Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 552 545,88 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 9 082,10 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 552 545,88 Kč od 2. 12. 2025 do zaplacení a s úrokem ve výši 4,90 % ročně z částky 550 445,88 Kč od 2. 12. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 61 996 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba].) s žalovanou uzavřel dne 24. 9. 2020 smlouvu o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 809 185 Kč a žalovaná se jej zavázala splácet včetně příslušenství. Žalovaná však smluvní podmínky porušovala, a proto právní předchůdce žalobkyně prohlásil úvěr za splatný ke dni 1. 10. 2025 a pohledávku postoupil na žalobkyni. Žalovaná byla žalobkyní k úhradě dlužné částky vyzván, avšak neuhradila ničeho.
2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto soud vyzval účastníky, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání, žalovaná se k výzvě nijak nevyjádřila a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.
3. Soud má v dané věci z předložených listinných důkazů, a to zejména ze smlouvy o úvěru ze dne 24. 9. 2020, za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o poskytnutí úvěru žalované, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 809 185 Kč, přičemž žalovaná se zavázala čerpané prostředky splácet včetně poplatků a úroků ve výši 4,90 % ročně s tím, že úvěr musel být splacen nejpozději do 10. 9. 2030. Žalovaná však smluvní podmínky porušovala, a proto právní předchůdce žalobkyně dlužnou částku ke dni 1. 10. 2025 zesplatnil a pohledávku za žalovanou postoupil smlouvou o postoupení pohledávek s účinností ke dni 25. 11. 2025 na žalobkyni, jak je doloženo uvedenou smlouvou a seznamem pohledávek. Z podkladů pro soudní řízení a upomínky před podáním žaloby, má soud za prokázané, že žalovaná dosud na dluh neuhradila ničeho a dluží žalobkyni částku uvedenou shora sestávající z jistiny ve výši 546 749,48 Kč, úroků ve výši 3 696,40 Kč, úroků z prodlení ve výši 9 082,10 Kč a poplatků ve výši 2 100 Kč. Vedle výše uvedených částečně kapitalizovaných úroků z prodlení a smluvních úroků, požaduje žalobkyně po žalované taktéž smluvní úrok ve výši 4,90 % ročně a to částek 546 749,48 Kč a 3 696,40 Kč od 2. 12. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 552 545,88 Kč od 2. 12. 2025 do zaplacení.
4. Právně byla věc posouzena dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle ust. § 1970 o. z. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše stanovená nařízením vlády. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle ust. § 1880 odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle ust. § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší5. Po přezkoumání a zhodnocení předložených důkazů, a to jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je plně důvodná. Mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu ust. § 2395 o. z. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované úvěr ve výši 809 185 Kč. Žalovaná se zavázala vyčerpané prostředky pravidelně splácet, a to včetně sjednaného smluvního úroku z úvěru. Žalovaná však nesplácela řádně a včas, a proto právní předchůdce žalobkyně přistoupil k zesplatnění celého úvěru. Dlužnou pohledávku pak následně postoupil na žalobkyni. Protože žalovaná dosud žalobkyni ani jejímu právnímu předchůdci dlužnou částku ze smlouvy o úvěru nezaplatila, uložil ji soud tuto povinnost tímto rozsudkem, a to včetně sjednaného úroku a úroků z prodlení, které žalobkyně požaduje právem po žalované podle ust. § 1970 o. z. v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., když žalovaná je v prodlení se splacením peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla určena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ji přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 22 102 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 10 540 Kč a paušální náhrada výdajů stanovená dle § 13 odst. 3 této vyhlášky v částce 450 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a návrh ve věci samé) a dále dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 32 970 Kč částkou 6 923,70 Kč. Celkem proto soud přiznal žalobkyni (po zaokrouhlení na celé koruny) náhradu nákladů řízení v částce 61 996 Kč. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.