Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ohledně částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice doplatek soudního poplatku za řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Tachově č. ú. [Anonymizováno] – [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] 0710, variabilní symbol [var. symbol].
Odůvodnění
1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že společnost [právnická osoba]., IČ [IČO], (dále jen „právní předchůdce žalobce“) uzavřela se žalovanou dne [datum] Smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši [částka], který měl být splacen nejpozději dne [datum] (dále jen „smlouva“). Žalovaná o úvěr zažádala prostřednictvím webové stránky právního předchůdce žalobce, kde se zaregistrovala zadáním osobních údajů, zaslala právnímu předchůdci žalobce žádost o úvěr a po prověření schopnosti žalované úvěr splácet jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh úvěrové smlouvy. Žalovaná byla lustrována z veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a EUCB. Úvěr byl žalované vyplacen dne [datum] převodem na bankovní účet žalované č. [č. účtu]. Žalovaná úvěr neuhradila a byla upomínána k úhradě dluhu, naposledy předžalobní upomínkou právního zástupce žalobce ze dne [datum]. Žalovaná na smlouvu o úvěru neuhradila žádnou částku. Pohledávka vůči žalované byla postoupena žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum].
2. Žalovaná na výzvu, která byla na adresu jejího trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) ve spojení s § 49 odst. 2 a 4 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a o.s.ř. vyjádřila k žalobě, nereagovala. Žalobce i žalovaná dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání.
3. Žalovaná netvrdila ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázala ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobcem.
4. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce a žalovaná uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne [datum] smlouvu, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši [částka]. Dle sdělení [právnická osoba]. byla na účet žalované připsána částka [částka]. Úrok byl sjednán ve výši 40 % ročně a RPSN činilo 9 088,10 %. Úvěr byl splatný nejpozději do [datum]. Poplatek za poskytnutí spotřebitelského úvěru činil před slevou [částka] a po slevě [částka]. Pohledávka za žalovanou byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobci. Žalovaná byla upomínána k úhradě, naposledy právním zástupcem žalobce dne [datum], kdy bylo žalované rovněž oznámeno postoupení pohledávky.
5. Usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka] vyzval soud žalobce k doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované při poskytování předmětného úvěru. Žalobce však žádná tvrzení nedoplnil a neoznačil žádné důkazy.
6. Podle ustanovení § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), věřitel může celou pohledávku, nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
7. Podle § 1880 odst. 1 o.z., postoupením pohledávky nabývá postupník také i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
8. V řízení žalobce smlouvou o postoupení pohledávek prokázal, že je ve sporu aktivně legitimován.
9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“)se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnosti spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2).
12. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a násl. o. z., na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši [částka], s roční úrokovou sazbou 40 %. Dále smlouva o úvěru obsahuje ujednání o smluvních pokutách v neprospěch dlužníka, o dalších nákladech v souvislosti s prodlením dlužníka a výše roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr činí 9 088,10 %.
14. Soud se rovněž zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dospěl přitom k závěru, že žalobce neunesl břemeno tvrzení ani důkazní břemeno ohledně splnění této povinnosti. V návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalobce toliko obecně uvedl, že právní předchůdce žalobce provedl lustraci žalované z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI a EUCB. Tato tvrzení však žádným způsobem nedoložil, kdy neuvedl žádné konkrétní údaje ani nenavrhl důkazy, které by umožnily ověřit, zda před poskytnutím úvěru byly skutečně porovnány příjmy a výdaje žalované, zjištěny její existující závazky, způsob plnění dosavadních dluhů a celková finanční a ekonomická situace. Soud proto neměl prokázáno, že právní předchůdce žalobce před poskytnutím úvěru provedl důkladné, individuální a přezkoumatelné posouzení úvěruschopnosti žalované odpovídající požadavkům § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto podle § 87 odst. 1 uvedeného zákona přihlédl i bez návrhu k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru.
15. Soud nad rámec výše uvedeného doplňuje, že považuje smlouvu za neplatnou rovněž z důvodu nákladů na poskytnutí spotřebitelského úvěru. Výše úroku sice nebyla sjednána ve výši, která by výrazně přesahovala obvyklou úrokovou míru při uzavírání úvěrových smluv s bankovními institucemi (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), avšak kromě úroků byl sjednán také poplatek za poskytnutí úvěru ve výši přesahující poskytnutou jistinu úvěru. Pokud soud zhodnotil tyto okolnosti ve svém souhrnu, dospěl k závěru, že posuzovaná smlouva o úvěru je jednáním, které se příčí dobrým mravům, kdy obsah spotřebitelské smlouvy vytváří zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou ochranu. Smlouva o úvěru je proto absolutně neplatným právním jednáním také dle § 580 o. z.
16. Jelikož soud posoudil smlouvu o úvěru jako neplatné právní jednání, může se žalobce domáhat poskytnutých peněžních prostředků jako bezdůvodného obohacení z titulu plnění bez právního důvodu. Žalobce poskytl žalované částku [částka] a žalovaná na poskytnutou jistinu neuhradila žádnou částku. K úhradě proto zbývá z poskytnuté jistiny částka [částka]. V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] se uvádí, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Soud současně nemá k dispozici žádné konkrétní a aktuální údaje o příjmu žalované, jejích výdajích, vyživovacích povinnostech ani dalších sociálních a majetkových poměrech, z nichž by bylo možno učinit individualizovaný závěr o jejích možnostech splácet poskytnutou jistinu a soud tak pro absenci jakýchkoli skutkových podkladů nemohl určit dobu plnění podle konkrétních osobních a majetkových poměrů žalované jinak, než stanovením lhůty k plnění, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.
17. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku může žalobci vzniknout teprve od okamžiku, kdy se žalovaná dostane do prodlení s vrácením jistiny ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru; výzva věřitele k vrácení jistiny z neplatné smlouvy sama o sobě prodlení nezakládá, srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. Za tohoto stavu nelze dovodit, že by se žalovaná dostala do prodlení již před vydáním rozhodnutí soudu, ale naopak prodlení žalované doposud nenastalo. Žalobci tak může vzniknout právo na zákonný úrok z prodlení teprve od prvního dne následujícího po (případném) marném uplynutí lhůty k plnění určené ve výroku I tohoto rozsudku. Ve zbývající části soud s ohledem na shora uvedené závěry žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.
18. O nákladech řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Převážný úspěch ve věci měla žalovaná, která však žádné náklady řízení neuplatňovala. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
19. Dále soud rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit doplatek soudního poplatku dle Položky 2 bod 2 Sazebníku SOP ve výši [částka].