výzvu soudu vyjádřením, ve kterém uvedla smlouvu o úvěru považuje za absolutně neplatnou. Poukazuje přitom na nedostatečné posouzení úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy, ujednání o nákladech a odměně, které jsou zcela zjevně nepřiměřené, a tudíž v rozporu s dobrými mravy. Poukazuje též na sjednaný úrok ve výši 64,62 %, jakož i na RPSN ve výši 87,64 %, tedy hodnoty, jenž se zjevně příčí dobrým mravům, a tudíž dané právní jednání činí v celém rozsahu neplatné. Na základě takto neplatného právní jednání poskytla žalobkyně žalované částku ve výši 35 000 Kč, kterou však žalovaná již v celém rozsahu uhradila, neboť žalované zaplatila částku ve výši 54 050 Kč. Žalobkyně má přitom právo toliko na vrácení poskytnuté jistiny. Na další plnění v podobě poplatků a úroků nemá od počátku právní nárok. Žalovaná ani nijak nezavinila částečné zpětvzetí žaloby žalobkyní.[právnická osoba] dané věci bylo dále možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto soud vyzval účastníky, aby se ve smyslu ust. § 115a o. s. ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně (č. l. 68) i žalovaná (č. l. 60 p. v.) s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovily souhlas a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.5. Po provedeném dokazování má soud z předložených listinných důkazů, konkrétně ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] (dále jen „smlouva“) ve spojení s oznámením věřitele o schválení úvěru, předsmluvním formulářem, formulářem pro hodnocení klienta, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 35 000 Kč a žalovaná se tuto částku zavázala splácet včetně sjednaného úroku ve výši nominální úrokové sazby 64,62 % ročně, a to ve 48 měsíčních splátkách po 2 050 Kč splatných počínaje od srpna 2021 vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce. Tato úroková sazba byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. Podle bodu 6.1. smlouvy, pokud se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, u které se ocitl v prodlení v délce 30 dnů. Dle bodu 6.2. smlouvy poskytovatel má vůči klientovi právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlení klienta. Výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se klient ocitl v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Podle bodu 6.5. smlouvy, jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou výši jistiny úvěru v den zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Z dokladu o vyplacení úvěru má pak soud za prokázané, že dne 20. 7. 2021 byla ve prospěch žalované odepsána z účtu žalobkyně částka 35 000 Kč. Z karty klienta ve spojení s výzvami k zaplacení má soud za prokázané, že žalovaná na úhradu poskytnutého úvěru před zesplatněním úvěru zaplatila 43 050 Kč. K zesplatnění došlo v souladu s bodem 6.3. písm. b) smlouvy, podle kterého jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů smlouvy, automaticky dojde k zesplatnění úvěru. K tomuto dni se pak stává okamžitě splatná celá jistina úvěru a veškeré úroky z poskytnutého úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, veškeré smluvní pokuty a náklady dle bodu 6.2. části B smlouvy. Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru stala celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději do dne zesplatnění. Z výzvy k zaplacení ze dne 20. 12. 2021, 21. 3. 2022, 17. 8. 2022, 17. 1. 2023, 20. 3. 2023, 19. 6. 2023, a 18. 7. 2023 má soud dále za prokázané, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužných splátek, tj. splátek č. [hodnota], 7, 8, 12, 13, 17, 18, 19, 20, 22, 23 a 24, které měla hradit dle přílohy ke smlouvě – splátkového kalendáře a také k úhradě smluvní pokuty a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované. Zesplatnění úvěru k 23. 7. 2023 je prokázáno oznámením o zesplatnění úvěru z uvedeného dne. Z karty klienta má soud dále za prokázané, že žalovaná byla dle znění uzavřené smlouvy poprvé v prodlení o délce 30 dnů se splátkou 4. a v prodlení o délce 60 dnů se splátkou 22., a do podání žaloby uhradila žalobkyni celkem částku 54 050 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 7. 11. 2024 (doložené včetně podacího archu z téhož dne) je prokázáno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě tvrzeného dluhu a upozorněna na možnost jeho soudního vymáhání. Z dokumentu „Hodnocení klienta“, ze dne 19. 7. 2021 je dále prokázáno, že žalobkyně před poskytnutím úvěru ověřovala úvěruschopnost žalované.6. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2048 o. z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzované povinnosti vznikla škoda. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Podle ust. § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.7. Soud se v dané věci nejprve zabýval platností uzavřené smlouvy o úvěru, neboť k případné absolutní neplatnosti smlouvy soud přihlíží ex offo a účastník v takovém případě nemusí tvrdit a namítat neplatnost takového úkonu, neboť soud je povinen zkoumat všechny důvody absolutní neplatnosti (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. [spisová značka]). V dané věci byl dle předložené smlouvy o úvěru sjednán úrok z úvěru ve výši nominální úrokové sazba z úvěru 64,62 % ročně, s uváděnou RPSN úvěru ve výši 87,64 %. Ohledně úroků z poskytnutých finančních prostředků (ať již formou úvěru či zápůjčky) existuje poměrně bohatá judikatura Nejvyššího soudu České republiky (dále jen NS ČR), kdy lze konkrétně uvést např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka], od kterých také není žádný důvod se v dané věci odchylovat. Konkrétně v rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] NS ČR dovodil, že „Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Dále se v něm NS ČR odkázal na svoji ustálenou judikaturu ohledně pojmu dobrých mravů (viz NS ČR sp. zn. [spisová značka]) a věc uzavřel se závěrem, že „Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy.“ Podle rozhodnutí NS ČR ve věci sp. zn. [spisová značka] lze úroky z prodlení „posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné a nelze je shledat neplatné jen co do výše, která přesahuje rámec dobrých mravů. Veškerá tato judikatura vydaná za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), je přitom plně použitelná i za účinnosti o. z. (viz Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I., komentář, 1. vydání, [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2014, str. 2077–2091). Také Ústavní soud České republiky (dále jen ÚS) již v nálezu sp. zn. III. ÚS 4084/12 dospěl k závěru, že úvěrová smlouva s úrokem 79 % ročně a RPSN ve výši 115,32 % ročně (spolu s dalšími sankcemi) naplňuje svým obsahem kritéria zjevné nespravedlnosti a je namístě přistoupit k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Tato judikatura se dále prohlubovala a např. nález ÚS ve věci sp. zn. II. ÚS 3194/18 dovodil, že v případě zcela a naprosto zjevného nesouladu přisouzeného plnění s dobrými mravy v neprospěch spotřebitele není vyloučeno, že již tato okolnost sama o sobě může vést k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. V návaznosti na judikaturu ÚS pak NS ČR v rozhodnutích sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] nebo [spisová značka] uzavřel, že přiznané plnění je ve svém souhrnu natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení dlužníka, že je namístě exekuci dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavit bez ohledu na pasivitu dlužníka, s tím, že další okolnosti se stávají podružnými, přičemž šlo o případy, kde se RPSN pohybovala od 94,98 % po 148,17 %, a jejíž zaplacení bylo zajištěno smluvními pokutami. Podepsaný soud má v souladu s právním názorem odvolacího Krajského soudu v [adresa] – pobočka v [Anonymizováno] (např. rozsudek č. j. [spisová značka] ze dne 12. 4. 2022), že uvedené právní závěry NS ČR a ÚS, které ve své většině byly vysloveny v rámci exekučního řízení, jsou o to více použitelné i pro řízení nalézací. Podle uvedeného rozhodnutí: „exekuční řízení je totiž už z principu určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoliv tedy pro nalézání práva a pro přezkum exekučního titulu. I proto je vhodné a účelné, aby se posouzení platnosti spotřebitelských smluv o úvěru přesunulo už do řízení nalézacího, v němž je vydáváno meritorní rozhodnutí a jež je svou podstatou určeno k tomu, aby v něm byly posouzeny všechny relevantní aspekty hmotného práva.“8. Jak již bylo výše uvedeno, předmětnou smlouvou o úvěru ze dne [datum] byla mezi účastníky sjednána nominální úroková sazba z úvěru ve výši 64,62 % ročně. Obvyklá výše úroků dle přehledu statistických údajů zveřejněných Českou národní bankou (dále jen ČNB) pro období červenec 2021 činila pro korunové úvěry poskytnutými bankami domácnostem v ČR na spotřebu v průměru 7,53 % ročně. Dohodnutá výše úroků tedy enormně převyšuje (osmkrát) tuto obvyklou úrokovou míru, což vede soud k jednoznačnému závěru, že jde o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy neplatné. Na tomto závěru nic nemění ani to, že žalobkyně není bankou, neboť tato skutečnost přece nemůže znamenat, že by si žalobkyně mohla sjednávat takto nemravnou výši úroků. Stejně tak nemůže nic změnit ani částečné zpětvzetí žaloby žalobkyní co do úroku ve výši 57,09 % ročně, neboť soud poměřuje korektivem dobrých mravů právní jednání účastníků, tedy uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne [datum], a nikoli nyní uplatňovaný úrok. Uvedený závěr je v souladu s předchozími pravomocnými rozhodnutími odvolacího (i zdejšího) soudu, kdy jako neplatné byly shledány sjednané úroky ze spotřebitelských úvěrů i ve výši 86,21 % ročně - č. j. [spisová značka] nebo ve výši 52,21 % (č. j. [spisová značka]). Neobstojí ani případná argumentace, že se jednalo o vyjádření svobodné vůle účastníků s důsledky pacta sunt servanda, neboť korektiv dobrých mravů se uplatňuje právě na smluvní ujednání. Smluvní ujednání přece nejsou vyloučené ze soudního přezkumu, naopak tyto musí soud ex offo vždy přezkoumávat z hlediska souladu s dobrými mravy. „Následkem rozporu s dobrými mravy je podle § 580 odst. 1 neplatnost právního jednání, ve spojení s ustanovením § 588 je třeba dospět k závěru, že se jedná vždy o neplatnost absolutní.” (viz výše uvedená odborná literatura, str. tamtéž). Na toto posouzení nemá žádný vliv ust. § 1793 o. z. nebo § 1813 o. z., neboť jimi nejsou vyloučena ustanovení o absolutní neplatnosti právního jednání, které je zjevně v rozporu s dobrými mravy; právě k takovému absolutně neplatnému právnímu jednání došlo v dané věci.9. Podle výše uvedené judikatury NS ČR, která navazuje na judikaturu ÚS (viz celá řada rozhodnutí ÚS uváděná ve zmíněných rozhodnutích NS ČR), je třeba zkoumat neplatnost spotřebitelských smluv způsobenou nepřiměřenými úroky nikoli izolovaně, ale v celém souhrnu uzavřené spotřebitelské smlouvy, neboť není přípustné nepřiměřené vychýlení v právech a povinnostech stran v zásadní neprospěch spotřebitele. Ve výše uvedených rozhodnutích, která se týkala další fáze uplatnění práva v exekučních řízeních, a to právě ve věcech spotřebitelských smluv o poskytnutí peněžních prostředků, bylo dovozeno, že v případě takovéto nepřiměřenosti se neplatnost vztahuje na celý závazkový vztah. NS ČR dovodil, že pokud jsou povinnosti dlužníka ve svém kontextu nepřiměřené jeho právům, že je na místě exekuci zcela zastavit, a tedy smlouvu je třeba jako celek považovat za neplatnou (viz v podrobnostech shora uvedená judikatura). Tak je tomu i v dané věci, kdy právě ujednání o nemravné výši úroků z úvěru jsou ve smlouvě o úvěru tučně vytištěna jako základní parametry úvěru, přičemž vedle nemravné výše úroků z úvěru smlouva stanovila dále toliko v neprospěch spotřebitele smluvní pokutu (pro případ porušení povinností věřitele žádná smluvní pokuta sjednána nebyla) a dále i náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením spotřebitele. Jednotlivá ustanovení dané smlouvy o úvěru poskytnuté podnikatelem spotřebiteli jsou natolik provázaná, že je nelze od sebe oddělit, neboť bez takto sjednaných úroků (pokuty a poplatků) by žalobkyně peněžní prostředky žalované nepůjčila, tedy neplatná je celá smlouva o úvěru. Její ustanovení zakládají tak nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem, že způsobují absolutní neplatnost smlouvy.10. Z výše uvedených závěrů vyplývá, že poskytnutí peněžních prostředků žalovanému je s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení dle citovaného ust. § 2991 odst. 1 o. z. Uvedené jiné právní hodnocení nevyžadovalo poučení dle ust. § 118a odst. 2 o. s. ř., neboť toto soud poskytuje jen předpokladu, kdy je třeba, aby účastník v této souvislosti doplnil vylíčení rozhodných skutečností. Tak tomu v posuzované věci nebylo, žalobkyní vylíčené skutečnosti a předložené důkazy pro rozhodnutí soudu poskytují dostatečný základ. Jak již bylo výše uvedeno, žalobkyně poskytla žalované částku 35 000 Kč. Z žalobních tvrzení plyne, že žalovaná zaplatila žalobkyni celkem 54 050 Kč, tedy žalovaná již zcela svůj dluh vůči žalobkyni uhradila. Proto soud rozhodl tak, že výrok I. zbývající žalobní návrh žalobkyně zcela zamítl.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2, věta první, o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež i dle názoru soudu nijak nezavinila částečné zpětvzetí žaloby žalobkyní, a ve zbývající části byla zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 725 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 2 780 Kč a paušální náhrada výdajů stanovená dle § 13 odst. 3 této vyhlášky v částce 450 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení a písemné podání ze dne 17. 3. 2025 a ze dne 23. 4. 2025) a dále dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 9 690 Kč po zaokrouhlení na celé koruny částkou 2 035 Kč. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.