Výrok
I. Manželství účastníků, uzavřené dne [datum] před Okresním Národním výborem [jméno FO], [adresa], kraj [jméno FO] ve Vietnamské republice, zaregistrované pod číslem [hodnota], se rozvádí.
II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Manželka se žalobou, podanou dne [datum], domáhala rozvodu manželství výše identifikovaného. Uvedla, že Oba účastníci jsou občany Vietnamské socialistické republiky, nemají žádný společný majetek. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] před Okresním Národním výborem [jméno FO], kraj [jméno FO], Vietnamská socialistická republika. Uzavřeno bylo po předcházející známosti z důvodu vzájemné citové náklonnosti. Vztahy mezi účastníky v manželství byly po nějakou dobu po uzavření sňatku v pořádku, poté se však začaly projevovat rozpory, pramenící „zejména z rozdílnosti povah a rozdílných názorů účastníků na důležité otázky společného života“. Účastníci měli odlišné představy o prioritách, postupně se zcela odcizili, přestali si rozumět a v souvislosti s tím mezi nimi vymizely i citové vazby. Manželé se hádali, když častým důvodem hádek „byla neochota manžela pracovat“. Cca rok a čtvrt spolu účastníci nežijí, nevedou společnou domácnost a nijak se nestýkají, protože manžel ze společné domácnosti odstěhoval a manželce není známo, kde se nachází. S ohledem na uvedené skutečnosti se manželka rozhodla, že tento stav je naprosto nevyhovující, a že je zapotřebí, nyní pouze formální, manželství ukončit.
2. Protože bylo zjištěno, že oba účastníci jsou státními občany Vietnamské republiky, musel se soud zabývat otázkou, zda má pravomoc věc projednat, a jakého práva bude v řízení po-užito. To posuzoval dle smlouvy mezi ČSSR a Vietnamskou socialistickou republikou o právní pomoci ve věcech občanskoprávních ze dne 12. října 1982, která vstoupila v platnost dne 16. 4. 1984. Dle ust. čl. 20 smlouvy rozvod se řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž občany jsou oba manželé v době podání návrhu na zahájení řízení. K řízení o rozvodu dle odst. 1 tohoto článku je příslušný justiční orgán té smluvní strany, jejímiž občany jsou oba manželé v době podání návrhu. Jestliže v době podání návrhu na rozvod mají oba manželé bydliště na území druhé smluvní strany, je příslušný také justiční orgán této smluvní strany. V případě uvedeném v odst. 2 tohoto článku je příslušný justiční orgán smluvní strany, na jejímž území mají nebo měli oba manželé poslední společné bydliště. Jestliže jeden z manželů má bydliště na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany, jsou příslušné orgány obou smluvních stran.
3. Účastníci jsou státními občany Vietnamu, v době podání návrhu měli bydliště na území ČR. Je tedy dána pravomoc i příslušnost soudu ČR. Právním řádem rozhodným pro posouzení této věci je pak právní řád Vietnamu, jmenovitě pak zákon č. 52/2014/QH 13, o rodině.
4. Soud neúspěšně pátral po pobytu manželky. Pobyt manžela se nepodařilo zjistit prostřednictvím Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra České republiky, Okresní správy sociálního zabezpečení v [Anonymizováno] nebo Městské policie [adresa]. Soud proto dospěl k závěru, že je manžel neznámého pobytu, usnesením ze dne [datum] proto ustanovil manželce opatrovníkem k zastupování v tomto řízení [tituly před jménem] [jméno FO], advokáta se sídlem nám. [adresa] a návrh projednal bez účasti manžela.
5. Z oddacího listu vyplynulo, že mezi účastníky bylo dne [datum] v [jméno FO] manželství, z manželství se dle dostupných informací nenarodily žádné děti.Při jednání právní zástupce manželky v plném rozsahu odkázal na návrh s tím, že na něm trvá. Při výslechu uvedla, že důvodem pro podání návrhu na rozvod manželství je z jejího pohledu to, že přes 4 roky s ní manžel není v kontaktu. Před 4 lety odletěl do Vietnamu, řekl jí, že jede na dovolenou, z dovolené se už nevrátil. Po příletu ji 1 krát telefonicky kontaktoval, od té doby ji už nekontaktoval vůbec. Ani manželce se nepodařilo navázat kontakt s ním a kontakt nezískala ani na jeho příbuzné. Před manželovým odletem manželství v zásadě fungovalo, rozhodně se na ní manžel nedopouštěl domácího násilí a ani příliš neporušoval její práva. Pravdou, ale je, že již před manželovým odletem prakticky nefungovalo manželské intimní soužití. Vzali se v roce 2017, zhruba po měsíci se manžel vrátil do Čech a zpět za ní přijel po 10 měsících. Zhruba 2 měsíce byli spolu ve Vietnamu, pak, na konci roku 2018, se odstěhovala do Čech. Manžel pracoval vždycky v hernách, herny hlídal a dělal zde barmana. Proč manžel odletěl a proč se neozývá, neví, ale neví také ani, že by snad byl prohlášen za nezvěstného. Manželství v této podobě pro ni nemá význam a má za to, že je na místě ho ukončit rozvodem. Manžel se od ní odstěhoval přímo do Vietnamu, odděleně v Čechách nežili. Potvrdila, že kromě věkového rozdílu je důvodem návrhu na rozvod i manželova neochota pracovat. Manžel byl poněkud líný a nechtělo se mu pracovat. Na závěr navrhla manželství rozvést, právo na náhradu nákladů řízení nežádala.Opatrovník manžela v závěrečném návrhu zpochybnil, zda v nepřítomnosti manžela lze o návrhu vůbec rozhodnout. K dispozici je pouze stanovisko manželky, důvody pro vzdálení se manžela zůstaly utajeny. Otázkou je, jakým způsobem by byla řešena situace, kdy by se manžel vrátil a dožadoval se pokračování v manželství. Vyjádřil srozumění s tím, že pravděpodobně soud dlouhodobé odloučení manžela od manželky a zejména jeho nedostatečnou komunikaci s ní vyhodnotí jako znaky rozvratu manželství, žádal však, aby závažnost tohoto stavu a vliv této závažnosti na trvalost a nezvratnost rozvratu byly soudem řádně zohledněny. Zopakoval, že není zřejmé, zda se manžel vzdálil dobrovolně či nikoli a zda jsou tak vůbec dány důvody pro meritorní rozhodnutí o návrhu.
6. Účastníci navrhli, aby soud učinil vyšetřovací pokus a zprostředkoval účastníkům, tlumočníkovi a zástupcům účastníků cestu do Saigonu za účelem vyhledání a zjištění osobního stanoviska manžela k podanému návrhu na rozvod manželství. Tento návrh na provedení pátrání pobytu manžela a zjištění jeho stanoviska k návrhu soud posoudil a zamítl. Vyšel při tom z toho, že provádění jakýchkoli soudních úkonů na území cizího státu (Vietnamu) by, pokud by vůbec bylo umožněno, podléhalo souhlasu nejvyšších orgánů Vietnamské socialistické republiky, a muselo by proběhnout minimálně pod dohledem, velmi pravděpodobně však prostřednictvím, justičních orgánů státu. O zprostředkování takového dokazování by muselo být požádáno prostřednictvím ústředních orgánů, v daném případě tedy Ministerstva spravedlnosti ČR, Ministerstva zahraničích věcí ČR, Ministerstva zahraničních věcí Vietnamu a Ministerstva spravedlnosti Vietnamu, o místních justičních orgánech a institucích nemluvě. Takové dokazování by bylo časově i finančně nákladné, jeho očekávaný výsledek (vypátrání pobytu manžela a jeho výslech k předmětu řízení) sporný, celkově by tak bylo v rozporu se zásadou ekonomiky řízení. S ohledem na to, že se manžel manželce po více než 4 roky fakticky neozval, lze vycházet z toho, že o pokračování v manželství s ní patrně velký zájem nemá, rozvod manželství mu tak velmi pravděpodobně významnou újmu nezpůsobí, a to ani v případě, že by s ním nesouhlasil. Naopak nelze po manželce spravedlivě požadovat, aby takto dlouhou, nikterak nevysvětlenou, odluku, spojenou navíc s porušením povinností vzájemného respektu, pomoci a řádné péče, uvedených v čl. 2 odst. 3 zákona č. 52/2014/QH 13 (o rodině), tolerovala a na případný, nikterak zaručený, návrat manžela k ní čekala.
7. Dle kapitoly IV., čl. 51 odst. 1, odst. 3 zákona č. 52/2014/QH 13 manželka, manžel nebo oba dva manželé současně mají právo žádat soud o rozvedení manželství. V případě, že je manželka těhotná, právě porodila dítě nebo se stará o dítě mladší dvanácti měsíců, nemá manžel právo o rozvod žádat. Dle čl. 52 téhož zákona stát a společnost vybídnou manžela či manželku, kteří žádají o rozvod, ke smíru. Pokus o smír se provede podle zákonných ustanovení o smíru. Dle čl. 54 téhož zákona po zapsání žádosti o rozvod do soudního rejstříku soud provede pokus o smír podle zákonných ustanovení občanského soudního řádu. Dle čl. 55 zákona v případě, že manželé společně žádají o rozvod, pak jestliže se zjistí, že se obě dvě strany chtějí rozvést skutečně dobrovolně a již se dohodli na rozdělení majetku, na péči, výživě a výchově dětí, a to s ohledem na zajištění odůvodněných práv manželky a dětí, vyhlásí soud rozvedení manželství souhlasným prohlášením; pokud k dohodě nedojde nebo dohoda byla učiněna, avšak nejsou jí zajištěna odůvodněná práva manželky a dětí, rozhodne ve věci rozvodu soud. Dle čl. 56 odst. 1 téhož zákona jestliže o rozvod požádat pouze jeden z manželů a soudem nebylo dosaženo smíru, a soud rozhodne, že se manželství rozvádí, jestliže důvodně zjištěno, že se manželka nebo manžel dopouští domácího násilí nebo závažným způsobem porušují manželská práva a povinnosti a manželství je tak hluboce rozvráceno, že společný život nemůže dále pokračovat, když manželství neplní svůj účel. Dle čl. 17 zákona v manželství jsou si oba manželé rovni, mají stejná práva je povinností při řešení rodinných záležitostí i při výkonu občanských práv a povinností dle ústavy a ustanovení tohoto zákona a ostatních příslušných zákonných norem. Dle čl. 19 (odst. 1) manželé jsou povinni být si věrni, projevovat si lásku, pomáhat si, vzájemně o sebe pečovat a naslouchat si a společně se podílel na chodu rodiny. (odst. 2) a manželé mají povinnost žít spolu, nedohodnou-li se jinak, či jim v tom brání pracovní či studijní povinnosti, účastní-li se politického a společenského života, provozují podnikatelskou aktivitu nebo je k tomu vede jiný závažný důvod. Dle čl. 21 a manželé jsou povinni se navzájem respektovat, prokazovat si úctu a dbát na zachování dobré pověsti a důstojnosti.V posuzovaném případě dospěl soud k přesvědčení, že jsou splněny podmínky čl. 56 odst. 1 citovaného zákona, a že je manželství účastníků možno rozvést, i na základě žádosti pouze jednoho z manželů. Je totiž přesvědčen, že manžel závažným způsobem porušuje manželská práva a povinnosti, a že manželství je tak hluboce rozvráceno, že společný život nemůže dále pokračovat, a že manželství neplní svůj účel. Manžel porušil povinnosti, uvedené v čl. 19 zákona o rodině Vietnamu, konkrétně povinnost projevovat manželce lásku, pomáhat jí, pečovat o ni a naslouchat jí a společně s ní se podílet na chodu rodiny, dále povinnost žít s manželkou, neboť se na jiném režimu s ní nedohodl a velmi pravděpodobně mu v tom nebránily ani pracovní či studijní povinnosti, účast na politickém a společenském životě či provozování podnikatelské aktivity ani jiný závažný důvod. Svým odchodem a vystavením manželky nutnosti vést život bez jeho pomoci pak manžel porušil i povinnost a manželů se navzájem respektovat, prokazovat si úctu, uvedenou v čl. 21 téhož zákona. Jelikož soud dospěl k přesvědčení, že manželství je tak hluboce rozvráceno, že společný život manželů již nemůže dále pokračovat, když manželství neplní svůj účel, žalobě v celém rozsahu vyhověl a manželství rozvedl.
8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.