Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekEP1250

Spisová značka

19 C 325/2024

Soud: Okresní soud v TachověDatum rozhodnutí: 7. 1. 2025Č. j.: 19 C 325/2024-25Soudce: JUDr. Ing. Patrik Kurztégl Ph.D., LL.M.Agenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 28. 2. 2025Předmět řízení: O zaplacení 144 409,52 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSTC:2025:19.C.325.2024.1
postoupení pohledávkysmlouva o úvěrusmlouva mezinárodní
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 16. 11. 2026 máme 604 705 z 615 476 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (54) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] kapitalizovaným částkou [částka], s úrokem ve výši 18,69 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] kapitalizovaným částkou [částka], s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 18,69 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, s tím, že právní předchůdce žalobkyně se žalovaným uzavřeli Smlouvu o úvěru č. [RČ], na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba] [IČO] IČO, , sídlem [adresa]) dne [datum] žalovanému poskytl částku [částka], kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátil. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení:- zákonného úroku z prodlení z částky , částka- smluvního úroku ve výši 18,69 % ročně z částky , částka- a neuhrazeného poplatku ve výši [částka].Vzhledem k tomu, že žalovaný je státní občan Bulharska, jedná se o věc s mezinárodním prvkem. Příslušnost českého soudu je založena článkem 17 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Rozhodným právem je dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), právní řád České republiky. Česká republika nemá s Bulharskou republikou mezinárodní smlouvu upravující postup pro řešení sporů s občanskoprávním základem.Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Právní předchůdce žalobkyně s žalovaným uzavřel Smlouvu o úvěru č. [RČ], na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba] [IČO] IČO, , sídlem [adresa]) dne [datum] žalovanému poskytl částku [částka], kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti do dne [datum] nevrátil. Dopisem naposledy ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu. Žalovaný se citovanou smlouvou zavázal k vrácení částky [částka] a dále:- souhrnného poplatku ve výši [částka] sestávajícího z úroku ročně za dobu rádné splatnosti úvěru v kapitalizované výši [částka], poplatku za zpracování úvěru ve výši [částka] a za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši [částka], kdy tento poplatek včetně jeho dílčích částí je ve smlouvě sjednán zjevně a srozumitelně, vepsáním do příslušné kolonky smlouvy, s uvedením celkové částky k úhradě [částka]. Dle smlouvy o úvěru byl sjednán úrok ve výši 40,40 % ročně s RPSN 50,64 %.Dle evidence žalobkyně nebylo na předmětný dluh uhrazeno ničeho, neboť tato eviduje neuhrazenou jistinu ve výši [částka] a neuhrazené poplatky ve výši [částka].Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným (právní předchůdce žalobkyně coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 o. z.) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši [částka], který měl vrátit do [datum]. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, uložil mu tuto povinnost soud rozsudkem. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni postoupena v souladu s § 1879 o. z.Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. o. z.), národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující o. z., která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 o. z. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 o. z. mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)]. Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z., ale i směrnici Rady 93/13/EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o úvěru podle § 2395 o. z.Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 o. z.) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).Pokud soud přepočte na roční procentní úrok souhrnný poplatek ve výši [částka] sestávající z úroku ročně za dobu rádné splatnosti úvěru v kapitalizované výši [částka], poplatku za zpracování úvěru ve výši [částka] a za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši [částka], kdy tento poplatek včetně jeho dílčích částí je ve smlouvě sjednán zjevně a srozumitelně, vepsáním do příslušné kolonky smlouvy, s uvedením celkové částky k úhradě [částka], vezme v úvahu, že dle smlouvy o úvěru byl sjednán úrok ve výši 40,40 % ročně s RPSN 50,64 %, je uvedené ujednání souladné s dobrými mravy, a proto soud v této části žalobě vyhověl.Nárokovaný smluvní úrok za dobu po splatnosti úvěru ve výši 18,69 % ročně z částky [částka] dlužné jistiny je odpovídající citované judikatuře, a proto soud žalobě v této části vyhověl.Dále žalobkyně požaduje po žalovaném placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, soud proto žalobě v této části vyhověl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací