Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 17 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 17 000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ohledně částky 10 060 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 10 060 Kč od [datum] do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 26 % náhrady nákladů řízení ve výši 742 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce [Jméno advokátky].
IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Tachově doplatek soudního poplatku za řízení ve výši 270 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet. č. [hodnota] – 723 401/0710, variabilní symbol [var. symbol].
Odůvodnění
1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 27 060 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že společnost [právnická osoba], IČ [IČO], (dále jen „právní předchůdce žalobce“) uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 22 000 Kč vyplacený dne [datum] na bankovní účet žalované č. [č. účtu]. Úvěr měl být splatný dne [datum]. Předmětem žalobního návrhu je nesplacená jistina ve výši 22 000 Kč a smluvní úrok ve výši 5 060 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek a byla vyzývána k úhradě dluhu upomínkou ze dne [datum]. Žalovaná o úvěr zažádala prostřednictvím webové stránky právního předchůdce žalobce [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno], kde se zaregistrovala zadáním osobních údajů, zaslala právnímu předchůdci žalobce žádost o úvěr. Pohledávka vůči žalované byla postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobci.
2. Žalovaná na výzvu, aby se ve smyslu § 114a o.s.ř. vyjádřila k žalobě, nereagovala. Žalobce i žalovaná dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání.
3. Žalovaná netvrdila ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázala ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobcem.
4. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce a žalovaná uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne [datum] smlouvu, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 22 000 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 279,83 % ročně. Úvěr byl splatný ve lhůtě 30 dnů jednorázovou splátkou. Podle výpisu z běžného účtu byl úvěr ve výši 22 000 Kč vyplacen dne [datum] na účet žalované. Dle zprávy [právnická osoba]. byla na účet č. [č. účtu] připsána dne [datum] částka 22 000 Kč pod VS [var. symbol], kdy majitelem tohoto účtu je žalovaná. Dle potvrzení žalobce o finančních transakcích ke smlouvě o úvěru byla uhrazena dne [datum] částka 5 000 Kč, která byla započtena na jistinu. Upomínkou ze dne [datum] vyzýval právní předchůdce žalobce žalovanou k úhradě dlužné částky. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] byla žalovaná opětovně vyzývána k úhradě.
5. Pohledávka za žalovanou byla postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobci. Žalované byla změna v osobě věřitele oznámena dopisem ze dne [datum]. Žalovaná byla upomínána k úhradě, naposledy právním zástupcem žalobce dne [datum].
6. Podle ustanovení § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), věřitel může celou pohledávku, nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
7. Podle § 1880 odst. 1 o.z., postoupením pohledávky nabývá postupník také i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
8. V řízení žalobce smlouvou o postoupení pohledávek prokázal, že je ve sporu aktivně legitimován.
9. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnosti spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2).
11. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a násl. o. z., na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 22 000 Kč, roční úroková sazba činila 279,83 % ročně a RPSN 1141,20 %.
14. V daném případě žalobce v žalobě ani na výzvu soudu (usnesení ze dne [datum], č. j. [spisová značka]) netvrdil žádné skutečnosti, ze kterých by bylo zřejmé, že při uzavírání smlouvy o úvěru zkoumal úvěruschopnost žalované. Smlouva o úvěru je proto neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.
15. Soud nad rámec výše uvedeného doplňuje, že považuje smlouvu za neplatnou rovněž z důvodu ujednání o výši smluvního úroku. Výše úroku byla sice sjednána transparentně, avšak ve výši výrazně přesahující obvyklou úrokovou míru při uzavírání úvěrových smluv s bankovními institucemi (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Je třeba podotknout, že ačkoliv úvěr byl poskytován nebankovní institucí, je zcela zřejmé, že sjednaný úrok několikanásobně převyšuje výši obvyklé úrokové míry. Smluvní pokuta pak byla sjednaná v nejvyšší přípustné výši dle § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Pokud soud zhodnotil tyto okolnosti ve svém souhrnu, dospěl k závěru, že posuzovaná smlouva o úvěru je jednáním, které se příčí dobrým mravům, kdy obsah spotřebitelské smlouvy vytváří zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou ochranu. Smlouva o úvěru je proto absolutně neplatným právním jednáním také dle § 580 o. z.
16. Jelikož soud posoudil smlouvu o úvěru jako neplatné právní jednání, může se žalobce domáhat poskytnutých peněžních prostředků jako bezdůvodného obohacení z titulu plnění bez právního důvodu. Žalobce poskytl žalované částku 22 000 Kč a žalovaná dle potvrzení právního předchůdce žalobce uhradila na tento úvěr částku 5 000 Kč. K úhradě proto zbývá z poskytnuté jistiny částka 17 000 Kč. Soud proto žalobě vyhověl pouze ohledně částky 17 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a ve zbývající části byla žaloba zamítnuta.
17. Žalobce měl ve věci částečný úspěch v 63 % a neúspěch ve 37 %, soud mu proto dle § 142 odst. 2 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení ve 26 %. Náklady řízení se skládají ze soudního poplatku ve výši 1 353 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), odměny advokáta za 3 úkony právní služby (za převzetí věci, předžalobní upomínku a žalobu) po 400 Kč dle § 14b odst. 1 AT a 3 náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) AT. Celková výše nákladů činí 2 853 Kč, z čehož 26 % činí 742 Kč. Žalovaný má povinnost uhradit náklady řízení v celkové výši 2 300 Kč, a to dle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokáta žalobce. Z rozhodovací praxe je soudu známo, že žaloby podávané jménem žalobce jsou prakticky totožné (formulářové) a množství úprav textu, ve kterých dlužné plnění vymáhá, není natolik odlišné. Listiny dokládané k žalobám jsou přinejmenším obdobné a obsah žalob (návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu) je v podstatě měněn pouze v rozsahu označení žalovaného, označení čísla úvěrové smlouvy, výše poskytnutého úvěru, splatnosti a označení čísla účtu, na který byl úvěr vyplacen. Z tohoto důvodu bylo o nákladech řízení rozhodováno podle § 14b AT.
18. Soud rovněž rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit doplatek soudního poplatku za řízení dle Položky 2 bod 2 Sazebníku soudních poplatků.