Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

19 C 133/2026

Soud: Okresní soud v TachověDatum rozhodnutí: 26. 10. 2026Č. j.: 19 C 133/2026-17Soudce: JUDr. Ing. Patrik Kurztégl Ph.D., LL.M.Agenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 18. 11. 2026Předmět řízení: o zaplacení 30 426 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSTC:2026:19.C.133.2026.1
náklady řízeníinsolvenceneplatnost smlouvylhůtynáhrada nákladůpostoupení pohledávky
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 21. 11. 2026 máme 605 660 z 616 458 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (37) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10 426 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 30 426 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 392,42 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 30 426 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 30 426 Kč od [datum] do zaplacení a nahradit jí náklady řízení. Tvrdila, že žalovaný uzavřel dne [datum] se společností [právnická osoba] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný podle žalobkyně své povinnosti ze smlouvy neplnil, v důsledku čehož byl úvěr zesplatněn ke dni [datum]. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny ve výši 20 000 Kč a smluvního úroku ve výši 10 426 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že předmětnou pohledávku nabyla postoupením od původního věřitele.

2. Soud žalobkyni v průběhu řízení vyzval, aby doplnila svá skutková tvrzení a důkazy o tom, jakým konkrétním způsobem původní věřitel před uzavřením smlouvy posoudil úvěruschopnost žalovaného, zejména jaké údaje zjistil o jeho příjmech, výdajích a závazcích, z jakých zdrojů tyto údaje získal, jak ověřil jejich správnost a na základě jakých údajů dospěl k závěru, že žalovaný bude schopen úvěr splácet. Současně byla žalobkyně vyzvána, aby uvedla a doložila, zda žalovaný na předmětný úvěr provedl jakékoli úhrady, a případně předložila úplný přehled plateb a způsob jejich započtení. Žalobkyně na tuto výzvu soudu ve stanovené lhůtě ani později nereagovala a požadovaná tvrzení ani důkazy nedoplnila.

3. Žalovanému byla žaloba spolu s výzvou k písemnému vyjádření doručena dne [datum]. Lhůta k vyjádření mu uplynula dne [datum]. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, žalobní tvrzení výslovně nezpochybnil, neuvedl, že by původnímu věřiteli nebo žalobkyni cokoli uhradil, a netvrdil ani žádné skutečnosti týkající se svých současných příjmových, sociálních a majetkových poměrů.

4. Soud provedl důkaz návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, smlouvou o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], dokladem o odeslání částky 20 000 Kč, první a druhou upomínkou, rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou a podacím lístkem.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] soud zjistil, že byla uzavřena dne [datum] mezi společností [právnická osoba] jako poskytovatelem a žalovaným jako spotřebitelem. Smlouva byla uzavřena elektronicky a žalovaným potvrzena autorizačním kódem dne [datum] v [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] hodin. Úvěrový rámec činil 20 000 Kč, zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 279,83 % ročně a roční procentní sazba nákladů ve výši 1 141 %. Částka splatná po 30 dnech byla ve smlouvě vyčíslena na 24 600 Kč a předpokládaná celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit při splácení minimálními splátkami, na 62 285 Kč. Doba trvání úvěru byla sjednána na 12 měsíců.

6. Ze smlouvy soud dále zjistil, že žalovaný v jejím textu obecně prohlásil, že není v prodlení s plněním svých peněžitých závazků, není proti němu vedeno insolvenční ani exekuční řízení, nenachází se v tíživé finanční situaci a poskytl úplné a pravdivé údaje. Smlouva rovněž obsahuje obecné odkazy na možnost ověřování údajů v úvěrových a dlužnických registrech. Samotná smlouva však neobsahuje konkrétní údaje o výši příjmů žalovaného, jeho pravidelných výdajích, vyživovacích povinnostech, majetku, dalších závazcích ani o výsledku případného prověření v registrech. Neobsahuje ani konkrétní výpočet disponibilních prostředků žalovaného nebo záznam o výsledku posouzení jeho schopnosti úvěr splácet.

7. Z dokladu o odchozí okamžité platbě soud zjistil, že dne [datum] byla odeslána částka 20 000 Kč na bankovní účet č. [č. účtu]. Tento účet je ve smlouvě uveden jako účet žalovaného určený k poskytnutí úvěru. U platby byl sice uveden variabilní symbol [var. symbol], který se neshoduje s číslem smlouvy [Anonymizováno], avšak s ohledem na shodu data platby, její výše, bankovního účtu příjemce a bezprostřední časovou souvislost s uzavřením smlouvy vzal soud za prokázané, že žalovanému byly na základě této smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč.

8. Z první upomínky ze dne [datum] soud zjistil, že původní věřitel evidoval nezaplacenou minimální měsíční splátku ve výši 5 600 Kč, poplatek za upomínku ve výši 50 Kč a částku potřebnou k úplnému splacení úvěru ve výši 24 650 Kč. Žalovaný byl současně upozorněn, že při neuhrazení dlužné částky může být úvěr v budoucnu zesplatněn.

9. Z druhé upomínky ze dne [datum] soud zjistil, že původní věřitel prohlásil úvěr za zesplatněný a vyčíslil celkový dluh částkou 30 586 Kč, sestávající z jistiny ve výši 20 000 Kč, smluvního úroku ve výši 10 426 Kč, smluvní pokuty ve výši 60 Kč a poplatků za upomínky ve výši 100 Kč. Žalobkyně v tomto řízení neuplatnila smluvní pokutu ani poplatky za upomínky a požadovala pouze jistinu ve výši 20 000 Kč a smluvní úrok ve výši 10 426 Kč.

10. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní a upravovala postupování jednotlivých pohledávek prostřednictvím dílčích smluv a datových pásek. Ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že je v něm pod referenčním číslem [hodnota] uvedena pohledávka vůči žalovanému ze smlouvy č. [hodnota] ve výši 30 426 Kč. Soud proto vzal za prokázané, že pohledávka uplatněná v tomto řízení byla zahrnuta do souboru pohledávek postoupených žalobkyni.

11. Žalobkyně navzdory výslovné výzvě soudu nepředložila úplnou platební historii předmětného úvěru. Z provedených listinných důkazů však nevyplynulo, že by žalovaný na úvěr cokoli uhradil. Obě upomínky vycházejí z nesplacené jistiny v celé výši 20 000 Kč a žalovaný žádnou úhradu netvrdil ani nedoložil. Soud proto vzal za prokázané, že poskytnutá jistina ve výši 20 000 Kč nebyla žalovaným vrácena.

12. Na základě provedených důkazů soud uzavřel, že žalovaný dne [datum] uzavřel se společností [právnická osoba] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] a na jejím základě mu byla na bankovní účet uvedený ve smlouvě poskytnuta částka 20 000 Kč. Žalovaný tuto částku nevrátil. Původní věřitel následně vyčíslil vedle jistiny také smluvní úrok ve výši 10 426 Kč a dne [datum] prohlásil úvěr za zesplatněný. Pohledávka byla následně zahrnuta do souboru pohledávek postoupených žalobkyni.

13. Soud naopak neměl za prokázané, že původní věřitel před uzavřením smlouvy zjistil a ověřil konkrétní příjmy, výdaje, závazky a další údaje o finanční a ekonomické situaci žalovaného a na jejich základě provedl skutečné porovnání jeho příjmů a výdajů. Žalobkyně nepředložila žádost žalovaného o úvěr, doklady o jeho příjmech a výdajích, výpisy z bankovního účtu, výsledky dotazů do registrů, záznam o vyhodnocení úvěruschopnosti ani interní výpočet či scoring. Žalobkyně tak ani po výzvě soudu neuvedla a neprokázala konkrétní skutečnosti, z nichž původní věřitel dovodil, že žalovaný bude schopen sjednaný úvěr splácet.

14. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. V projednávané věci původní věřitel uzavřel smlouvu v rámci své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaný ji uzavřel jako fyzická osoba mimo rámec své podnikatelské činnosti. Smlouva ze dne [datum] je proto smlouvou o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení a podléhá zákonu č. 257/2016 Sb.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je poskytovatel povinen před uzavřením smlouvy důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a je-li to nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti. Spotřebitelský úvěr smí poskytnout pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 téhož zákona musí poskytovatel posoudit schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě zejména porovnáním jeho příjmů a výdajů a zohledněním dalších údajů o jeho finanční a ekonomické situaci, včetně údajů o majetku, závazcích a způsobu plnění dosavadních dluhů.

17. Posouzení úvěruschopnosti nemůže spočívat pouze v převzetí obecných prohlášení spotřebitele, že je schopen úvěr splácet, není v exekuci či insolvenci a nenachází se v tíživé finanční situaci. Poskytovatel musí zjistit takové konkrétní údaje o příjmech, výdajích a závazcích spotřebitele, které mu umožní odpovědně porovnat jeho disponibilní prostředky s ekonomickým zatížením vyplývajícím z uzavírané smlouvy. Současně musí přiměřeným způsobem ověřit spolehlivost získaných údajů.

18. V tomto řízení nebylo prokázáno, že by původní věřitel uvedeným způsobem postupoval. Ze samotné smlouvy nevyplývá výše příjmů žalovaného, jeho pravidelných výdajů, vyživovacích povinností ani existujících závazků. Nevyplývá z ní ani výsledek případného prověření žalovaného v úvěrových či dlužnických registrech nebo konkrétní výpočet jeho disponibilních prostředků. Smlouva obsahuje pouze obecná prohlášení žalovaného a obecnou informaci o možnosti využití jednotlivých registrů.

19. Žalobkyně byla soudem výslovně vyzvána, aby uvedla, jaké konkrétní údaje původní věřitel o finanční a ekonomické situaci žalovaného zjistil, jak ověřil jejich správnost a na základě jakých údajů a výpočtů dospěl k závěru, že žalovaný bude schopen úvěr splácet. Současně byla vyzvána k předložení podkladů, z nichž původní věřitel při posouzení úvěruschopnosti vycházel. Žalobkyně však na výzvu soudu vůbec nereagovala a žádná další tvrzení ani důkazy nepředložila. Neprokázala tak, že původní věřitel před uzavřením smlouvy důkladně posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet a že z výsledku tohoto posouzení nevyplývaly důvodné pochybnosti o jeho úvěruschopnosti.

20. Význam tohoto nedostatku zvyšuje konkrétní ekonomická zátěž sjednaného úvěru. Žalovanému byla poskytnuta částka 20 000 Kč, přičemž smluvní úroková sazba činila 279,83 % ročně, roční procentní sazba nákladů 1 141 % a předpokládaná celková částka splatná při splácení minimálními splátkami 62 285 Kč. Již první minimální splátka činila podle upomínky 5 600 Kč. Řádné porovnání této zátěže s konkrétními příjmy, výdaji a závazky žalovaného proto bylo nezbytným předpokladem odpovědného závěru, že žalovaný bude schopen úvěr splácet.

21. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je smlouva neplatná, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem.

22. Protože žalobkyně ani po výzvě soudu neprokázala, že původní věřitel před poskytnutím úvěru řádně zjistil a vyhodnotil úvěruschopnost žalovaného, soud uzavřel, že úvěr byl poskytnut v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona č. 257/2016 Sb. Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] je proto podle § 87 odst. 1 téhož zákona neplatná.

23. Důsledkem této neplatnosti není zánik povinnosti žalovaného vrátit skutečně poskytnuté peněžní prostředky. Žalovaný je podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. povinen vrátit poskytnutou jistinu, nikoli však smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty nebo jiné náklady sjednané v neplatné smlouvě. Úprava obsažená v § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je v tomto směru zvláštní úpravou vypořádání plnění poskytnutého na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru.

24. Soud měl provedenými důkazy za prokázané, že žalovanému byla na základě předmětné smlouvy poskytnuta částka 20 000 Kč. Žádná úhrada této částky nebyla v řízení tvrzena ani prokázána. Žalobkyně sice ani po výzvě soudu nepředložila úplný přehled plateb, avšak z obou upomínek vyplývá, že původní věřitel evidoval nesplacenou jistinu v celé výši 20 000 Kč, a žalovaný žádnou úhradu netvrdil ani nedoložil. Soud proto podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložil žalovanému výrokem I povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu ve výši 20 000 Kč.

25. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je spotřebitel povinen vrátit jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 téhož zákona určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností stran, přičemž přihlédne k příjmům spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

26. Žalovaný byl vyzván k vyjádření k žalobě, výzva mu byla doručena dne [datum] a lhůta k vyjádření uplynula dne [datum]. Žalovaný na výzvu nereagoval. Netvrdil, že by nebyl schopen vrátit jistinu jednorázově, neuvedl své příjmy, pravidelné výdaje, vyživovací povinnosti ani jiné závazky a nepožádal o povolení splátek. Skutečnosti týkající se jeho aktuálních možností jsou přitom skutečnostmi z jeho vlastní osobní a majetkové sféry, které měl tvrdit a doložit žalovaný, pokud z nich chtěl vyvozovat potřebu delší doby k plnění nebo rozložení povinnosti do splátek.

27. Soud proto neměl skutkový podklad pro stanovení delší doby k vrácení jistiny ani pro povolení splátek. S přihlédnutím k tomu, že žalovaný žádné omezení svých možností netvrdil, určil soud jako dobu přiměřenou jeho možnostem lhůtu tří dnů od právní moci rozsudku. Tato lhůta současně respektuje zvláštní režim § 87 zákona č. 257/2016 Sb., neboť povinnost vrátit jistinu se nestává splatnou zpětně na základě smluvního zesplatnění, nýbrž až v době určené s ohledem na možnosti spotřebitele.

28. Žalobkyně dále požadovala zaplacení částky 10 426 Kč představující smluvní úrok. Tento nárok se opírá výlučně o ujednání neplatné smlouvy. Při neplatnosti smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. má poskytovatel, případně jeho právní nástupce, právo pouze na vrácení dosud nevrácené jistiny. Nemá právo na sjednanou cenu úvěru v podobě smluvních úroků ani dalších smluvních nákladů. Soud proto žalobu o zaplacení částky 10 426 Kč výrokem II zamítl.

29. Vzhledem k uvedenému již nebylo pro rozhodnutí nezbytné samostatně posoudit, zda úrokové ujednání se sazbou 279,83 % ročně a RPSN 1 141 % obstojí také z hlediska § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku. I kdyby bylo úrokové ujednání z tohoto hlediska jinak platné, nemohlo by založit právo žalobkyně na smluvní úrok, neboť celá smlouva je neplatná ze zvláštního důvodu upraveného v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

30. Žalobkyně požadovala rovněž zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 30 426 Kč od [datum] do zaplacení. Podle § 1970 občanského zákoníku může věřitel požadovat úrok z prodlení pouze tehdy, je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého dluhu.

31. Smluvní zesplatnění učiněné původním věřitelem ke dni [datum] nemohlo založit splatnost povinnosti žalovaného vrátit jistinu podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Splatnost vracené jistiny se při neplatnosti smlouvy neřídí ujednáními této smlouvy ani jednostrannou výzvou věřitele, nýbrž dobou přiměřenou možnostem spotřebitele. Dokud tato doba neuplyne, spotřebitel se s vrácením jistiny nemůže dostat do prodlení.

32. V projednávané věci byla doba k vrácení jistiny určena až tímto rozsudkem. Žalovaný se proto před uplynutím lhůty stanovené ve výroku I nemohl dostat do prodlení s vrácením jistiny podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyni tudíž nevzniklo právo na zákonný úrok z prodlení od [datum].

33. Požadovaný úrok z prodlení navíc žalobkyně uplatnila z celé částky 30 426 Kč, tedy rovněž z částky 10 426 Kč představující smluvní úrok, na kterou jí z důvodu neplatnosti smlouvy nevzniklo právo. Soud proto žalobu o zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 30 426 Kč od [datum] do zaplacení výrokem II rovněž zamítl.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 392,42 Kč, přičemž tato částka představuje 31,46 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 65,73 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 34,27 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 522 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 426 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací