Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 433 Kč s úrokem ve výši 29,7 % ročně z částky 13 207,49 Kč od 18. 2. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13 207,49 Kč od 24. 3. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 19 433 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný s předchůdcem žalobce uzavřel smlouvu o úvěru č. [hodnota] ze dne 18. 2. 2022. Touto smlouvou se původní věřitel [právnická osoba], IČ: [IČO], se sídlem [adresa], zavázal poskytnout žalovanému 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši 21 143 Kč, a to formou 52 pravidelných týdenních splátek, své smluvní závazky však nehradil řádně a včas. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 došlo k postoupení pohledávky na žalobce. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem. Hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 19 433,52 Kč. Postoupená pohledávka se skládá z dlužné jistiny ve výši 13 207,49 Kč, dlužného poplatku ve výši 6 225,51 Kč, kapitalizovaných úroků (ve výši 29,7 % ročně z dlužné jistiny ve výši 13 207,49 Kč od 18. 2. 2023 do 27. 9. 2023) ve výši 2 418,95 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ((ve výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 13 207,49 Kč od 24. 3. 2022 do 27. 9. 2023) ve výši 2 383,86 Kč, úroků ve výši 29,7 % ročně z dlužné jistiny ve výši 13 207,49 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 13 207,49 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalovaný do dne podání žaloby neuhradil nic, a to ani na základě předžalobní upomínky.
2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. do vlastních rukou dne 5. 8. 2019, žalobkyně souhlasila již v žalobě, proto soud rozhodoval bez nařízení jednání na základě listinných důkazů založených ve spise.
3. Ze „Smlouvy o spotřebitelském úvěru“ č. [hodnota] ze dne 18. 2. 2022 soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původního věřitele poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a závazek žalovaného zápůjčku splatit s poplatkem ve výši 6 143 Kč, konkrétně ve výši 3 506 u titulu smluvního úroku, 1 500 Kč za zpracování úvěru a za „rozšířenou doplňkovou službu flexibilního splácení“ ve výši 1 137 Kč, v 52 pravidelných týdenních splátkách po 437 Kč. Nedílnou součástí smlouvy jsou i smluvní podmínky předchůdce žalobce. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, do data postoupení nebylo na dluh uhrazeno ničeho. Pohledávka byla postoupena žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 ve spojení s přílohou smlouvy o postoupení pohledávek. Předžalobní upomínku spolu s oznámením o postoupení pohledávky zaslal právní zástupce žalobce žalovanému s datem 28. 3. 2024.
4. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2396 téhož zákona úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Dle § 2399 zákona (1) Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. (2) Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.
5. Soud má za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně ve smyslu shora uvedených ustanovení uzavřela se žalovaným smlouvu o poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč, že byly dohodnuty úroky z úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku a smluvní pokuty a sankce pro případ nesplácení splátek, a že žalovaný na jejím základě prostředky i převzal. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit sjednaný poplatek, celkem 21 143 Kč, zapůjčené prostředky ani poplatek nezaplatil. V souladu s úvěrovými podmínkami předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení celé dlužné částky a v souladu se smlouvou a smluvními podmínkami prohlásila úvěr za splatný. Žalovaný nedodržel své závazky plynoucí ze smlouvy, je proto povinen vyčerpané prostředky žalobkyni, které byla pohledávka platně postoupena a to ani na základě upomínky žalobce, dostal se tak do prodlení a žalobci dluží 19 433,52 Kč s příslušenstvím. Vzhledem k tomu, že není pochyb o tom, že žalobce má nárok na úhradu této částky, soud jeho návrhu vyhověl a právo na úhradu této pohledávky, včetně sjednaného smluvního úroku, mu přiznal. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, má žalobce kromě jistiny rovněž právo na úhradu úroků z prodlení v souladu s § 1970 občanského zákoníku, jehož výše byla shledána v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb..
6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19 433 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.