Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 8 439 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení dalších 14 595 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 23 034 Kč ve výši 11,5 % ročně od 15. 8. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení 23 034 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 15. 8. 2025 do zaplacení. Tvrdil, že se žalovanou dne 15. 7. 2025 uzavřel smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě jí poskytl 20 000 Kč. Vedle jistiny byl sjednán poplatek 6 175 Kč a splatnost dne 14. 8. 2025. Žalobce dále tvrdil, že žalovaná následně uhradila celkem 11 561 Kč, které podle jeho smluvního započtení použil nejprve na smluvní pokutu, náklady a poplatek; požadovanou částku proto vyčíslil na 23 034 Kč.
2. Žalovaná se do řízení věcně nezapojila a soudu se ji nepodařilo kontaktovat. Žalobce na výzvu soudu ze dne 2. 9. 2026 výslovně sdělil, že k prověření úvěruschopnosti žalované nebude doplňovat žádná další skutková tvrzení. Současně připustil, že tento nedostatek může vést k neplatnosti smlouvy podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., a pro takový případ požadoval vrácení plnění poskytnutého žalované jako bezdůvodného obohacení, spolu se zákonným úrokem z prodlení.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 15. 7. 2025 soud zjistil, že žalobce měl žalované poskytnout bezúčelovou peněžitou zápůjčku ve výši 20 000 Kč na účet č. [č. účtu]. Žalovaná měla vedle jistiny uhradit poplatek 6 175 Kč; při řádném a včasném splacení za podmínek marketingové akce měl poplatek činit 0 Kč. Splatnost byla sjednána na 14. 8. 2025. Smlouva uvádí RPSN 2 541 % pro variantu s poplatkem. Z bankovního výpisu účtu žalované soud zjistil, že dne 15. 7. 2025 byla na její účet připsána od žalobce částka 20 000 Kč. Téhož dne byla z téhož účtu ve prospěch žalobce odeslána částka 25 281 Kč. Z žaloby soud dále zjistil tvrzení žalobce, že žalovaná na dluh následně uhradila celkem 11 561 Kč. Pro účely vypořádání plnění z neplatné smlouvy je rozhodující výše skutečně poskytnuté jistiny a částky, které žalovaná žalobci skutečně plnila. Z tvrzení žalobce o celkové úhradě 11 561 Kč proto zbývá z poskytnuté jistiny 20 000 Kč nevráceno 8 439 Kč. Z Všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že žalobce obecně deklaroval oprávnění ověřovat údaje klienta a čerpat informace z databází. Z konkrétních podkladů v této věci však nevyplynulo, jaké údaje o příjmech, pravidelných výdajích, dalších závazcích a celkové finanční situaci žalované žalobce před poskytnutím úvěru zjistil, jak je ověřil a jakým konkrétním způsobem vyhodnotil, zda žalovaná bude schopna úvěr splatit. Výpis z účtu žalované za červenec 2025 zachycuje četné příchozí a odchozí platby, hotovostní vklady, převody od třetích osob i řadu platebních transakcí. Samotná existence tohoto výpisu však neprokazuje, že jej žalobce před uzavřením smlouvy získal a odborně vyhodnotil při posouzení úvěruschopnosti. Žalobce ostatně po výslovné výzvě soudu žádná konkrétní tvrzení ani důkazy k tomuto posouzení nedoplnil. Z předžalobní výzvy ze dne 25. 5. 2026 soud zjistil, že žalobce požadoval po žalované zaplacení 21 097 Kč do tří dnů. Výzva vycházela ze smluvního dluhu včetně jeho navýšení; neurčovala dobu vrácení nesplacené jistiny podle možností spotřebitele ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb.
5. Právní vztah účastníků se řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru a úvěr poskytne pouze tehdy, vyplývá-li z výsledku posouzení, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.
6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je smlouva neplatná, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou; soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem.
7. Žalobce v žalobě pouze obecně tvrdil, že si vyžádal informace o rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných poměrech žalované, ověřil je z dokumentů či databází a zaevidoval do zákaznické karty. Na výzvu soudu však výslovně uvedl, že k prověření úvěruschopnosti žádná další skutková tvrzení doplňovat nebude. Nebylo tedy prokázáno, jaké konkrétní příjmy a nezbytné výdaje žalované byly zjištěny, zda a jak byly ověřeny další závazky a zda žalobce provedl konkrétní porovnání disponibilních zdrojů s povinností splatit během 30 dnů až 26 175 Kč. Obecná prohlášení ve smlouvě a VOP nemohou nahradit vlastní odborné posouzení poskytovatele. Soud proto uzavřel, že žalobce neprokázal řádné posouzení úvěruschopnosti žalované a poskytl spotřebitelský úvěr bez podkladu pro závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splatit. Smlouva je proto podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná. Žalobci z ní nenáleží sjednaný poplatek, smluvní pokuta ani jiné smluvní příslušenství.
8. Žalovaná je však povinna vydat plnění, které od žalobce skutečně obdržela. Žalobce poskytl jistinu 20 000 Kč a sám tvrdí, že žalovaná uhradila celkem 11 561 Kč. Protože při neplatné smlouvě nelze její platby započíst přednostně na neplatné smluvní sankce, náklady a poplatek, bylo třeba je započíst na vrácení skutečně poskytnuté jistiny. Zbývající nevydané obohacení tak činí 8 439 Kč. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl a v částce 14 595 Kč ji zamítl. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, uzavřel, že § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je speciální úpravou vypořádání plnění z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Poskytovateli náleží pouze nesplacená jistina bez smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti podle možností spotřebitele. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku vzniká až prodlením spotřebitele s vrácením jistiny v této době; samotná výzva věřitele prodlení nezakládá. V projednávané věci nebylo možné dobu přiměřenou možnostem žalované podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. individualizovat. Žalovaná je nekontaktní a soudu nejsou známy její současné příjmové, sociální a majetkové poměry. Předžalobní výzva vycházela z předpokladu platnosti smlouvy a požadovala smluvní dluh; nešlo o určení doby vrácení jistiny podle možností spotřebitele. Žalovaná se proto před rozhodnutím nedostala do prodlení s vrácením zbývající jistiny a žalobci právo na zákonný úrok z prodlení nevzniklo. Žaloba byla proto v části zákonného úroku z prodlení zamítnuta. Protože soud neměl skutkový podklad pro stanovení splátek ani delší doby plnění odpovídající individuálním možnostem žalované, stanovil podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu obecnou třídenní lhůtu k plnění od právní moci rozsudku. Tato lhůta nepůsobí zpětně a nezakládá prodlení žalované za dobu před splatností určenou rozsudkem.
9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, neboť úspěch a neúspěch účastníků ve věci byl rozdělen. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 23 034 Kč s příslušenstvím, avšak bylo jí přiznáno pouze 8 439 Kč, zatímco ve zbývající části jistiny i v celém uplatněném příslušenství byla žaloba zamítnuta. Žalobkyně tak byla ve věci úspěšná pouze menší částí, zatímco žalovaná byla úspěšná z větší části. Za tohoto stavu by při poměrném rozdělení nákladů řízení přicházelo v úvahu přiznání náhrady nákladů řízení žalované jako převážně úspěšné účastnici. Ze spisu však nevyplývá, že by žalované v řízení vznikly jakékoli účelně vynaložené náklady. Žalobkyni, která byla ve věci převážně neúspěšná, právo na náhradu nákladů řízení nenáleží. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.