Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 15 % p.a., to vše splatné do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízeníIII. Návrh žalobce se co do zbytku, tj. částky [částka] s příslušenstvím, zamítá.
Odůvodnění
1. Žalobce se v předmětném řízení domáhal po žalované o zaplacení dlužné částky s příslušenstvím, uvedených v záhlaví tohoto rozhodnutí. K dané věci sdělil, že původní věřitel společnost [právnická osoba]., IČ [IČO] uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru číslo [hodnota]. Na základě smlouvy poskytl daný věřitel žalované dne [datum] finanční prostředky ve výši [částka], které převedl bezhotovostně na bankovní účet, který žalovaná uvedla ve smlouvě. Při uzavření smlouvy se žalovaná zavázala zaplatit původnímu věřiteli celkově částku ve výši [částka]. Žalovaná si také při uzavření smlouvy sjednala pojištění schopnosti splácet, kdy měsíční poplatek činil [částka]. Splátka na úvěr činila [částka] měsíčně. Následně na základě smlouvy ze dne [datum] v souladu se společným prohlášením smluvních stran ze dne [datum] byla pohledávka za žalovanou s účinností ke dni [datum] postoupena původním věřitelem žalobci. Žalovaná dle vyjádření žalobce uhradila na závazek ze smlouvy o úvěru částku [částka], zůstatek zůstal neuhrazen.
2. Žalované byla zaslána na adresu, uvedenou v záhlaví tohoto rozhodnutí, výzva ve smyslu ustanovení § 114a o. s. ř., ke které se nevyjádřila. Dále byla žalované zaslána výzva ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. s žádostí, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání a zda se vzdává práva na projednání věci před soudem. Na tuto výzvu žalovaná taktéž nereagovala s tím, že žalobce se ohledně výzvy ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřil kladně již v návrhu na zahájení řízení. Proto soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání a bez přítomnosti účastníků.
3. Dle ustanovení § 1879 o. z. – věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvu jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě /postupníkovi/.
4. Dle ustanovení § 1882 odst. 1 o. z. – dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
5. V daném případě po provedeném důkazním řízení soud zjistil, že původní věřitel [právnická osoba]., IČ [IČO] uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru číslo [hodnota], na základě níž se zavázala daná společnost poskytnout žalované úvěr ve výši [částka]. Celková částka, kterou měla žalovaná uhradit z uvedené smlouvy, činila [částka]. Splátky byly vymezeny ve výši [částka] měsíčně. Dle vyjádření žalobce žalovaná na závazek ze smlouvy o úvěru zaplatila částku [částka] s tím, že zůstatek zůstal neuhrazen. Následně, což je patrno ze společného prohlášení společnosti [právnická osoba]. a společnosti žalobce, vyplynulo, že dne [datum] byla mezi stranami uzavřena smlouva o postoupení pohledávek s tím, že s účinností ke dni [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobci. Z dokladu č.l. 20 spisu je patrno, že žalované byla vyplacena dne [datum] na číslo účtu uvedeného ve smlouvě [tel. číslo] /0600 částka [částka]. Žalovaná byla vyzývána dne [datum] právním zástupcem žalobce k úhradě dlužné částky ve výši [částka] nejpozději do [datum], avšak bezvýsledně. Součástí smlouvy o postoupení pohledávky je i seznam postupovaných pohledávek, kde pohledávka původního věřitele za žalovanou, evidovaná pod číslem smlouvy o úvěru, byla postoupena žalobci. Žalobce oznámil dne [datum] žalované, že pohledávka původního věřitele za žalovanou ve výši [částka] byla postoupena žalobci.
6. Po zhodnocení shora uvedených skutečností s přihlédnutím k obsahu provedeného dokazování a k citovaným ustanovením výše uvedeného předpisu dospěl soud k závěru, že návrhu žalobce lze vyhovět pouze zčásti a to do částky [částka], která je rozdílem mezi částkou [částka], která byla poskytnuta jako úvěr žalované a částkou [částka], kterou žalovaná na jistinu úvěru uhradila. Proto soud uložil žalované uhradit částku [částka] jako pohledávku, která byla platně smluvně za žalovanou postoupena původním věřitelem žalobci s tím, že dále byla žalované uložena povinnost uhradit také příslušenství pohledávky ve formě úroku z prodlení v zákonné výši dle § 2 vládního nařízení číslo 351/2013 Sb z uvedené částky., kdy výši reposazby stanovuje Česká národní banka.
7. Splatnost dlužné částky s příslušenstvím, uvedených ve výroku I tohoto rozsudku, byla žalované vymezena ve lhůtě, která je v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř..
8. Co do zbytku a to tak, jak je uvedeno ve výroku III tohoto rozsudku, byl návrh žalobce jako nedůvodný zamítnut. Zde soud poukazuje na znění smlouvy o úvěru, jehož ujednání o celkové splatné částce ve výši [částka] je v rozporu s dobrými mravy dle ustanovení § 1 odst. 2 o. z.. Z uvedeného důvodu je proto smlouva o úvěru dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. zcela neplatná. Původnímu věřiteli příslušelo pouze bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. následně postoupené žalobci, což je částka, uvedená ve výroku I tohoto rozsudku.
9. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. s odkazem na procesní výsledek řízení, kdy žalobce i žalovaná byli ve věci úspěšní pouze zčásti.