Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 981 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11 981 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.
III. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
1. Z obsahu spisu se podává, že žalobou podanou u zdejšího soudu se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 24 000 Kč s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, částky 3 476 Kč představující smluvní pokutu, částky 1 500 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne [datum] uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou jistinu spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 9 000 Kč, celkem tedy částku 24 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný své smluvní povinnosti řádně neplnil, měl se dostat do prodlení a žalobkyně proto vedle dlužné částky uplatnila rovněž smluvní pokutu a náklady spojené s vymáháním pohledávky.
2. Usnesením ze dne [datum] soud vyzval žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení a důkazů. Soud žalobkyni zejména vyzval, aby doložila, jakým způsobem před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, předložila podklady k tomuto posouzení, vysvětlila způsob uzavření smlouvy na dálku, doložila výpočet smluvní pokuty, předložila přehled plateb provedených žalovaným a doložila vznik a výši nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Žalobkyně na výzvu soudu reagovala podáním ze dne [datum], v němž setrvala na podané žalobě a doplnila svá skutková tvrzení. Současně předložila listiny – výpis z údajů zadaných žalovaným do formuláře žalobkyně a opětovně předmětnou smlouvu. Ani po tomto doplnění však nepředložila konkrétní podklady, z nichž by bylo možné zjistit ověřené údaje o příjmech, výdajích a závazcích žalovaného, případně vlastní vyhodnocení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr před uzavřením smlouvy.
3. Žalovanému byla žaloba spolu s výzvou podle § 114b odst. 1 o. s. ř. doručena dne [datum]. Žalovaný se k žalobě ani k výzvě soudu přes poskytnutou lhůtu nevyjádřil, žádná skutková tvrzení neučinil, nenavrhl provedení žádných důkazů a v řízení zůstal zcela procesně pasivní.
4. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř., neboť věc bylo možné rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a současně účastníci s takovým postupem nevyslovili nesouhlas.
5. Soud provedl dokazování listinami založenými ve spise, a to zejména smlouvou o zápůjčce ze dne [datum], všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně, výstupy systému Kontomatik označenými jako Protokol o vlastnictví účtu, předžalobní výzvou ze dne [datum], podacím dokladem k této výzvě a upomínkami ze dne [datum], [datum] a oznámením o zesplatnění úvěru ze dne [datum].
6. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 15 000 Kč. Současně byl sjednán poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 9 000 Kč. Celková částka, kterou měl žalovaný podle smlouvy uhradit, činila 24 000 Kč. Smlouva dále obsahovala ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z dlužné částky pro případ prodlení dlužníka.
7. Z výstupů systému Kontomatik soud zjistil, že žalovaný byl vlastníkem účtu č. [č. účtu] vedeného u [právnická osoba] a že dne [datum] byla na tomto účtu zaznamenána transakce ve výši 15 000 Kč pod variabilním symbolem odpovídajícím předmětnému úvěrovému vztahu.
8. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalobkyně před zahájením řízení vyzvala žalovaného k úhradě pohledávky. Z podacího dokladu má soud za prokázáno odeslání této výzvy dne [datum].
9. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a že žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč.
10. Klíčovou otázkou věci však bylo posouzení, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy splnila povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných, spolehlivých, přiměřených a aktuálních informací o jeho příjmech, výdajích a dalších okolnostech rozhodných pro schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
12. Důkazní břemeno ohledně splnění této zákonné povinnosti nese věřitel, tedy žalobkyně. Přestože byla soudem výslovně vyzvána k předložení podkladů dokládajících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, žádné takové podklady nepředložila. Ve spise se nenachází doklady o ověřených příjmech žalovaného, údaje o jeho pravidelných ověřených výdajích, údaje o jeho ověřených závazcích, výstupy z úvěrových registrů ani jakýkoliv dokument zachycující vyhodnocení schopnosti žalovaného úvěr splácet.
13. Ze samotných výstupů systému Kontomatik lze dovodit pouze ověření vlastnictví bankovního účtu žalovaného a některé informace o stavu tohoto účtu. Tyto listiny samy o sobě neprokazují řádné posouzení úvěruschopnosti ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.
14. Soud proto uzavírá, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně splnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy.
15. Za této situace soud vycházel z právního závěru, že žalobkyni nelze přiznat nárok na sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru ani další smluvní plnění představující odměnu či sankce vyplývající ze smlouvy, nýbrž pouze vrácení skutečně poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků.
16. Ze žaloby vyplývá tvrzení žalobkyně, že žalovaný na předmětný závazek uhradil celkem 3 019 Kč. Toto tvrzení nebylo žalovaným nijak zpochybněno a žalobkyně netvrdila jinou výši přijatých úhrad. Soud proto vycházel z toho, že žalovaný na dluh uhradil celkem 3 019 Kč.
17. Od částky skutečně poskytnuté žalovanému ve výši 15 000 Kč bylo proto třeba odečíst žalovaným uhrazených 3 019 Kč, takže dosud nevrácená část poskytnutých prostředků činí 11 981 Kč.
18. V rozsahu této částky soud žalobě vyhověl.
19. Pokud jde o smluvní pokutu ve výši 3 476 Kč, žalobkyně tvrdila, že byla vypočtena podle článku 2.4 smlouvy o zápůjčce ve výši 0,1 % denně z částky 15 000 Kč za období od [datum] do [datum], přičemž původně měla činit 6 495 Kč a následně měla být snížena o úhrady žalovaného. Žalobkyně však ani přes výslovnou výzvu soudu nepředložila žádný přehled přijatých plateb ani způsob jejich započtení a nevysvětlila mechanismus, kterým dospěla ke konečné částce 3 476 Kč. Nárok na smluvní pokutu proto nebyl prokázán. Současně jde o nárok odvozený od smluvního ujednání, které soud za daného procesního stavu nepovažoval za přiznatelné. Proto byla žaloba v tomto rozsahu zamítnuta.
20. Obdobně žalobkyně neprokázala nárok na částku 1 500 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky. Přestože byly předloženy upomínky a oznámení o zesplatnění, nebyly předloženy důkazy umožňující ověřit vznik, účelnost a oprávněnost takto požadovaných nákladů. Ani v tomto směru žalobkyně přes výzvu soudu svá tvrzení nedoplnila. Proto soud žalobu i v tomto rozsahu zamítl.
21. O úroku z prodlení soud rozhodl podle § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně před zahájením řízení vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne [datum] a poskytla mu třídenní lhůtu k plnění. Soud proto považoval žalovaného za dlužníka v prodlení nejpozději od [datum] a od tohoto dne přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky 11 981 Kč.
22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se domáhala zaplacení celkem 28 976 Kč, úspěšná byla pouze co do částky 11 981 Kč, tedy přibližně ze 41 %. Žalovaný byl naopak úspěšný přibližně z 59 %. Převážný úspěch ve věci měl proto žalovaný. Žalobkyni tak právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší.
23. Žalovanému však podle obsahu spisu žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly, neboť se k žalobě nevyjádřil, nebyl zastoupen zástupcem a neučinil žádný procesní úkon. Soud mu proto náhradu nákladů řízení nepřiznal.