Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem kapitalizovaným za období od [datum] do [datum] částkou [částka], s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od [datum] do [datum] částkou [částka] a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] k rukám jejího zástupce [Jméno advokáta], advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Opatrovnici žalovaného [Jméno opatrovnice], advokátce, se přiznává odměna za zastupování žalovaného a náhrada hotových výdajů včetně náhrady za daň z přidané hodnoty v celkové výši [částka], která jí bude vyplacena Českou republikou, Okresním soudem v Tachově, po právní moci tohoto rozsudku na účet č. [č. účtu], variabilní symbol [var. symbol].
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby jí žalovaný zaplatil částku [částka], kapitalizovaný smluvní úrok ve výši [částka] za období od [datum] do [datum], smluvní úrok ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka] za období od [datum] do [datum] a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Současně požadovala náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno], na jejímž základě žalovanému poskytla účelově určený úvěr k financování pořízení motorového vozidla. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit v pravidelných splátkách, spolu se sjednaným úrokem a dalšími ve smlouvě uvedenými platbami. Pohledávka žalobkyně byla zajištěna zajišťovacím převodem vlastnického práva k financovanému vozidlu. Podle žalobních tvrzení žalovaný své smluvní povinnosti řádně neplnil, neboť sjednané splátky nehradil včas a v plné výši. Žalobkyně jej proto vyzvala k úhradě dlužných splátek a upozornila jej na možnost požadovat splacení celého zbývajícího dluhu. Protože žalovaný dlužné částky neuhradil ani v dodatečně poskytnuté lhůtě, žalobkyně úvěr zesplatnila. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný na svůj závazek uhradil celkem [částka]. V návaznosti na jeho prodlení žalobkyně realizovala zajišťovací převod vlastnického práva k financovanému vozidlu. Vozidlo zpeněžila za částku [částka], z níž odečetla náklady spojené s jeho převzetím a zpeněžením ve výši [částka]. Čistý výtěžek zpeněžení tak činil [částka]. Platby žalovaného a čistý výtěžek zpeněžení vozidla, celkem [částka], žalobkyně při vyčíslení žalované pohledávky zohlednila.
2. Protože se žalovaný nezdržoval na adrese evidovaného pobytu a jiné místo jeho pobytu se soudu přes provedená šetření nepodařilo zjistit, ustanovil mu soud usnesením ze dne [datum] podle § 29 odst. 3 o. s. ř. opatrovnicí [Jméno opatrovnice], advokátku.
3. Opatrovnice žalovaného ve svém prvním vyjádření žalovaný nárok popřela. Namítla především nepřiměřenost sjednané úrokové sazby, kterou považovala za rozpornou s dobrými mravy. Poukázala na poměr mezi úrokovou sazbou sjednanou účastníky a jí uváděnou průměrnou úrokovou sazbou bankovních úvěrů. Dále namítla, že při určení výše pohledávky musí být zohledněny veškeré platby žalovaného a celý výtěžek získaný zpeněžením vozidla. Původně rovněž nesouhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.
4. Žalobkyně v doplňujícím vyjádření setrvala na žalobě v plném rozsahu. K námitce nepřiměřenosti úroku uvedla, že opatrovnicí použitá srovnávací sazba neodpovídá druhu, účelu a rizikovosti posuzovaného spotřebitelského úvěru. Podle žalobkyně se sazby srovnatelných účelových spotřebitelských úvěrů v rozhodném období pohybovaly na vyšší úrovni, než z jaké vycházela opatrovnice. Samotný rozdíl mezi úrokovou sazbou sjednanou účastníky a úrokovými sazbami poskytovanými bankami proto podle žalobkyně nezakládal rozpor smlouvy s dobrými mravy. Žalobkyně současně vysvětlila, že při vyčíslení pohledávky zohlednila jak platby žalovaného v celkové výši [částka], tak čistý výtěžek zpeněžení vozidla ve výši [částka]. [adresa] 262,80 Kč představovala rozdíl mezi dosaženou prodejní cenou vozidla [částka] a náklady spojenými s jeho převzetím a zpeněžením ve výši [částka]. Námitka opatrovnice, že tato plnění nebyla při výpočtu zohledněna, proto podle žalobkyně neodpovídala předloženému vyúčtování.
5. Opatrovnice žalovaného ve svém následném vyjádření ze dne [datum] uvedla, že se seznámila s doplňujícím vyjádřením žalobkyně a rozhodnutí ve věci ponechává na úvaze soudu podle předložených listinných důkazů. Další konkrétní skutkové nebo právní námitky proti jednotlivým položkám vyúčtování již neuplatnila a nenavrhla provedení dalších důkazů. Současně výslovně souhlasila s tím, aby soud rozhodl bez nařízení jednání.
6. Soud nepovažoval následné vyjádření opatrovnice za uznání žalovaného nároku ani za zpětvzetí dříve uplatněných námitek. Námitku nepřiměřenosti smluvního úroku a námitku týkající se započtení plateb žalovaného a výtěžku zpeněžení vozidla proto věcně posoudil. Přihlédl však rovněž k tomu, že opatrovnice po seznámení s vysvětlením a vyúčtováním předloženým žalobkyní žádnou konkrétní položku výpočtu dále nezpochybnila.
7. Protože žalovaný je státním občanem Bulharské republiky, tedy jiného členského státu Evropské unie, zabýval se soud z úřední povinnosti mezinárodní pravomocí soudů České republiky, věcnou a místní příslušností tohoto soudu a právem rozhodným pro posouzení závazkového vztahu účastníků.
8. Mezinárodní pravomoc se řídí nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, označovaným jako nařízení Brusel I bis. Podle čl. 18 odst. 2 tohoto nařízení může smluvní partner spotřebitele žalovat spotřebitele pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Pro určení pravomoci není rozhodující státní občanství spotřebitele, nýbrž jeho bydliště.
9. Z údajů zjištěných soudem vyplynulo, že žalovaný měl na území České republiky evidován přechodný pobyt od [datum], přičemž jeho poslední evidovaná adresa byla na území obvodu Okresního soudu v Tachově. Na této adrese žalovaný vystupoval také při uzavření posuzované smlouvy. Nebylo zjištěno, že by v době uzavření smlouvy nebo zahájení řízení měl bydliště na území Bulharské republiky nebo jiného členského státu. Soud proto podle čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis uzavřel, že je dána mezinárodní pravomoc soudů České republiky.
10. Podle § 84 o. s. ř. je k řízení příslušný obecný soud žalovaného, nestanoví-li zákon jinak. Podle § 85 odst. 1 o. s. ř. je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má tato osoba bydliště. Nelze-li její bydliště nebo místo, kde se zdržuje, zjistit, vychází se z místa pobytu evidovaného podle příslušných právních předpisů. Jelikož se poslední evidovaná adresa žalovaného nacházela v obvodu Okresního soudu v Tachově, je tento soud místně příslušný.
11. Na uvedeném závěru nic nemění, že se žalovaný na evidované adrese následně nezdržoval a jeho současný pobyt se soudu nepodařilo zjistit. Příslušnost soudu se podle § 11 odst. 1 o. s. ř. posuzuje podle okolností existujících v době zahájení řízení a trvá až do jeho skončení.
12. Rozhodné právo soud určil podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne [datum] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, označovaného jako nařízení Řím I. Podle čl. 6 odst. 1 tohoto nařízení se spotřebitelská smlouva za podmínek uvedených v tomto ustanovení řídí právem země, v níž má spotřebitel obvyklé bydliště. Případná volba práva podle čl. 6 odst. 2 nařízení nesmí spotřebitele zbavit ochrany, kterou mu poskytují kogentní ustanovení práva použitelného bez takové volby.
13. Žalovaný měl v době uzavření smlouvy obvyklé bydliště na území České republiky. Žalobkyně má sídlo v České republice, svoji podnikatelskou činnost vykonává na území České republiky a smlouva byla uzavřena a plněna v českých korunách. Závazkový vztah účastníků se proto řídí českým právem, zejména zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem, a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
14. Soud rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání. Ve věci bylo možné rozhodnout pouze na základě listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila a opatrovnice žalovaného udělila výslovný souhlas ve vyjádření ze dne [datum]. Účastníci nenavrhli provedení důkazu, který by vyžadoval nařízení jednání.
15. Soud provedl důkaz smlouvou o spotřebitelském úvěru č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno] ze dne [datum], související smluvní dokumentací, přehledem splácení, listinami vztahujícími se k prodlení žalovaného a zesplatnění úvěru, smlouvou o zajišťovacím převodu vlastnického práva, listinami o převzetí a zpeněžení vozidla, vyúčtováním pohledávky a dalšími listinami založenými ve spise.
16. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno] ze dne [datum] a související smluvní dokumentace soud zjistil, že žalobkyně jako poskytovatelka a žalovaný jako spotřebitel uzavřeli smlouvu o účelově určeném spotřebitelském úvěru k financování pořízení motorového vozidla. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému sjednané peněžní prostředky a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v pravidelných splátkách spolu se sjednaným úrokem. Ze smlouvy soud dále zjistil, že závazek žalovaného byl úročen sjednanou úrokovou sazbou 20,296940 % p.a. a že pro případ prodlení žalovaného byly sjednány podmínky, za nichž byla žalobkyně oprávněna požadovat splacení celého zbývajícího dluhu. Nesplacená jistina měla být i po zesplatnění nadále úročena smluvním úrokem.
17. Z dokladů o čerpání úvěru a pořízení vozidla soud zjistil, že žalobkyně svou povinnost poskytnout úvěr splnila. Žalovaný financované vozidlo převzal a úvěr začal splácet.
18. Z přehledu splácení a vyúčtování pohledávky soud zjistil, že žalovaný na svůj závazek uhradil celkem [částka]. Následně přestal sjednané splátky řádně a včas hradit. Žalobkyně jej vyzvala k nápravě a upozornila jej na možnost požadovat splacení celého zbývajícího dluhu. Protože žalovaný dlužné splátky neuhradil ani v dodatečně poskytnuté lhůtě, žalobkyně úvěr zesplatnila. K zesplatnění došlo nejpozději ke dni [datum], od [datum] žalobkyně vyčíslila smluvní úrok z nesplacené jistiny po zesplatnění.
19. Ze smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva soud zjistil, že pohledávka žalobkyně byla zajištěna převodem vlastnického práva k financovanému vozidlu. Pro případ nesplnění zajištěného dluhu byly sjednány podmínky převzetí vozidla, jeho zpeněžení a vypořádání dosaženého výtěžku.
20. Z listin o realizaci zajištění soud zjistil, že žalobkyně vozidlo převzala a následně je zpeněžila za částku [částka]. Náklady spojené s převzetím a zpeněžením vozidla činily [částka]. Čistý výtěžek zpeněžení proto činil [částka]. Žalobkyně tento výtěžek započetla na svoji pohledávku vůči žalovanému.
21. Z konečného vyúčtování soud zjistil, že žalobkyně při stanovení zůstatku pohledávky zohlednila platby žalovaného ve výši [částka] a čistý výtěžek zpeněžení vozidla ve výši [částka], tedy celkem částku [částka]. Po vypořádání těchto plnění činil nesplacený peněžitý závazek žalovaného [částka].
22. Z vyčíslení pohledávky soud zjistil, že smluvní úrok za období od [datum] do [datum] činil [částka]. Od [datum] žalobkyně požadovala další smluvní úrok ve výši 14,75 % ročně z částky [částka]. [adresa] 291,52 Kč představovala tu část nesplaceného peněžitého závazku, která podle smluvního ujednání podléhala dalšímu smluvnímu úročení.
23. Z téhož vyčíslení soud zjistil, že zákonný úrok z prodlení za období od [datum] do [datum] činil [částka]. Od [datum] žalobkyně požadovala další zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka].
24. Na základě provedených důkazů soud uzavřel, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, podle níž žalobkyně žalovanému poskytla sjednané úvěrové plnění. Žalovaný svůj závazek řádně nesplácel, ačkoliv úvěr částečně plnil částkou [částka]. Žalobkyně proto za podmínek sjednaných ve smlouvě požadovala splacení zbývajícího dluhu a realizovala zajištění převodem vlastnického práva k vozidlu. Čistý výtěžek zpeněžení vozidla ve výši [částka] i předchozí platby žalovaného ve výši [částka] žalobkyně při výpočtu pohledávky zohlednila.
25. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
26. Podle § 1968 občanského zákoníku je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Podle § 1970 občanského zákoníku může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat úrok z prodlení, není-li výše úroku z prodlení ujednána, ve výši stanovené nařízením vlády.
27. Posuzovaná smlouva je současně smlouvou o spotřebitelském úvěru podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalobkyně poskytla úvěr žalovanému jako fyzické osobě, která při uzavírání smlouvy nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Soud proto smlouvu a nároky z ní plynoucí přezkoumal také z hlediska kogentních ustanovení na ochranu spotřebitele.
28. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je poskytovatel před uzavřením smlouvy povinen důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací a úvěr může poskytnout pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.
29. Soud se splněním této povinnosti zabýval, přestože opatrovnice žalovaného neposouzení úvěruschopnosti nenamítala. Z předložené smluvní dokumentace a okolností sjednání úvěru soud neshledal konkrétní skutečnosti, které by odůvodňovaly závěr, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr přes důvodné pochybnosti o jeho schopnosti jej splácet. Žalovaný po poskytnutí úvěru závazek po určitou dobu plnil a nebyly zjištěny okolnosti svědčící o tom, že jeho finanční poměry již při uzavření smlouvy objektivně vylučovaly řádné splácení. Soud proto neshledal podmínky pro závěr o neplatnosti smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.
30. Opatrovnice žalovaného namítla rozpor sjednaného smluvního úroku s dobrými mravy. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání odporující zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům.
31. Při posuzování přiměřenosti úroku nelze vycházet pouze z mechanického porovnání sjednané úrokové sazby s obecnou průměrnou sazbou všech úvěrů poskytovaných bankami. Je třeba přihlédnout k druhu úvěru, jeho účelu, době splácení, způsobu zajištění, rizikovosti obchodu, celkové ekonomické zátěži spotřebitele a okolnostem, za nichž byla smlouva uzavřena.
32. Opatrovnice založila svoji námitku především na porovnání smluvního úroku s jí uváděnou průměrnou bankovní sazbou. Neoznačila však konkrétní okolnosti, z nichž by vyplývalo, že žalobkyně zneužila tíseň, nezkušenost, rozumovou slabost, rozrušení nebo lehkomyslnost žalovaného. Nebylo ani prokázáno, že by sjednané plnění bylo ve vztahu k poskytnutému úvěru natolik excesivní, aby samotná výše úrokové sazby zakládala zjevný rozpor s dobrými mravy.
33. Soud zohlednil, že šlo o účelový spotřebitelský úvěr poskytnutý nebankovním poskytovatelem a zajištěný převodem vlastnického práva k financovanému vozidlu. Žalobkyně v reakci na námitku opatrovnice poukázala na sazby srovnatelných účelových spotřebitelských úvěrů v rozhodném období a vysvětlila, proč sazbu uváděnou opatrovnicí nepovažovala za odpovídající srovnávací základ. Opatrovnice po tomto vysvětlení nenavrhla další důkazy a neuvedla žádné další konkrétní okolnosti sjednání úvěru, které by odůvodňovaly závěr o neplatnosti ujednání.
34. Soud proto uzavřel, že ujednání o smluvním úroku není pouze pro rozdíl oproti průměrným bankovním sazbám neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku. Nebyly zjištěny ani skutečnosti odůvodňující závěr o lichvě podle § 1796 občanského zákoníku.
35. Opatrovnice dále namítla, že při určení zůstatku pohledávky musí být zohledněny platby žalovaného a výtěžek získaný zpeněžením vozidla. Soud zjistil, že žalobkyně při vyčíslení pohledávky započetla platby žalovaného v celkové výši [částka] a čistý výtěžek zpeněžení vozidla ve výši [částka].
36. Vozidlo bylo prodáno za [částka]. Po odečtení nákladů spojených s jeho převzetím a zpeněžením ve výši [částka] činil čistý výtěžek [částka]. Žalobkyně tak při výpočtu svého nároku zohlednila plnění v celkové výši [částka].
37. Opatrovnice neuvedla, že žalovaný provedl ještě další konkrétní platby, které nebyly ve vyúčtování zachyceny. Nezpochybnila ani dosaženou prodejní cenu vozidla, konkrétní způsob jeho zpeněžení nebo jednotlivé náklady v částce [částka]. Po doplnění vyjádření žalobkyně již netvrdila, že částka [částka] nebyla ve výpočtu pohledávky zohledněna. Námitka nesprávného započtení plateb žalovaného a výtěžku zajištění proto nebyla důvodná.
38. Žalobkyně prokázala existenci nesplaceného závazku žalovaného ve výši [částka]. Soud proto žalovanému podle § 2395 občanského zákoníku uložil povinnost tuto částku žalobkyni zaplatit.
39. Smluvní úrok představuje cenu za poskytnutí a užívání peněžních prostředků. Zesplatněním úvěru nezaniká bez dalšího právo věřitele na smluvní úrok z dosud nesplacené jistiny, jestliže takové právo vyplývá ze smlouvy a úrok je požadován pouze z částky podléhající smluvnímu úročení. Žalobkyně vyčíslila smluvní úrok za období od [datum] do [datum] částkou [částka], jejíž výpočet soud ověřil podle předloženého vyúčtování. Od [datum] jí náleží další smluvní úrok ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] do zaplacení.
40. Žalovaný byl současně v prodlení s plněním peněžitého dluhu. Žalobkyni proto podle § 1970 občanského zákoníku náleží zákonný úrok z prodlení. Za období od [datum] do [datum] činil podle předloženého výpočtu [částka]. Od [datum] žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] do zaplacení.
41. Souběh smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení není v posuzovaném případě nepřípustný. Smluvní úrok představuje sjednanou úplatu za poskytnutí peněžních prostředků, zatímco úrok z prodlení je zákonným následkem prodlení žalovaného s plněním splatného peněžitého dluhu. Každý z těchto nároků má odlišný právní důvod. Smluvní úrok byl navíc uplatněn pouze z částky [částka], zatímco zákonný úrok z prodlení byl požadován z celého splatného peněžitého závazku ve výši [částka].
42. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. Lhůtu k plnění určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku.
43. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a má proto vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a z nákladů právního zastoupení. Zástupce žalobkyně učinil čtyři úkony právní služby, a to převzetí a přípravu zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby a doplňující vyjádření ze dne [datum]. Doplňující vyjádření bylo účelným úkonem, neboť reagovalo na konkrétní obranu opatrovnice žalovaného a vysvětlovalo výši a způsob výpočtu uplatněné pohledávky. Při tarifní hodnotě [částka] činí podle § 7 bodu 6 ve spojení s § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, mimosmluvní odměna [částka] za jeden úkon právní služby. Za čtyři úkony tak činí [částka]. Ke každému úkonu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, celkem [částka]. Součet odměny a paušálních náhrad činí [částka]. Jelikož je zástupce žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty, byla tato částka zvýšena o 21 %, tedy o [částka]. Náklady právního zastoupení tak činí [částka] a spolu se soudním poplatkem [částka] celkem [částka]. Soud proto žalovanému uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] k rukám jejího zástupce [Jméno advokáta], advokáta, podle § 149 odst. 1 o. s. ř., jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.
44. Opatrovnice žalovaného byla ustanovena soudem podle § 29 odst. 3 o. s. ř. Její odměnu a náhradu hotových výdajů proto podle § 140 odst. 2 o. s. ř. platí stát. Opatrovnice vyúčtovala tři úkony právní služby, a to převzetí a přípravu zastoupení, první písemné vyjádření ve věci samé a následné vyjádření po seznámení s doplněním žalobkyně. Soud všechny tři úkony považoval za účelně provedené. Následné vyjádření opatrovnice nebylo pouhým vyúčtováním, neboť obsahovalo její konečné procesní stanovisko a výslovný souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání. Při tarifní hodnotě [částka] činí odměna za jeden úkon právní služby [částka]. Za tři úkony tak opatrovnici náleží odměna ve výši [částka]. Dále jí náleží tři paušální náhrady hotových výdajů po [částka], celkem [částka]. Součet odměny a náhrad činí [částka]. Jelikož je opatrovnice plátkyní daně z přidané hodnoty, náleží jí rovněž náhrada této daně ve výši 21 %, tedy [částka]. Celková odměna a náhrada hotových výdajů včetně daně z přidané hodnoty proto činí [částka].
45. Soud proto rozhodl, že [Jméno opatrovnice], advokátce, se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů včetně náhrady daně z přidané hodnoty v celkové výši [částka]. Tato částka jí bude vyplacena Českou republikou, Okresním soudem v Tachově, po právní moci rozsudku na účet označený ve výroku III.