Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 13 053,64 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ohledně zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 13 053,64 Kč od [datum] do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci plnou náhradu nákladů řízení ve výši 2 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce [Jméno advokátky].
IV. Žalobce je povinen zaplatit státu České republice doplatek soudního poplatku za řízení ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Tachově č. ú. [Anonymizováno] – [Anonymizováno] [Anonymizováno] /[Anonymizováno], variabilní symbol [var. symbol].
Odůvodnění
1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 13 053,64 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že společnost [Anonymizováno], [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno]. IČ [IČO] (dále jen „právní předchůdce žalobce“) uzavřela se žalovaným dne [datum] Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě čerpal žalovaný úvěr v celkové výši 16 971 Kč. Úvěr byl sjednán na dobu neurčitou. Žalovaný o úvěr zažádal prostřednictvím webové stránky právního předchůdce žalobce, kde se zaregistroval zadáním osobních údajů, zaslal právnímu předchůdci žalobce žádost o úvěr a po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh úvěrové smlouvy. Žalovaný úvěr neuhradil a byl upomínán k úhradě dluhu. V upomínce ze dne [datum] byl informován o zesplatnění celého úvěru a dne [datum] se dostal do prodlení s úhradou celého úvěru. Naposledy byl žalovaný vyzývá k úhradě předžalobní upomínkou právního zástupce žalobce ze dne [datum]. Žalovaný ke dni podání žaloby uhradil částku 3 917,36 Kč. Předmětem žaloby je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 13 053,64 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po splatnosti úvěru. Pohledávka vůči žalovanému byla postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno] [právnická osoba]. a následně Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobci.
2. Žalovaný na výzvu, která byla na adresu jeho trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) ve spojení s § 49 odst. 2 a 4 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a o.s.ř. vyjádřil k žalobě, nereagoval. Žalobce i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání.
3. Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobcem.
4. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne [datum] smlouvu, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 13 060 Kč s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru (revolvingový úvěr). Úrok byl sjednán ve výši 457,50 % ročně, RPSN činilo 4678,99 %. Úvěr byl sjednán na dobu neurčitou. V čestném prohlášení žalovaný uvedl, že je svobodný, žije s rodiči, jeho čistý měsíční příjem činí 26 544 Kč, výdaje na domácnost činí 4 000 Kč a nemá jiné splátky úvěrů. Na základě uzavřené Smlouvy byla žalovanému vyplacena dne [datum] částka 13 060 Kč, dne [datum] částka 1 300 Kč, dne [datum] částka 1 311 Kč a dne [datum] částka 1 300 Kč. Žalovaný uhradil na Smlouvu o úvěru částku 3 917,36 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] společnosti De Vries [právnická osoba]. a následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobci. Žalovaný byl upomínán k úhradě, naposledy právním zástupcem žalobce dne [datum], kdy bylo žalovanému rovněž oznámeno postoupení pohledávky.
5. Podle ustanovení § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), věřitel může celou pohledávku, nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
6. Podle § 1880 odst. 1 o.z., postoupením pohledávky nabývá postupník také i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
7. V řízení žalobce smlouvou o postoupení pohledávek prokázal, že je ve sporu aktivně legitimován.
8. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnosti spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2).
10. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a násl. o. z., na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 13 060 Kč, roční úroková sazba činila 457,50 % ročně a RPSN 4678,99 %.
13. Soud považuje smlouvu za neplatnou z důvodu ujednání o výši smluvního úroku. Výše úroku byla sice sjednána transparentně, avšak ve výši výrazně přesahující obvyklou úrokovou míru při uzavírání úvěrových smluv s bankovními institucemi (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Je třeba podotknout, že ačkoliv úvěr byl poskytován nebankovní institucí, je zcela zřejmé, že sjednaný úrok několikanásobně převyšuje výši obvyklé úrokové míry. Smluvní pokuta pak byla sjednaná v nejvyšší přípustné výši dle § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Pokud soud zhodnotil tyto okolnosti ve svém souhrnu, dospěl k závěru, že posuzovaná smlouva o úvěru je jednáním, které se příčí dobrým mravům, kdy obsah spotřebitelské smlouvy vytváří zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou ochranu. Smlouva o úvěru je proto absolutně neplatným právním jednáním také dle § 580 o. z.
14. Soud se rovněž zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dospěl přitom k závěru, že žalobce neunesl břemeno tvrzení ani důkazní břemeno ohledně splnění této povinnosti. V návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalobce toliko obecně uvedl, že právní předchůdce žalobce požadoval k ověření úvěruschopnosti doložení příjmu žalovaného. Tato tvrzení však žádným způsobem nedoložil, kdy neuvedl žádné konkrétní údaje ani nenavrhl důkazy, které by umožnily ověřit, zda před poskytnutím úvěru byly skutečně porovnány příjmy a výdaje žalovaného, zjištěny jeho existující závazky, způsob plnění dosavadních dluhů a celková finanční a ekonomická situace. Soud proto neměl prokázáno, že právní předchůdce žalobce před poskytnutím úvěru provedl důkladné, individuální a přezkoumatelné posouzení úvěruschopnosti žalovaného odpovídající požadavkům § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto podle § 87 odst. 1 uvedeného zákona přihlédl i bez návrhu k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru.
15. Jelikož soud posoudil smlouvu o úvěru jako neplatné právní jednání, může se žalobce domáhat poskytnutých peněžních prostředků jako bezdůvodného obohacení z titulu plnění bez právního důvodu. Žalobce poskytl žalovanému částku 16 971 Kč a žalovaný na poskytnutou jistinu uhradil částku 3 917,36 Kč. K úhradě proto zbývá z poskytnuté jistiny částka 13 053,64 Kč. V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] se uvádí, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Soud současně nemá k dispozici žádné konkrétní a aktuální údaje o příjmu žalovaného, jeho výdajích, vyživovacích povinnostech ani dalších sociálních a majetkových poměrech, z nichž by bylo možno učinit individualizovaný závěr o jeho možnostech splácet poskytnutou jistinu a soud tak pro absenci jakýchkoli skutkových podkladů nemohl určit dobu plnění podle konkrétních osobních a majetkových poměrů žalovaného jinak, než stanovením lhůty k plnění, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.
16. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku může žalobci vzniknout teprve od okamžiku, kdy se žalovaný dostane do prodlení s vrácením jistiny ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru; výzva věřitele k vrácení jistiny z neplatné smlouvy sama o sobě prodlení nezakládá, srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. Za tohoto stavu nelze dovodit, že by se žalovaný dostal do prodlení již před vydáním rozhodnutí soudu, ale naopak prodlení žalovaného doposud nenastalo. Žalobci tak může vzniknout právo na zákonný úrok z prodlení teprve od prvního dne následujícího po (případném) marném uplynutí lhůty k plnění určené ve výroku I tohoto rozsudku. Ve zbývající části soud s ohledem na shora uvedené závěry žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.
17. O nákladech řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 3 o.s.ř. Žalobce měl v řízení neúspěch pouze v nepatrné části týkající se příslušenství a soud proto žalobci přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení se skládají ze soudního poplatku ve výši 1 000 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), odměny advokáta za 3 úkony právní služby (za převzetí věci, předžalobní upomínku a žalobu) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 AT a 3 náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) AT. Celková výše nákladů řízení činí 2 200 Kč. Žalovaný má povinnost uhradit náklady řízení v celkové výši 2 200 Kč, a to dle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokátky žalobce. Z rozhodovací praxe je soudu známo, že žaloby podávané jménem žalobce jsou prakticky totožné (formulářové) a množství úprav textu, ve kterých dlužné plnění vymáhá, není natolik odlišné. Listiny dokládané k žalobám jsou přinejmenším obdobné a obsah žalob (návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu) je v podstatě měněn pouze v rozsahu označení žalovaného, označení čísla úvěrové smlouvy, výše poskytnutého úvěru, splatnosti a označení čísla účtu, na který byl úvěr vyplacen. Z tohoto důvodu bylo o nákladech řízení rozhodováno podle § 14b AT.
18. Dále soud rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit doplatek soudního poplatku dle Položky 2 bod 2 Sazebníku SOP ve výši 200 Kč.