Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

19 C 13/2026

Soud: Okresní soud v TachověDatum rozhodnutí: 26. 10. 2026Č. j.: 19 C 13/2026-364Soudce: JUDr. Ing. Patrik Kurztégl Ph.D., LL.M.,Agenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 18. 11. 2026Předmět řízení: o zaplacení částky 175.915,00 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSTC:2026:19.C.13.2026.1
náklady řízeníbezdůvodné obohaceníneplatnost smlouvysmlouva o úvěrunáhrada nákladůsmlouva nájemnímajetek
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 21. 11. 2026 máme 605 660 z 616 458 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (53) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Řízení se zastavuje v části, v níž se žalobkyně domáhala:a) zaplacení částky 19 673 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 19 673 Kč od [datum] do zaplacení,b) zaplacení částky 31 632,78 Kč,c) zaplacení úroku ve výši 58,70 % ročně z částky 122 126,60 Kč od [datum] do [datum].

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 101 613 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 101 613 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se ve zbývající části zamítáIV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 9 430,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 144 283 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 31 632,78 Kč, smluvní úrok ve výši 66,86 % ročně z částky 122 126,60 Kč od [datum] do [datum] a smluvní úrok ve výši 11,5 % ročně z částky 122 126,60 Kč od [datum] do zaplacení, nejvýše však do dosažení sjednaného omezení celkové výše úroků.

2. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne [datum] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], podle níž žalovanému poskytla úvěr ve výši 123 000 Kč. Z této částky bylo 19 914 Kč použito na úhradu dřívějšího závazku žalovaného ze smlouvy č. [hodnota] a zbývajících 103 086 Kč bylo poukázáno na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 60 měsíčních splátkách po 7 129 Kč. Smluvní úroková sazba činila 66,86 % ročně, roční procentní sazba nákladů 92,94 % a celková částka, kterou měl žalovaný podle smlouvy zaplatit, činila 427 740 Kč.

3. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaný uhradil pouze první tři splátky po 7 129 Kč, tedy celkem 21 387 Kč, a následně se dostal do prodlení. Po předchozím upozornění žalovaného měl být úvěr dne [datum] zesplatněn. Žalovaná částka podle žalobkyně sestávala ze zbývající jistiny, smluvních úroků, smluvních pokut a nákladů spojených s prodlením žalovaného. Žalobkyně dále uplatnila smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z tzv. nové jistiny po zesplatnění a další smluvní úročení.

4. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Vycházela podle svého tvrzení zejména z potvrzení zaměstnavatele o příjmu, výplatních pásek žalovaného za únor až duben 2025, údajů uvedených žalovaným, formuláře Hodnocení klienta, výstupu z Nebankovního registru klientských informací a interního scoringového hodnocení. Uváděla, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného činil 35 818 Kč, další příjem domácnosti 14 548 Kč, celkové příjmy domácnosti 50 366 Kč, celkové výdaje 24 462 Kč a disponibilní prostředky 24 904 Kč. Do výdajů byla započtena částka 11 202 Kč označená jako splátky závazků vůči žalobkyni, náklady na bydlení ve výši 8 400 Kč, životní minimum 4 860 Kč a rezerva 1 000 Kč.

5. Soud ve věci vydal platební rozkaz, který byl žalovanému společně se žalobou doručen dne [datum]. Žalovaný proti platebnímu rozkazu podal včasný odpor, v jehož důsledku byl platební rozkaz zrušen.

6. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Namítal především, že žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně neposoudila jeho úvěruschopnost, ačkoli jí muselo být známo jeho již existující značné úvěrové zatížení. Tvrdil, že v době uzavření smlouvy měl více souběžných závazků, včetně dalších závazků vůči žalobkyni, využíval kontokorent a jeho skutečné pravidelné výdaje a splátkové zatížení byly vyšší než údaje uvedené v Hodnocení klienta. K těmto tvrzením předložil zejména výpisy z bankovních účtů, dokumentaci k dřívějším úvěrům, nájemní smlouvu a další listiny týkající se jeho tehdejších majetkových poměrů.

7. Žalovaný dále namítal neplatnost smlouvy a jednotlivých smluvních ujednání. Poukazoval na výši smluvního úroku 66,86 % ročně, RPSN přesahující 90 %, celkovou částku k zaplacení ve výši 427 740 Kč a na souběh smluvního úroku, smluvních pokut, paušálních nákladů a dalšího úročení po zesplatnění. Namítal také nedostatky při elektronickém uzavření smlouvy.

8. Žalobkyně ve vyjádření ze dne [datum] setrvala na tom, že smlouva byla platně uzavřena a úvěruschopnost žalovaného byla posouzena řádně. K uzavření smlouvy poukázala na ověření bankovního účtu, identifikační platbu, zaslání autorizačního kódu a odpovědní SMS zprávu žalovaného, jakož i na následné čerpání úvěru a úhradu prvních tří splátek.

9. Žalobkyně současně vzala žalobu zpět v části, v níž požadovala: částku 19 673 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 31 632,78 Kč, smluvní úrok ve výši 58,70 % ročně z částky 122 126,60 Kč od [datum] do [datum].

10. Po částečném zpětvzetí žaloby požadovala žalobkyně zaplacení částky 124 610 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 8,16 % ročně z částky 122 126,60 Kč od [datum] do [datum] a úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 122 126,60 Kč od [datum] do zaplacení, nejvýše však do dosažení sjednaného omezení celkové výše úroků.

11. Vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby soud podle § 96 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu řízení v rozsahu uvedeném ve výroku I zastavil. Vzhledem k tomu, že ke zpětvzetí došlo před zahájením jednání, nebyl případný nesouhlas žalovaného se zpětvzetím účinný.

12. Soud přípisem ze dne [datum] seznámil účastníky s dosavadním skutkovým a právním stavem věci. Žalobkyni vyzval zejména k doplnění tvrzení a důkazů o tom, jakým způsobem při posouzení úvěruschopnosti vyhodnotila údaje z registrů a jaké konkrétní závazky žalovaného zahrnula do jeho měsíčního splátkového zatížení. Žalovaného vyzval ke konkretizaci skutečností, které podle něj žalobkyně nezohlednila nebo nesprávně vyhodnotila. Soud současně účastníky upozornil na možné právní posouzení platnosti úvěrové smlouvy a jejích cenových a sankčních ujednání.

13. Týmž přípisem soud účastníky vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a občanského soudního řádu. Současně je podle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu poučil, že nevyjádří-li ve stanovené lhůtě námitky proti uvedenému postupu, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Přípis byl oběma účastníkům doručen do datových schránek dne [datum]. Žalovaný na přípis nereagoval a žalobkyně ve svém následném podání nevznesla proti rozhodnutí bez jednání námitky. Soud proto měl za to, že účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili.

14. Žalobkyně v následném doplnění setrvala na tvrzení, že údaje o žalovaném byly před uzavřením smlouvy vyhodnoceny automatizovaným scoringovým systémem. Uvedla, že systém zohledňoval úvěrovou historii žalovaného, počet a výši jeho otevřených závazků, měsíční splátkové zatížení a případné negativní záznamy. Výsledek prověření označila za vyhovující a tvrdila, že měsíční splátkové zatížení žalovaného nepřekročilo její interní limity ani po započtení nově sjednané splátky.

15. Žalobkyně však ani v tomto doplnění neuvedla konkrétní rozpis závazků, z nichž se skládala expozice zachycená ve výstupu [Anonymizováno], výši jednotlivých měsíčních splátek, konkrétní hodnotu vypočteného ukazatele [Anonymizováno] ani výši interního limitu, s nímž měl být výsledek porovnán. Nevysvětlila ani konkrétní původ částky 11 202 Kč uvedené ve formuláři Hodnocení klienta jako měsíční splátkové zatížení žalovaného a způsob vyhodnocení dluhu po splatnosti ve výši 10 815 Kč. K doplnění znovu připojila zejména listiny prokazující příjem a identifikaci žalovaného, které již byly ve spise založeny nebo jejichž obsah nebyl mezi účastníky rozhodující měrou sporný.

16. Soud provedl důkaz smlouvou o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], oznámením o schválení úvěru, splátkovým kalendářem, předsmluvním formulářem, dodatkem o konsolidaci, technickým popisem uzavření smlouvy, záznamem o vzdáleném podpisu, dokladem o ověření bankovního účtu, dokladem o vyplacení úvěru, klientskou kartou, upomínkami, oznámením o zesplatnění, předžalobní výzvou, formulářem Hodnocení klienta, potvrzením zaměstnavatele o příjmu, výplatními páskami, výstupem z [Anonymizováno], písemnými prohlášeními žalovaného a dále listinami předloženými žalovaným, zejména bankovními výpisy, dokumentací k jeho dřívějším závazkům a nájemní smlouvou.

17. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, předsmluvního formuláře, splátkového kalendáře a oznámení o schválení úvěru soud zjistil, že účastníci dne [datum] uzavřeli smlouvu označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Sjednaná výše úvěru činila 123 000 Kč. Žalovaný se měl zavázat zaplatit 60 měsíčních splátek po 7 129 Kč, tedy celkem 427 740 Kč. Nominální úroková sazba činila 66,86 % ročně a RPSN 92,94 %.

18. Ze splátkového kalendáře soud zjistil, že podstatnou část počátečních splátek tvořil smluvní úrok a jen menší část byla určena na umoření jistiny. Z první splátky ve výši 7 129 Kč připadalo 6 853,50 Kč na úrok a pouze 275,50 Kč na jistinu. Sjednaný způsob amortizace tak vedl k tomu, že se jistina v počátečním období splácení snižovala pouze nepatrně.

19. Z dodatku o konsolidaci a dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že z celkové výše úvěru 123 000 Kč byla částka 19 914 Kč použita na úhradu dřívějšího závazku žalovaného vůči žalobkyni ze smlouvy č. [hodnota] a částka 103 086 Kč byla poukázána na bankovní účet žalovaného. Celá částka 123 000 Kč tak byla poskytnuta ve prospěch žalovaného, neboť zčásti zvýšila jeho majetek přímou výplatou a zčásti vedla ke snížení jeho dřívějšího dluhu.

20. Z dokumentace vzdáleného podpisu, potvrzení identifikační platby a technického popisu uzavření smlouvy soud zjistil, že žalobkyně zaslala na telefonní číslo [tel. číslo] žalovaným údaje potřebné k autorizaci smlouvy a následně obdržela potvrzovací zprávu obsahující souhlas se smlouvou a příslušný podpisový kód. Identifikovaný bankovní účet odpovídal účtu, na který byla následně vyplacena část poskytnutých prostředků. Žalovaný poté podle smlouvy plnil úhradou prvních tří splátek. Soud proto neměl pochybnost o tom, že žalovaný projevil vůli smlouvu uzavřít a poskytnuté prostředky přijal.

21. Z klientské karty a přehledu úhrad soud zjistil, že žalovaný zaplatil tři splátky po 7 129 Kč, celkem tedy 21 387 Kč. Žádná další platba žalovaného nebyla prokázána.

22. Z potvrzení o příjmu ze dne [datum] a výplatních pásek za únor až duben 2025 soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán v pracovním poměru na dobu neurčitou a jeho čisté příjmy činily: za únor 2025 částku 35 785 Kč, za březen 2025 částku 36 070 Kč, za duben 2025 částku 35 600 Kč.Průměrný čistý měsíční příjem žalovaného tak činil po zaokrouhlení 35 818 Kč, jak bylo uvedeno i v potvrzení zaměstnavatele a formuláři Hodnocení klienta.

23. Z formuláře Hodnocení klienta soud zjistil, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vycházela z celkových měsíčních příjmů domácnosti ve výši 50 366 Kč, tvořených příjmem žalovaného ve výši 35 818 Kč a dalším příjmem domácnosti ve výši 14 548 Kč. Celkové měsíční výdaje stanovila na částku 24 462 Kč, z toho 11 202 Kč jako splátky závazků vůči žalobkyni, 8 400 Kč jako náklady na bydlení, 4 860 Kč jako životní minimum a 1 000 Kč jako rezervu. Jako volné zdroje uvedla částku 24 904 Kč.

24. Z výstupu [Anonymizováno] opatřeného žalobkyní dne [datum] soud zjistil, že před uzavřením nové smlouvy byla u žalovaného evidována celková úvěrová expozice ve výši 2 045 917 Kč, limit ve výši 150 000 Kč, dluh po splatnosti ve výši 10 815 Kč a úvěrová aktivita u více finančních institucí. Žalobkyně tedy měla tyto údaje k dispozici ještě před uzavřením smlouvy dne [datum].

25. Z formuláře Hodnocení klienta, výstupu [Anonymizováno] ani z následných vyjádření žalobkyně soud nezjistil, z jakých konkrétních závazků byla tvořena uvedená expozice, jaké měsíční splátky byly spojeny s jednotlivými závazky a jak žalobkyně dospěla k celkovému splátkovému zatížení ve výši 11 202 Kč. Nebyl předložen ani konkrétní individuální výpočet ukazatele [Anonymizováno], výsledek tohoto výpočtu nebo interní limit, podle něhož měla být schopnost žalovaného splácet posouzena.

26. Žalobkyně ani po výslovné výzvě soudu nevysvětlila, jakým způsobem vyhodnotila existenci dluhu po splatnosti ve výši 10 815 Kč a proč tento údaj spolu s celkovou expozicí přesahující 2 000 000 Kč nepovažovala za překážku poskytnutí dalšího spotřebitelského úvěru se splátkou 7 129 Kč měsíčně. Její tvrzení, že výsledek automatizovaného scoringu byl vyhovující a nepřesahoval interní limity, zůstalo bez konkrétního číselného podkladu a nebylo možné je přezkoumat.

27. Z upomínek a oznámení o zesplatnění soud zjistil, že po nezaplacení dalších splátek žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě a následně považovala úvěr za zesplatněný ke dni [datum]. K tomuto dni vyčíslila vedle zbývající jistiny také smluvní úroky, smluvní pokuty a paušální náklady. Právo na smluvní pokuty a část smluvních úroků však žalobkyně v průběhu řízení již neuplatňovala v důsledku částečného zpětvzetí žaloby.

28. Na základě uvedených důkazů soud uzavřel, že mezi účastníky došlo dne [datum] k projevu vůle směřujícímu k uzavření předložené úvěrové smlouvy a že žalovanému byly v jeho prospěch poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 123 000 Kč. Žalovaný z této částky žalobkyni vrátil pouze 21 387 Kč. Nevrácená část poskytnutých prostředků proto činí 123 000 Kč − 21 387 Kč = 101 613 Kč.

29. Soud dále uzavřel, že žalobkyně před poskytnutím úvěru opatřila údaje o příjmu žalovaného a rovněž určitý rozsah údajů o jeho závazcích. Příjmovou stránku posouzení soud považoval za dostatečně doloženou. Žalobkyně však neprokázala, že konkrétní údaje o závazcích, výši úvěrové expozice a existujícím prodlení žalovaného odborně, individuálně a přezkoumatelně vyhodnotila. Samotná existence formuláře Hodnocení klienta, výstupu z registru a obecného odkazu na automatizovaný scoring neprokazuje správnost výsledného závěru o schopnosti žalovaného splácet další úvěr.

30. Skutečnosti zjištěné z listin předložených žalovaným soud neposuzoval jako důkaz toho, že žalobkyně musela znát veškeré skutečné výdaje a závazky žalovaného bez ohledu na informace, které jí žalovaný poskytl. K těmto listinám přihlédl pouze v rozsahu, v němž potvrzovaly existenci závazků vůči samotné žalobkyni nebo skutečnosti zachycené ve výstupu [Anonymizováno] a dalších podkladech, které měla žalobkyně při sjednávání úvěru k dispozici.

31. Protože účastníci nevznesli ve stanovené lhůtě námitky proti rozhodnutí bez nařízení jednání a veškeré skutečnosti rozhodné pro posouzení věci bylo možné zjistit z jimi předložených listin, soud rozhodl podle § 115a občanského soudního řádu bez nařízení jednání.

32. Podle § 419 občanského zákoníku je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 1810 občanského zákoníku se ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel.

33. Žalobkyně uzavírala smlouvu v rámci své podnikatelské činnosti profesionálního poskytovatele spotřebitelských úvěrů. Naproti tomu ze smlouvy ani z jiných provedených důkazů nevyplynulo, že by žalovaný úvěr sjednal v souvislosti se svou podnikatelskou činností nebo samostatným výkonem povolání. Soud proto smlouvu posoudil jako spotřebitelskou smlouvu a současně jako smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

34. Podle § 1 odst. 2 občanského zákoníku jsou zakázána ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům.

35. Posouzení souladu smlouvy s dobrými mravy nelze založit pouze na mechanickém porovnání jedné smluvní sazby s určitou obecnou hodnotou. Je nutné přihlédnout ke všem okolnostem konkrétního případu, zejména k výši poskytnutých prostředků, celkové částce požadované po spotřebiteli, délce splácení, způsobu umořování jistiny, kumulaci odměny poskytovatele a smluvních sankcí, postavení smluvních stran a k hospodářskému účelu smlouvy. Absolutní neplatnost pro rozpor s dobrými mravy představuje výjimečný zásah, který musí být odůvodněn mimořádnými okolnostmi konkrétní věci.

36. V projednávané věci byla žalovanému poskytnuta částka 123 000 Kč. Žalovaný se však zavázal zaplatit 60 měsíčních splátek po 7 129 Kč, tedy celkem 427 740 Kč. Rozdíl mezi poskytnutými prostředky a sjednanou celkovou částkou k zaplacení činil 304 740 Kč. Žalovaný se tedy měl zavázat vrátit přibližně 3,48násobek poskytnutých prostředků, a to ještě před případným připočtením smluvních sankcí a nákladů vznikajících při prodlení.

37. Nominální úroková sazba činila 66,86 % ročně a roční procentní sazba nákladů 92,94 %. Význam úrokového ujednání byl dále zesílen sjednaným způsobem umořování jistiny. Z první měsíční splátky ve výši 7 129 Kč připadalo na snížení jistiny pouze 275,50 Kč, zatímco 6 853,50 Kč představovalo úrok. Po zaplacení první splátky se tak jistina snížila pouze o přibližně 0,22 % původně poskytnuté částky.

38. K vysoké ceně úvěru přistupovala smluvní ujednání o sankcích. Smlouva obsahovala vedle smluvního úroku ujednání o smluvní pokutě ve výši 499 Kč při prodlení se splátkou, paušální náhradě nákladů ve výši 200 Kč za každou dlužnou splátku a smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z tzv. nové jistiny po zesplatnění úvěru. Smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně odpovídá přibližně 36,5 % ročně. Podle smluvní konstrukce měla být uplatňována společně s dalšími smluvními úroky, zákonným úrokem z prodlení a ostatními sjednanými sankcemi.

39. Soud neposuzoval každé z uvedených ujednání izolovaně. Rozpor s dobrými mravy shledal v jejich vzájemném spojení a v celkové ekonomické konstrukci smlouvy. Vysoký smluvní úrok určoval výši jednotlivých splátek, jejich rozdělení mezi jistinu a úrok, rychlost umořování jistiny i celkovou částku, kterou měl žalovaný zaplatit. Pomalé umořování jistiny současně zachovávalo vysoký základ pro další úročení. Na tuto konstrukci navazovalo zesplatnění, vytvoření tzv. nové jistiny, pokračující úročení a další smluvní pokuty.

40. Ujednání proto ve svém souhrnu nevytvářela pouze vysokou, avšak stále přiměřenou cenu úvěru. Vedla k mimořádnému a jednostrannému ekonomickému zatížení spotřebitele, jehož povinnost měla již při řádném splácení dosáhnout téměř trojnásobku nákladů nad rámec poskytnutých prostředků, přičemž prodlení mělo tuto zátěž dále podstatně navyšovat. Takto nastavená smlouva zásadně narušovala rovnováhu práv a povinností stran ve prospěch žalobkyně jako profesionálního poskytovatele.

41. Na uvedeném závěru nic nemění, že žalobkyně v průběhu řízení vzala zpět nároky na smluvní pokuty, paušální náklady a podstatnou část původně požadovaného smluvního úroku. Platnost právního jednání se posuzuje podle okolností existujících v době jeho učinění. Pozdější procesní omezení žaloby nemůže zpětně odstranit rozpor původní smluvní konstrukce s dobrými mravy ani vytvořit nové platné ujednání o úrokové sazbě 8,16 % ročně, na němž se účastníci při uzavření smlouvy nedohodli.

42. Soud proto uzavřel, že smluvní konstrukce jako celek se pro mimořádný nepoměr vzájemných plnění, výši a způsob výpočtu smluvního úroku, způsob umořování jistiny a kumulaci cenových a sankčních mechanismů zjevně příčí dobrým mravům. Smlouva je proto podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná a soud k její absolutní neplatnosti přihlédl podle § 588 občanského zákoníku i bez návrhu.

43. Soud se dále zabýval otázkou, zda důvod neplatnosti postihuje smlouvu jako celek, nebo pouze jednotlivá cenová a sankční ujednání.

44. Podle § 574 občanského zákoníku je třeba na právní jednání hledět spíše jako na platné než jako na neplatné. Podle § 576 občanského zákoníku je neplatná pouze oddělitelná část právního jednání, jestliže lze předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez této části, kdyby strana neplatnost včas rozpoznala. Pro zachování smlouvy tedy nepostačuje pouze formální nebo jazyková oddělitelnost určitého ujednání. Musí být současně možné předpokládat, že by strany právní jednání učinily i bez neplatné části.

45. Soud nepřehlédl ani závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], podle nichž neplatnost ujednání o úplatě ve smlouvě o úvěru sama o sobě nezpůsobuje neplatnost celé smlouvy, nevyplývá-li z její povahy, obsahu nebo okolností, za nichž byla uzavřena, že neplatnou část nelze od ostatního obsahu oddělit.

46. V projednávané věci však soud neshledal podmínky § 576 občanského zákoníku splněnými. Sjednaný úrok nepředstavoval vedlejší či nahodilé ujednání, které by bylo možné ze smlouvy odstranit bez změny jejího hospodářského účelu. Úrok byl hlavní cenou úvěrového produktu, určoval výši všech 60 splátek, jejich rozdělení mezi jistinu a odměnu žalobkyně, celkovou částku k zaplacení i rychlost umořování jistiny. Na tuto cenovou konstrukci přímo navazoval mechanismus zesplatnění a dalších sankcí.

47. Žalobkyně je profesionálním poskytovatelem úvěrů, který smlouvu uzavíral v rámci své podnikatelské činnosti za účelem dosažení výnosu. Nelze rozumně předpokládat, že by žalobkyně žalovanému poskytla částku 123 000 Kč na dobu 60 měsíců, při jí známém úvěrovém riziku žalovaného, za jinak shodných podmínek, avšak bez sjednaného úroku a bez podstatné části ekonomického protiplnění.

48. Soud současně nemohl sám nahradit sjednanou sazbu 66,86 % jinou, podle soudu přiměřenou sazbou. Takovým postupem by smlouvu pouze nevykládal ani neodstraňoval její oddělitelnou neplatnou část, nýbrž by namísto účastníků vytvořil nové cenové ujednání a podstatně změnil hospodářský obsah jejich právního jednání. Ani žalobkyní dodatečně požadovaná sazba 8,16 % nevychází z dohody účastníků, ale pouze z jejího jednostranného procesního omezení nároku.

49. Důvod neplatnosti tak nepostihuje pouze izolované vedlejší ujednání, nýbrž ekonomické jádro smlouvy. Soud proto uzavřel, že není splněn předpoklad, podle něhož by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, kdyby žalobkyně její neplatnost rozpoznala včas. Smlouvu proto nebylo možné zachovat jako platnou pouze po odstranění ujednání o úroku, ceně úvěru a sankcích.

50. Nezávisle na předchozím závěru o neplatnosti smlouvy pro rozpor s dobrými mravy soud samostatně posoudil, zda žalobkyně splnila povinnost podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

51. Podle § 86 odst. 1 tohoto zákona musí poskytovatel před uzavřením smlouvy důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací, které jsou nezbytné, spolehlivé, dostatečné a přiměřené povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru. Úvěr smí poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení nevyplývají důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 se posuzují zejména příjmy, výdaje, majetek, závazky a způsob plnění dosavadních dluhů spotřebitele.

52. Soud neměl pochybnost o tom, že žalobkyně před uzavřením smlouvy určité podklady opatřila. Předložila potvrzení zaměstnavatele, tři výplatní pásky, formulář Hodnocení klienta a výstup [Anonymizováno]. Příjem žalovaného ve výši přibližně 35 818 Kč měsíčně byl doložen a odpovídal průměru čistých příjmů za únor až duben 2025.

53. Samotné opatření listin však ještě neprokazuje řádné posouzení úvěruschopnosti. Nezbytnou součástí zákonné povinnosti je také odborné, individuální a přezkoumatelné vyhodnocení zjištěných údajů. Poskytovatel musí být schopen doložit nejen to, jaké informace získal, ale rovněž jak je porovnal a proč na jejich základě dospěl k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele nový úvěr splácet.

54. Žalobkyně měla ke dni [datum] k dispozici výstup NRKI, podle něhož celková úvěrová expozice žalovaného činila 2 045 917 Kč, evidovaný limit 150 000 Kč a dluh po splatnosti 10 815 Kč. Měla rovněž vlastní evidenci předchozích úvěrových vztahů žalovaného, přičemž část nového úvěru byla použita na úhradu jeho dřívějšího závazku vůči žalobkyni.

55. Přes výslovnou výzvu soudu však žalobkyně neuvedla konkrétní rozpis závazků, z nichž se evidovaná expozice skládala, jejich jednotlivé měsíční splátky ani součet těchto splátek. Nevysvětlila konkrétní původ částky 11 202 Kč uvedené v Hodnocení klienta a nedoložila individuální výpočet ukazatele [Anonymizováno], jeho výsledek ani interní hranici, s níž měl být porovnán.

56. Žalobkyně reagovala na výzvu soudu tvrzením, že úvěrová historie žalovaného byla stabilní, výsledek scoringu vyhovující a splátkové zatížení nepřesáhlo interní limity. Tato obecná tvrzení však nebyla doložena konkrétními údaji vztahujícími se k žalovanému. Nebylo z nich možné ověřit, jak byly zohledněny jednotlivé závazky, jakým způsobem byl vyhodnocen dluh po splatnosti 10 815 Kč a jaká částka žalovanému skutečně zbývala po započtení všech existujících závazků a nové splátky 7 129 Kč.

57. Soud nepřičítal žalobkyni k tíži majetkové poměry žalovaného zjištěné pouze zpětně z listin, které žalovaný předložil až v soudním řízení a které žalobkyně před uzavřením smlouvy neměla k dispozici. Rozhodující však byly informace, které žalobkyně prokazatelně měla z vlastní evidence, od žalovaného a z [Anonymizováno]. Ani způsob jejich vyhodnocení žalobkyně přes výslovnou výzvu soudu dostatečně neprokázala.

58. Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je sice spotřebitel povinen poskytovat úplné a pravdivé informace, avšak poskytovatel musí tyto informace ověřit způsobem přiměřeným konkrétní situaci. Případné neúplné tvrzení žalovaného proto nemohlo zbavit žalobkyni povinnosti vyhodnotit informace z její vlastní evidence a z registru, které měla skutečně k dispozici.

59. Soud proto uzavřel, že žalobkyně sice provedla určitý proces zjišťování údajů o úvěruschopnosti žalovaného, avšak ani po výzvě soudu neunesla důkazní břemeno k tomu, že tyto údaje důkladně a odborně vyhodnotila a že z výsledku posouzení nevyplývaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet nový úvěr.

60. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva neplatná také tehdy, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou. Soud k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem.

61. Smlouva by proto byla neplatná i z tohoto samostatného právního důvodu. Závěr podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podporuje, avšak nenahrazuje předchozí závěr soudu o absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor její celkové ekonomické konstrukce s dobrými mravy.

62. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku vzniká bezdůvodné obohacení mimo jiné plněním bez právního důvodu. Podle § 2993 občanského zákoníku má strana, která plnila, aniž zde byl platný závazek, právo na vrácení toho, co plnila.

63. V důsledku neplatnosti smlouvy nevzniklo žalobkyni právo na smluvní úrok, poplatky, smluvní pokuty ani jiná plnění odvozená od smlouvy. Žalobkyně má však právo na vydání majetkového prospěchu, který žalovaný přijetím jejího plnění získal.

64. Žalovanému bylo v jeho prospěch poskytnuto celkem 123 000 Kč. [adresa] 086 Kč byla vyplacena přímo na jeho bankovní účet. [adresa] 914 Kč byla použita na úhradu jeho dřívějšího závazku vůči žalobkyni, čímž se ve stejném rozsahu snížil jeho majetkový dluh. Také tato částka proto představovala majetkový prospěch žalovaného.

65. Žalovaný následně zaplatil žalobkyni tři částky po 7 129 Kč, celkem tedy 21 387 Kč. Protože neplatná smlouva nemohla založit platné pořadí započítávání plateb na úrok, sankce či náklady, soud všechny provedené platby započetl na vrácení poskytnutých prostředků.

66. Výše dosud nevydaného bezdůvodného obohacení proto činí 123 000 Kč − 21 387 Kč = 101 613 Kč.

67. Soud proto žalobě co do částky 101 613 Kč vyhověl. V části jistiny přesahující tuto částku, tedy co do 22 997 Kč po zohlednění částečného zpětvzetí, žalobu zamítl. Zamítl rovněž nárok na smluvní úrok 8,16 % ročně a další úrok 11,5 % ročně označený žalobkyní jako pokračující smluvní úročení, neboť tyto nároky nemají v neplatné smlouvě platný právní základ.

68. Splatnost povinnosti vydat bezdůvodné obohacení nebyla platně sjednána. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku může věřitel v takovém případě požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Prodlení s peněžitým dluhem zakládá podle § 1970 občanského zákoníku právo věřitele na zákonný úrok z prodlení. Nejvyšší soud ve vztahu k bezdůvodnému obohacení z neplatné úvěrové smlouvy dovodil, že dlužník se dostává do prodlení po marném uplynutí lhůty poskytnuté výzvou k vrácení dosud neuhrazené části poskytnutých prostředků.

69. Soud nepřiznal žalobkyni úrok z prodlení od [datum]. Toto datum žalobkyně odvozovala od smluvního zesplatnění. Neplatná smlouva však nemohla založit platný mechanismus zesplatnění ani stanovit splatnost povinnosti vydat bezdůvodné obohacení.

70. Žaloba, kterou žalobkyně jednoznačně požadovala vrácení peněžité částky vycházející z poskytnutého úvěru, byla žalovanému společně s platebním rozkazem doručena dne [datum]. Její doručení představovalo nejpozději kvalifikovanou výzvu k vrácení poskytnutých prostředků. Skutečnost, že žalobkyně nárok právně kvalifikovala jako plnění ze smlouvy, nebrání posouzení téže povinnosti podle ustanovení o bezdůvodném obohacení, neboť právní kvalifikace uplatněného nároku náleží soudu.

71. S přihlédnutím k povinnosti plnit bez zbytečného odkladu soud považoval žalovaného za osobu v prodlení od [datum]. Pozdější zrušení platebního rozkazu v důsledku podaného odporu nemělo vliv na účinky doručení žaloby jako výzvy k plnění.

72. Soud proto žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 101 613 Kč od [datum] do zaplacení. V části, v níž žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení za dobu předcházející tomuto datu nebo z částky přesahující 101 613 Kč, žalobu zamítl.

73. Soud se zabýval také požadavkem § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož spotřebitel vrací poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný nenavrhl určení delší doby plnění ani úhradu ve splátkách a po výzvě soudu svá aktuální tvrzení o nemožnosti jednorázového splnění nedoplnil. Od doručení žaloby dne [datum] měl současně dostatečný časový prostor k tomu, aby s povinností vrátit neuhrazenou část poskytnutých prostředků počítal. Soud proto neshledal důvod prodlužovat zákonnou lhůtu k plnění nebo stanovit splátkový režim a podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu uložil žalovanému plnit do tří dnů od právní moci rozsudku.

74. Z uvedených důvodů soud rozhodl o věci samé tak, jak je uvedeno ve výrocích II a III rozsudku.

75. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 430,80 Kč, přičemž tato částka představuje 15,52 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 57,76 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 42,24 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 8 796 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 175 915 Kč sestávající z částky 8 140 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně osmi paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 42 950 Kč ve výši 9 019,50 Kč.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací