Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 25 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 25 000 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 12,75 % p.a. a na nákladech řízení částku 2 542,- Kč, to vše splatné do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Návrh žalobce se co do zbytku, to je částky 4 398 Kč s příslušenstvím, zamítá.
Odůvodnění
1. Žalobce se v předmětném řízení domáhal po žalovaném o zaplacení dlužné částky s příslušenstvím, uvedených v záhlaví tohoto rozhodnutí. K dané věci sdělil, že původní věřitel [právnická osoba], IČ [IČO] uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru číslo [hodnota], na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 12 000 Kč za smluvní úrok ve výši 279,80 % p.a., kdy žalovaný následně využil svého práva na navýšení úvěru a načerpal úvěr v celkové výši 25 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do [datum]. Takto se však nestalo. Pohledávka ve výši dlužné částky se sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 25 000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 4 398 Kč, které byly splatné nejpozději do [datum]. Následně na základě smlouvy ze dne [datum] byla pohledávka původního věřitele za žalovaným postoupena žalobci.
2. Žalovanému byla zaslána na adresu, uvedenou v záhlaví tohoto rozhodnutí, výzva ve smyslu ustanovení § 114 a) o. s. ř., ke které se nevyjádřil. Dále byla žalovanému zaslána výzva ve smyslu ustanovení § 115 a) o. s. ř. s žádostí, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání a zda se vzdává práva na projednání věci před soudem. Na tuto výzvu žalovaný nereagoval s tím, že žalobce na výzvu ve smyslu ustanovení § 115 a) o. s. ř. taktéž nereagoval. Proto soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání a bez přítomností účastníků.
3. Dle ustanovení § 1879 o. z. – věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
4. Dle ustanovení § 1882 odst. 1 o. z. – dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
5. V daném případě po provedeném důkazním řízení soud zjistil, účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru číslo [hodnota]. Splatnost byla stanovena na 30 dnů od poskytnutí finančních prostředků, které měly být zaslány na účet, který uvedl žalovaný a to [č. účtu]. Dále účastníci uzavřeli dne [datum] dodatek číslo [hodnota] ke smlouvě o úvěru číslo [hodnota], kde se zavázal původní věřitel [právnická osoba] poskytnout žalovanému finanční prostředky v celkové výši 25 000 Kč za smluvní úrok ve výši 214,04 % p.a. Z výpisu běžného účtu původního věřitele vyplývá, že tento dne [datum] na účet žalovaného převedl částku 12 000 Kč a dne [datum] částku 13 000 Kč. Z výzvy původního věřitele společnosti [právnická osoba] ze dne [datum] vyplývá, že upomínal žalovaného o úhradu částky 30 323 Kč, avšak bezvýsledně. Následně na základě smlouvy ze dne [datum], jejíž součástí je i seznam postupovaných pohledávek, byla pohledávka za žalovaným dle čísla smlouvy o úvěru postoupena žalobci v celkové výši 29 398 Kč. Žalovaný byl uvědoměn původním věřitelem dne [datum] o postoupení pohledávky žalobci tehdy ve výši 33 698 Kč, avšak bezvýsledně. Z výzvy ze dne [datum] vyplývá, že právní zástupce žalobce upomínal žalovaného o úhradu celkové dlužné částky ve výši 40 376 Kč do tří dnů od zaslání výzvy, taktéž bezvýsledně.
6. Po zhodnocení shora uvedených skutečností s přihlédnutím k obsahu provedeného dokazování a k citovaným ustanovením shora uvedeného právního předpisu dospěl soud k závěru, že návrhu žalobce lze vyhovět zčásti a to tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Co do částky 25 000 Kč jako původně poskytnuté jistiny úvěru byla pohledávka původního věřitele za žalovaným platně smluvně postoupena žalobci. Proto soud uložil žalovanému uhradit částku, uvedenou ve výroku I. tohoto rozsudku, současně s příslušenstvím pohledávky ve formě úroku z prodlení v zákonné výši dle § 2 vládního nařízení číslo 351/2013 Sb., kdy výši reposazby stanovuje Česká národní banka. Splatnost dlužné částky s příslušenstvím a nákladů řízení, vymezených ve výroku I. tohoto rozsudku, byla žalovanému stanovena ve lhůtě, která je v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.
7. Co do zbytku a to tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, byl návrh žalobce jako nedůvodný zamítnut. Zde soud poukazuje na znění smlouvy o úvěru včetně dodatku číslo [hodnota], jejichž ujednání o výši úrokové sazby je v rozporu s ustanovením § 1 odst. 2 o. z., to je dobrými mravy s tím, že daná smlouva včetně dodatku číslo [hodnota] je dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. zcela neplatná. Proto původnímu věřiteli příslušelo pouze bezdůvodné obohacení dle ustanovení § 2991 o. z. a to ve výši jistiny poskytnutého úvěru, která nebyla zaplacena a je uvedena ve výroku I. tohoto rozsudku a následně byla postoupena žalobci.
8. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., kdy žalobci jako z převážné části úspěšnému ve věci ve výši 85 % z celku byla přiznána částka ve výši 2 542 Kč, která byla vypočítána z původních nákladů řízení, které by byly žalobci přiznány v případě plného úspěchu ve věci ve výši 2 291 Kč, které se sestávaly z částky 1 176 Kč jako zaplaceného soudního poplatku, dále tří úkonů á) 400 Kč dle vyhlášky č. 177/1996 Sb.-§ 14b, odst.1, písm. a a b bod 1, tří režijních paušálů á) 100 Kč dle odst. 5, písm. a) shora citovaného paragrafu shodné vyhlášky s tím, že zůstatek tvoří 21 % DPH.