Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

19 C 103/2026

Soud: Okresní soud v TachověDatum rozhodnutí: 13. 10. 2026Č. j.: 19 C 103/2026-19Soudce: JUDr. Ing. Patrik Kurztégl Ph.D., LL.M.,Agenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 9. 11. 2026Předmět řízení: o zaplacení 97 632,46 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSTC:2026:19.C.103.2026.1
náklady řízeníneplatnost smlouvydokazovánínáhrada nákladů
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 21. 11. 2026 máme 605 660 z 616 458 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (22) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 46 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbývající části zamítá.

III. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Tachově dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 95 960,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z částky 47 219 Kč od [datum] do zaplacení a dále zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 671,86 Kč. Uvedla, že dne [datum] uzavřela se žalovaným smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě mu poskytla úvěr ve výši 46 000 Kč. Žalovaný své smluvní povinnosti řádně neplnil, dostal se do prodlení se splácením úvěru a žalobkyně proto úvěrový vztah ukončila a požadovala úhradu celé dlužné částky.

2. Usnesením ze dne [datum] soud vyzval žalobkyni podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení a důkazů vztahujících se zejména k posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, k výpočtu žalované částky, k historii úvěrového účtu a k doložení plateb žalovaného. Usnesení bylo žalobkyni doručeno dne [datum]. Žalobkyně na výzvu soudu nijak nereagovala a požadované skutečnosti ani důkazy nedoplnila.

3. Žalovanému byla doručena žaloba spolu s výzvou k vyjádření a poučením podle § 101 odst. 4 o. s. ř. dne [datum]. Žalovaný se k žalobě ani k věci samé nevyjádřil, žádné důkazy nenavrhl a netvrdil žádné skutečnosti na svou obranu.

4. Vzhledem k tomu, že věc bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů předložených žalobkyní, účastníci byli poučeni o možnosti rozhodnutí bez jednání a žádný z nich nepožadoval nařízení jednání, soud ve věci rozhodl bez jednání podle § 115a o. s. ř.

5. Soud provedl dokazování smlouvou o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], informacemi pro spotřebitele, standardními informacemi o spotřebitelském úvěru ([Anonymizováno]), sazebníkem a splátkovým kalendářem, všeobecnými obchodními podmínkami, záznamem o identifikaci žalovaného prostřednictvím BankID, ověřením bankovního účtu žalovaného, výpisem z bankovního účtu žalovaného získaným prostřednictvím služby Kontomatik, dokumenty označenými jako [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] [Anonymizováno], potvrzením o provedení platby částky 46 000 Kč na účet žalovaného, e-mailovou výpovědí smlouvy ze dne [datum], předžalobní výzvou a podacím dokladem k této výzvě, jakož i dalšími listinami založenými ve spise.

6. Z provedených důkazů soud zjistil, že dne [datum] byla mezi účastníky uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému revolvingový spotřebitelský úvěr s úvěrovým rámcem 80 000 Kč. Téhož dne byla na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu] poukázána částka 46 000 Kč, jejíž přijetí žalovaný v řízení nezpochybnil a jejíž poskytnutí bylo prokázáno potvrzením o provedené transakci.

7. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného soud dále zjistil, že žalovaný měl v době uzavření smlouvy pravidelný příjem ze zaměstnání a současně využíval více dalších úvěrových produktů různých poskytovatelů. Ve výpisu jsou rovněž zachyceny transakce související s hazardními hrami a dne [datum] též úhrada exekuce vedené pod sp. zn. [spisová značka].

8. Žalobkyně v řízení nepředložila přehled úhrad provedených žalovaným na předmětný úvěr, historii úvěrového účtu ani rozpis, z něhož by bylo možné ověřit způsob výpočtu žalované částky 95 960,60 Kč a smluvní pokuty 1 671,86 Kč. Přestože byla soudem k předložení těchto podkladů výslovně vyzvána, na výzvu nereagovala.

9. Na základě provedeného dokazování proto soud vzal za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 46 000 Kč, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru a že žalobkyně požadovala po žalovaném plnění vyplývající z této smlouvy. Další rozhodné skutečnosti týkající se řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného, výše případných úhrad poskytnutých žalovaným a správnosti výpočtu žalované pohledávky však z provedených důkazů nebylo možno spolehlivě zjistit.

10. Právní vztah mezi účastníky soud posoudil podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

11. Ze zjištěného skutkového stavu je zřejmé, že žalobkyně vystupovala při uzavření smlouvy v postavení podnikatele poskytujícího spotřebitelské úvěry a žalovaný jako fyzická osoba mimo rámec své podnikatelské činnosti. Jednalo se proto o smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, současně pak o spotřebitelskou smlouvu podle § 1810 a násl. občanského zákoníku. Soud proto byl povinen z úřední povinnosti přezkoumat splnění požadavků právní úpravy na ochranu spotřebitele.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných, spolehlivých, přiměřených a aktuálních informací o jeho příjmech, výdajích a dalších okolnostech rozhodných pro jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr. Důkazní břemeno o splnění této povinnosti nese věřitel.

13. Žalobkyně v řízení předložila listiny svědčící o tom, že před uzavřením smlouvy získala údaje o bankovním účtu žalovaného, jeho příjmech a některých závazcích. Z předložených listin však současně vyplývá, že žalovaný v rozhodné době využíval více úvěrových produktů různých poskytovatelů, na jeho účtu byly patrné četné finanční transakce související s hazardními hrami a z výpisu účtu je zřejmá rovněž úhrada exekuce. Současně vznikl rozpor mezi tvrzením žalobkyně obsaženým v žalobě o čistém měsíčním příjmu žalovaného ve výši 25 000 Kč a dokumentem předloženým samotnou žalobkyní, který uváděl ověřený příjem ve výši 66 719 Kč měsíčně.

14. Právě za účelem odstranění těchto rozporů a posouzení, zda žalobkyně řádně vyhodnotila skutečné příjmové a majetkové poměry žalovaného, byla žalobkyně soudem vyzvána k doplnění tvrzení a důkazů, zejména k objasnění způsobu stanovení ověřeného příjmu žalovaného, předložení konkrétních podkladů využitých při posouzení úvěruschopnosti a vysvětlení, jakým způsobem byly zohledněny další existující závazky žalovaného a údaje vyplývající z bankovních výpisů. Žalobkyně však na výzvu soudu nijak nereagovala a požadované skutečnosti ani důkazy nedoplnila.

15. Za této procesní situace soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud neuzavírá, že žalobkyně před uzavřením smlouvy nezískala žádné informace o žalovaném, nýbrž to, že ani po výzvě soudu neprokázala, že tyto informace byly dostatečně a řádně vyhodnoceny způsobem odpovídajícím požadavkům § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. K této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Smyslem uvedené právní úpravy je ochrana spotřebitele před poskytováním úvěrů bez řádného posouzení jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele představuje jednu ze základních povinností poskytovatele spotřebitelského úvěru a její porušení je zákonem spojeno se sankcí neplatnosti smlouvy.

17. Jak již bylo uvedeno výše, žalobkyně sice předložila listiny dokládající, že před uzavřením smlouvy získala určité informace o žalovaném, z těchto listin však současně vyplynuly významné okolnosti zpochybňující správnost a dostatečnost provedeného posouzení úvěruschopnosti. Zejména bylo zjištěno, že žalovaný v rozhodné době využíval více úvěrových produktů různých poskytovatelů, na jeho bankovním účtu se ve značném rozsahu objevovaly transakce související s hazardními hrami a součástí bankovního výpisu byla rovněž úhrada exekuce. Současně vznikly rozpory v údajích o příjmu žalovaného, když žalobkyně v žalobě uváděla čistý měsíční příjem ve výši 25 000 Kč, zatímco jí předložený dokument označený jako IncomeVerification pracoval s částkou 66 719 Kč měsíčně. Přestože byla žalobkyně soudem výslovně vyzvána k vysvětlení těchto rozporů, doložení konkrétního způsobu vyhodnocení zjištěných údajů a předložení dalších podkladů vztahujících se k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, na tuto výzvu nereagovala. Soud proto uzavřel, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzení, že před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

18. Za této situace soud uzavřel, že žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, aniž v řízení prokázala splnění povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 větě druhé zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru uzavřená mezi účastníky dne [datum] je proto podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.

19. Neplatnost smlouvy však sama o sobě neznamená, že by si účastníci mohli ponechat plnění, která si na jejím základě poskytli. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí obohacení vydat. Podle § 2993 občanského zákoníku vzniká bezdůvodné obohacení mimo jiné plněním z neplatného právního jednání. V důsledku neplatnosti smlouvy jsou si proto účastníci povinni vzájemně vydat vše, co podle ní obdrželi.

20. V řízení bylo bezpečně prokázáno, že žalobkyně dne [datum] poskytla žalovanému částku 46 000 Kč, která byla odeslána na jeho bankovní účet. Tímto plněním žalovaný získal majetkový prospěch bez právního důvodu, neboť právní důvod plnění odpadl v důsledku neplatnosti smlouvy. Současně nebylo v řízení prokázáno, že by žalovaný žalobkyni jakoukoliv část takto poskytnutých peněžních prostředků vrátil. Žalobkyně sice tvrdila existenci dluhu v jiné výši, avšak ani přes výzvu soudu nepředložila historii úvěrového účtu, přehled úhrad žalovaného ani jiné listiny, z nichž by bylo možno zjistit, zda a v jakém rozsahu žalovaný již poskytnuté prostředky splatil. Žalovaný naopak v řízení netvrdil ani nedoložil, že by na předmětný závazek cokoliv uhradil. Z provedených důkazů tak vyplývá pouze to, že žalovaný od žalobkyně obdržel částku 46 000 Kč, jejíž vrácení nebylo prokázáno.

21. Soud proto žalobě vyhověl v rozsahu částky 46 000 Kč jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého plněním z neplatné smlouvy podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku. Ve zbývající části, v níž se žalobkyně domáhala smluvních úroků, poplatků, smluvní pokuty a dalších nákladů vyplývajících z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, soud žalobu zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci úspěch v rozsahu 47,12 %, zatímco žalovaný byl úspěšný v rozsahu 52,88 %. Čistý úspěch žalovaného tak činí 5,76 %. Žalovaný by proto měl vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu odpovídajícím jeho čistému procesnímu úspěchu. Ze spisu však nevyplývá, že by žalovanému v řízení vznikly jakékoli účelně vynaložené náklady, a žalovaný jejich náhradu ani nepožadoval. Soud proto rozhodl, že žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací