Výrok
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně návrhem domáhá po žalovaném zaplacení částky 12 275 s příslušenstvím.
2. Dříve než soud ve věci nařídil jednání, zjistil, že s žalovaným [jméno FO], narozeným [Datum narození žalovaného], trvale bytem [adresa], bylo dne [datum] zahájeno insolvenční řízení, vedené u Krajského soudu v Plzni pod č. d. KSPL [spisová značka], přičemž pohledávka žalobkyně mohla a byla do insolvenčního řízení řádně a včas přihlášena. Řízení ve věci tak bylo ze zákona přerušeno ve smyslu § 140a odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon.
3. Z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku soud zjistil, že insolvenční řízení bylo dne [datum] pravomocně skončeno usnesením Krajského soudu v Plzni č. d. KSPL [spisová značka] – B – 24, čímž odpadl zákonný důvod pro přerušení řízení a v řízení se tak mohlo dále pokračovat. Zmíněným usnesením krajského soudu v Plzni byl současně žalovaný osvobozen od placení pohledávek zahrnutých do splněného oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny.
4. Soud v reakci na vzniklou situaci vyrozuměl právní zástupkyni žalobkyně o osvobození dlužníka – žalovaného od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, dle usnesení č. d. KSPL [spisová značka], v rozsahu, v němž dosud nebyly zaplaceny. Přičemž zmínil, že toto osvobození se vztahuje i na pohledávku, která je předmětem tohoto řízení a současně vyzval žalobkyni, aby ve lhůtě 7 dnů od doručení této výzvy navrhla soudu další procesní postup v této věci. Žalobkyně se k výzvě ve lhůtě ani následně po ní nevyjádřila.
5. Z předložené smlouvy o zápůjčce je soudu známo, že zápůjčka byla splatná dne [datum].
6. O úpadku žalovaného bylo krajským soudem rozhodnuto dne [datum], což soud ověřil v insolvenčním rejstříku. Z tohoto má soud za prokázané, že pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, vznikla před rozhodnutím o úpadku žalovaného, a spadá tak do okruhu pohledávek, na které se zmíněné osvobození vztahuje.
7. Podle § 414 odst. 1 jestliže byly splněny předpoklady pro osvobození podle § 412a, vydá insolvenční soud rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození podle věty první se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku.
8. Pravomocným rozhodnutím vydaným podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, kterým soud osvobodil dlužníka od placení pohledávek v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, nezbavuje povinnosti k úhradě těchto pohledávek, pohledávka v neuhrazeném rozsahu ani nezaniká, v soudním či jiném řízení ji však již nelze věřiteli přiznat (viz rozsudek Nejvyšší soud sp. zn. 29 Cdo 3509/2010 ze dne 24.11.2010).
9. Z výše uvedených důvodů tak soud dospěl k závěru, že žalovaný nárok nemůže přiznat, a proto žalobu v celém svém rozsahu zamítl.
10. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, neboť žaloba byla zamítnuta v celém svém rozsahu, a proto žalobce nemá ve smyslu § 142 zákona č. 99/1963 Sb. právo na náhradu nákladů řízení spojených s uplatněním svého nároku. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává, jelikož takovýto nárok neuplatnil a soudu je současně z úřední činnosti známo že žalovaný v předmětném řízení nečinil vůči soudu žádné úkony.