10 C 285/2024

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 114 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 28. 10. 2019 byla mezi žalovaným a společností [právnická osoba]., IČ [IČO], se sídlem [adresa] (dále jako „původní věřitel“), uzavřena Smlouva o úvěru č. [hodnota]. Předmětem této smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 14 000 Kč. Peněžní prostředky byly žalovanému zaslány dne 28. 10. 2019 na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu]. Původní věřitel identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [var. symbol]. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak poskytnuté peněžní prostředky nevrátil řádně a včas. Žalovanému byly právním předchůdcem žalobce zasílány upomínky, na které žalovaný nereagoval. Pohledávka za žalovaným byla postoupena původním věřitelem Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2023 společnosti [právnická osoba], IČ [IČO]. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 19. 12. 2023 od společnosti [právnická osoba]., IČ [IČO]. Dne 11. 1. 2024 byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka právního zástupce žalobce. Ani na tuto výzvu žalovaný nereagoval.

2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Z předložených listin plyne, že právní předchůdce žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 28. 10. 2019 Smlouvu o úvěru č. [hodnota], jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky Smlouvy o úvěru, na základě níž právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 14 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku 14 000 Kč s příslušenstvím (smluvním úrokem ve výši 3 850 Kč) do 20. 11. 2019. Žalovaný obdržel předsmluvní informace na formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Právní zástupce žalobce zaslal žalovanému předžalobní upomínku, kombinovanou s oznámením o postoupení pohledávky, ze dne 11. 1. 2024.

4. Podle § 122 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (1) Věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. (2) Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. (3) Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla [hodnota] a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

5. Na základě výše uvedených závěrů a s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou (žalobkyně coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 o. z.) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Žalovanému byl dne 28. 10. 2019 poskytnut úvěr ve výši 14 000 Kč, který měl vrátit do 20. 11. 2019, včetně sjednaného příslušenství. Pohledávka za žalovaným byla postoupena původním věřitelem Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2023 společnosti [právnická osoba], IČ [IČO], která na základě Smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené dne 19. 12. 2023 pohledávku postoupila žalobkyni. Žalobkyně tak je aktivně legitimována k vymáhání tohoto dluhu. Jelikož je soud přesvědčen, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku, octl se s placením dluhu v prodlení. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb..

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 114 000 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.

Odůvodnění

Při přepisu shora specifikovaného rozhodnutí došlo ke zjevné nesprávnosti patrné i z obsahu spisu. Chybou v psaní došlo k chybnému uvedení výše žalované částky ve výroku I. shora citovaného rozsudku. Z obsahu spisu je patrné, že předmětem řízení byla částka 14 000 Kč s příslušenstvím a nikoliv chybně uvedená částka 114 000 Kč.Soud proto v souladu s ustanovením § 164 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vztažmo k ustanovení § 167 odst. 2 o. s. ř. uvedenou zjevnou nesprávnost tímto usnesením opravil.