9 C 116/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky v celkové výši 745 567 Kč. Uváděla, že mezi účastníky byla dne 23. 2. 2023 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 798 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit jistinu úvěru spolu se smluvnímiúroky z vyčerpané jistiny úvěru v 96 pravidelných měsíčních splátkách po 12 151 Kč, 96. splátka představovala zbývající nesplacenou jistinu a úroky. Žalovaný však nesplácel svůj závazek řádně a včas, proto došlo k zesplatnění celé úvěrové pohledávky. Na žalobkyní zaslané výzvy ani předžalobní upomínku k zaplacení dlužné částky žalovaný nereagoval.

2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto soud vyzval účastníky, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovila souhlas, žalovaný se k výzvě nijak nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

3. Z předložených listinných důkazů, a to zejména ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 23. 2. 2023 ve spojení se Standardní informací o spotřebitelském úvěru, Úvěrovými podmínkami a Sazebníkem bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 798 000 Kč. Žalovaný se zavázal čerpat tento úvěr do 3. 3. 2023 a splatit jistinu úvěru nejpozději k 11. 2. 2031 spolu se smluvními úroky z vyčerpané jistiny. Doba trvání úvěru byla stanovena na 96 měsíců se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 9,90 % ročně., přičemž výše měsíční splátky činila 12 151 Kč. Jak je zřejmé z dokladu o čerpání, žalovaný vyčerpal částku úvěru dne 24. 2. 2023, povinen splácet vyčerpanou jistinu byl pak od 11. 4. 2023. Žalovaný se dostal do prodlení, když uhradil pouze dvanáct pravidelných splátek, proto žalobkyně celý úvěr dopisem ze dne 27. 11. 2024 zesplatnila. Celková výše žalované pohledávky tak odpovídá částce 820 284,08 Kč a zahrnuje nesplacenou část jistiny úvěru ve výši 734 266 Kč, poplatky ve výši 11 301 Kč, kapitalizované úroky ve výši 69 273,08 Kč a kapitalizované úroky z prodlení ve výši 5 444 Kč. Dne 10. 2. 2025 byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka s výzvou k úhradě dluhu, žalovaný na ni však nijak nereagoval.

4. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Věc pak byla dále posouzena i podle § 1970 občanského zákoníku, podle kterého platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud tedy podle citovaných ustanovení a v souladu se smlouvou uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným návrhu žalobkyně vyhověl a uložil žalovanému zaplatit částku představující dlužnou jistinu a dlužné poplatky. Vedle toho vyhověl rovněž návrhu na úhradu smluvních úroků, které žalobkyně požaduje pouze ve výši zákonného úroku z prodlení, i úroků z prodlení.

5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, byla přiznána náhrada nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení v dané věci představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 29 823 Kč, odměna právního zástupce žalobkyně za 3 úkony právní služby v částce 33 900 Kč (1 úkon právní služby 11 300 Kč - § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), paušální náhrada hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 450 Kč, tj. 1 350 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a 21 % DPH ve výši 7 402,50 Kč. Celkem je tak žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 72 475,50Kč. Platební místo pro náhradu nákladů řízení pak vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.

Odůvodnění

1. Rozsudkem ze dne ze dne 30. 5. 2025, č. j. 9 C 116/2025-17 Okresní soud v Táboře rozhodl o podané žalobě na zaplacení částky 745 567 Kč s příslušenstvím.

2. Podáním ze dne 23. 6. 2025 navrhla žalobkyně vydání opravného usnesení. Návrh odůvodnila tím, že ve výroku I. výše specifikovaného rozsudku byla chybně uvedena částka kapitalizovaného úroku ve výši 69 237,08 Kč, když správně mělo být ve výroku mimo jiné uvedeno, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni kapitalizovaný úrok ve výši 69 273,08 Kč a nikoli 69 237,08 Kč.

3. Podle ust. § 164 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu ve stejnopisech rozhodnutí, vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům; jde-li o opravu výroku rozhodnutí, může odložit vykonatelnost rozsudku na dobu, dokud opravné usnesení nenabude právní moci.

4. Soud se s návrhem na vydání opravného usnesení ztotožnil a vzhledem k tomu, že v případě výroku I. opravovaného rozsudku se jedná o zjevnou nesprávnost (chybu v psaní), kdy uvedená skutečnost je zřejmá z žalobního návrhu a odpovídá i předloženým listinným důkazům, soud v souladu s ust. § 164 o. s. ř. vydal opravné usnesení, kterým chybný výrok I. rozsudku opravil.