8 C 65/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se jako pronajímatelka domáhala vůči žalovanému jako nájemci zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonnými úroky z prodlení s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o nájmu, na základě které přenechala žalovanému do užívání herní počítač, a to na dobu 24 měsíců. Žalovaný se za to zavázal hradit žalobkyni po dobu trvání nájmu pravidelné měsíční nájemné ve výši 1 283 Kč měsíčně. Žalovaný však neplatil nájemné řádně a včas, proto žalobkyně od nájemní smlouvy odstoupila. Žalobkyně požaduje po žalovaném celkovou částku ve výši 19 326 Kč, která se skládá z dlužného nájemného ve výši 11 430 Kč a zbytkové kupní ceny předmětu nájmu ve výši 7 896 Kč, neboť žalovaný předmět nájmu žalobkyni nevrátil. Žalovaný dlužnou částku neuhradil přes předžalobní upomínku.

2. Vzhledem k předloženým listinám, jakož i souhlasu žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) i on vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se v určené lhůtě na výzvu soudu nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

3. Soud má v dané věci z předložených listin, a to konkrétně ze smlouvy o nájmu č. [hodnota] ze dne [datum], za plně prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena předmětná nájemní smlouva, jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky (čl. 6. 2 smlouvy), a na jejímž základě předala žalobkyně žalovanému do užívání herní počítač [Anonymizováno] [Anonymizováno], výrobní číslo: [Anonymizováno], a to na dobu 24 měsíců (čl. 1. 1. smlouvy). Žalovaný se v uzavřené nájemní smlouvě zavázal hradit žalobkyni pravidelné měsíční nájemné ve výši 1 283 Kč splatné vždy 15. dne měsíce předcházející tomu, za který nájemné náleží (čl. 2. 1. smlouvy). Žalovaný od žalobkyně převzal předmět nájmu, což má soud za prokázané z předávacího protokolu (protokolu o akceptaci) ze dne 28. 11. 2022, jenž tvořil nedílnou součást nájemní smlouvy. Z jednotlivých žalobkyní předložených faktur má soud za prokázané, že žalobkyně vyúčtovávala žalovanému měsíční nájemné dle smlouvy o nájmu č. [hodnota]. Z informace o platbách má soud za prokázané, že žalovaný zaplatil jen první 4 splátky nájemného řádně v plné výši a včas, od 5. platby nájemného se dostává do prodlení, 16. platbu nájemného zaplatil jen částečně v částce 117 Kč, a 17. až 24. platbu nájemného nezaplatil ani částečně. Žalobkyně proto v souladu s bodem 10. [právnická osoba] podmínek odstoupila od nájemní smlouvy, což má soud za prokázané z dopisu adresovaného žalovanému ze dne 26. 9. 2024. Odstoupení od smlouvy bylo žalovanému zasláno, jak má soud za prokázané z údaje o sledování zásilek vystaveného [právnická osoba]., podle kterého byla pro žalovaného zásilka uložena na poště dne 30. 9. 2024. Z faktury č. [IBAN] vystavené společností [právnická osoba]. dne 28. 11. 2022 žalobkyni má soud za prokázané, že tržní cena nového počítače pronajatého žalovanému činila 23 223,70 Kč bez DPH, s DPH činila 28 100,68 Kč. Z předložené inzerce obdobných zařízení, jakož i z odborného článku o postupu při stanovení ceny použitých herních počítačů, má soud za prokázané, že zbytkové kupní ceny herních počítačů činí po uplynutí 24 měsíců okolo 40 % původní ceny. Z faktury č. [hodnota] [Anonymizováno] má soud za prokázané, že žalobkyně žalovanému vyúčtovala běžnou tržní cenu předmětu nájmu ve výši 7 896 Kč a dále byla předmětem této faktury budoucí splátka nájemného v částce 1 283 Kč, celkem tedy byla vystavena faktura na částku 9 179 Kč splatnou dne 26. 9. 2024.

4. Dle § 2316 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.”) se nájemní smlouvou pronajímatel, který je podnikatelem a jehož podnikání spočívá v pronajímání věcí, zavazuje přenechat nájemci na určitou dobu užívání movité věci a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky. Podle § 1746 odst. 2 o. z. strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

5. Po přezkoumání a zhodnocení všech provedených důkazů, a to jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je zcela důvodný. V dané věci byla uzavřena mezi účastníky platná nájemní smlouva, podle které žalobkyně předala žalovanému předmět nájmu a zavázal se hradit měsíčně nájemné. Žalovaný však svoji povinnost platit řádně a včas nájemné porušil, dlužné nájemné za 16. až 24. splátku nájemného dosud žalobkyni nezaplatil ani přes její předžalobní výzvu, ačkoli měl povinnost je zaplatit v souladu se zněním bodu 10. 2. [právnická osoba] podmínek, podle kterého má žalobkyně nárok na doplacení zbylé částky sjednaného nájemného. Dále měl žalovaný podle bodu 10. 2. 4. obchodních podmínek povinnost vrátit předmět nájmu po skončení nájmu, což je i obecná povinnost dle nájemní smlouvy plynoucí z dočasnosti nájemního poměru. Jelikož žalovaný předmět nájmu po výzvě žalobkyně nevrátil, má žalobkyně právo na zaplacení své pohledávky, kterou je dle bodu 2. [právnická osoba] podmínek (mimo jiné) běžná tržní cena předmětu nájmu. Tu žalobkyně žalovanému vyúčtovala v souladu s uzavřenou smlouvou v přiměřené odpovídající výši 34 % původní tržní ceny bez DPH, jak bylo prokázáno výše uvedenými důkazy, její postup je v souladu i se soudní judikaturou, na kterou žalobkyně odkazuje (např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 25 Cdo 2782/2017), a proto soud přiznal žalobkyni požadovaný nárok na úhradu dlužné částky v plném rozsahu. Zároveň soud uložil žalovanému zaplatit úroky z prodlení z dlužných částek v souladu s § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení s úhradou svého dluhu. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu účelných nákladů řízení v částce 8 968 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 1 900 Kč za níže uvedené tři úkony právní služby a paušální náhrada výdajů stanovená dle § 13 odst. 3 této vyhlášky ve znění do 31. 12. 2024 v částce 300 Kč za dva úkony právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé) a ve výši 450 Kč ve znění vyhlášky od 1. 1. 2025 za jeden úkon právní služby (návrh ve věci samé) a dále dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 6 750 Kč částkou po zaokrouhlení na celé koruny 1 418 Kč. Za doplňující vyjádření žalobkyně k výzvě soudu nebyla odměna přiznána, neboť veškeré žalobcem uvedené skutečnosti mohly a měly být uvedeny už v žalobním návrhu a žalobce měl povinnost již k návrhu připojit písemné důkazy k prokázání svých tvrzení (§ 79 odst. 2 o. s. ř.), tj. účelným bylo je uvést a připojit v jediném úkonu návrhu ve věci samé. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.