Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 48 716,90 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 5 583,16 Kč, smluvní úrok ve výši 11,5 % ročně z částky 46 309,76 Kč od 21. 7. 2026 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 267,68 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 48 716,90 Kč od 21. 7. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 4 853 Kč, a to k rukám zástupce žalobce [Jméno advokáta], advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném zaplacení 48 716,90 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] uzavřené dne 23. 7. 2025. Tvrdil, že žalovaný úvěr čerpal, řádně jej po určitou dobu splácel, následně se dostal do prodlení, a proto žalobce úvěr zesplatnil. Žalobce požadoval vedle neuhrazené jistiny také sjednané poplatky za pojištění, náklady na vymáhání a smluvní pokuty, jakož i smluvní a zákonný úrok.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Soud rozhodl na základě předložených listinných důkazů. Z úvěrové smlouvy zjistil, že byla uzavřena dne 23. 7. 2025 jako spotřebitelský revolvingový úvěr. Ve smlouvě byl sjednán úvěrový rámec 30 000 Kč, roční úroková sazba 26,28 %, minimální měsíční splátka 4 % z dlužné částky, nejméně 400 Kč, a první čerpání 15 190 Kč ve splátkovém programu. Smlouva současně obsahovala údaje žalovaného o příjmech a výdajích a ujednání o důsledcích prodlení. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný úvěr opakovaně čerpal a do prosince 2025 také prováděl úhrady. Od splátky splatné dne 20. 1. 2026 již nebyla evidována úhrada. K 14. 4. 2026 byl úvěr zesplatněn. Z rekapitulace výpisu vyplývá zůstatek jistiny a dalších složek dluhu odpovídající žalobou uplatněnému nároku; žalobce přitom v žalobě uplatnil jistinu 46 309,76 Kč, poplatky za pojištění 807,14 Kč, náklady na vymáhání 600 Kč a smluvní pokuty 1 000 Kč, tedy celkem 48 716,90 Kč. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 14. 4. 2026 a podacího archu soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k jednorázové úhradě dluhu a zásilku podal k poštovní přepravě dne 15. 4. 2026. Předžalobní výzvou ze dne 3. 6. 2026 byl žalovaný dále vyzván k úhradě dluhu před zahájením soudního řízení.
5. Soud se z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobce před uzavřením smlouvy splnil povinnost důkladně posoudit úvěruschopnost žalovaného. Z karty klienta a smlouvy soud zjistil, že žalovaný uvedl čistý hlavní měsíční příjem 32 000 Kč, nulový příjem dalších členů domácnosti, výdaje na bydlení 6 000 Kč, ostatní pravidelné výdaje 7 500 Kč, žádné splátky jiných úvěrů, žádné vyživované děti a vlastní bydlení. Zdroj příjmů označil jako rentiér. Žalobce tyto údaje nezaložil pouze na prohlášení spotřebitele. Z karty klienta vyplývá, že dne 23. 7. 2025 provedl dotazy do externích registrů JAP_PUJCKA, SOLUS a NRKI s výsledkem „OK“ a ověřil rovněž identifikační údaje. Samostatná úvěrová zpráva NRKI neobsahuje evidované přidělené úvěrové kontrakty ani měsíční splátkovou zátěž u monitorovaných institucionálních věřitelů. Z dokumentu Ověření bonity MLS soud zjistil, že žalobce provedl porovnání příjmů se spotřebitelem uvedenými a statisticky stanovenými nezbytnými výdaji. Při příjmu 32 000 Kč, životním minimu 4 860 Kč, nulových dalších splátkách, předpokládané splátce schvalovaného úvěru 1 200 Kč a ochranném bufferu 100 Kč činil zbývající limit klienta 25 840 Kč. Při posouzení domácnosti žalobce zohlednil vyšší skutečné výdaje na bydlení 6 000 Kč namísto normativních 5 306 Kč a skutečné ostatní výdaje 7 500 Kč namísto životního minima 4 860 Kč; po započtení splátky 1 200 Kč zůstával limit domácnosti 17 300 Kč.
6. Podle § 84 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitel povinen poskytnout úplné a pravdivé informace a poskytovatel je povinen je ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, přičemž zákon výslovně připouští využití automatizovaných modelů a, je-li to nutné, nezávisle ověřitelných údajů. Podle § 86 odst. 1 a 2 téhož zákona musí poskytovatel před uzavřením smlouvy důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací a porovnat zejména jeho příjmy, výdaje, závazky a způsob plnění dosavadních dluhů.
7. Soud po zhodnocení těchto podkladů uzavřel, že v projednávané věci byla úvěruschopnost posouzena v rozsahu odpovídajícím povaze a výši úvěru. Žalobce vycházel z konkrétních údajů o příjmové a výdajové situaci žalovaného, ověřil existenci dalších institucionálních závazků v registrech a provedl samostatný výpočet disponibilního měsíčního zůstatku za použití přísnější z hodnot skutečných a normativních výdajů. Výsledná rezerva 17 300 Kč po započtení předpokládané splátky 1 200 Kč nevzbuzovala důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Nejsou proto splněny předpoklady neplatnosti smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.
8. Uzavřená smlouva je smlouvou o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a současně smlouvou o spotřebitelském úvěru podle zákona č. 257/2016 Sb. Žalobce poskytoval žalovanému peněžní prostředky v rámci revolvingového úvěru, žalovaný je čerpal a byl povinen je spolu se sjednaným úrokem a dalšími smluvními platbami vracet v dohodnutých měsíčních splátkách. Žalovaný přestal úvěr od ledna 2026 splácet. Podle § 122 zákona č. 257/2016 Sb. může věřitel pro případ prodlení spotřebitele sjednat náhradu účelně vynaložených nákladů, zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu, přičemž smluvní pokuta podléhá zákonným limitům. Uplatněné dvě smluvní pokuty po 500 Kč nepřesahují zákonné limity a jsou výslovně sjednány ve smlouvě a úvěrových podmínkách. Ve smlouvě je rovněž ujednána náhrada účelně vynaložených nákladů na vymáhání, ve výpisu evidovaná ve dvou částkách po 300 Kč. Žalobce uplatnil kapitalizovaný smluvní úrok 5 583,16 Kč a další smluvní úrok od 21. 7. 2026 již pouze ve výši 11,5 % ročně z jistiny 46 309,76 Kč, tedy v sazbě odpovídající limitu podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobce dále uplatnil kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 1 267,68 Kč a zákonný úrok z prodlení 11,5 % ročně z částky 48 716,90 Kč od 21. 7. 2026 do zaplacení. Výše a časový průběh těchto položek jsou rozepsány ve výpisu čerpání, splátek a úhrad. Soud proto žalobě vyhověl v plném rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I.
9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Žalobce měl ve věci plný úspěch a před podáním žaloby zaslal žalovanému výzvu k plnění. Při určení odměny za zastoupení soud aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Řízení bylo zahájeno návrhem na ustáleném vzoru uplatňovaném žalobcem v typově obdobných věcech, předmětem je peněžité plnění a tarifní hodnota 48 716,90 Kč nepřevyšuje 50 000 Kč. Za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně proto činí sazba 700 Kč a paušální náhrada hotových výdajů podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu 100 Kč. Žalobci náleží odměna za tři úkony právní služby v částce 2 100 Kč, tři paušální náhrady po 100 Kč, DPH 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč a zaplacený soudní poplatek 1 949 Kč, celkem 4 853 Kč. Proto soud rozhodl o nákladech řízení, jak je uvedeno ve výroku II.
10. Lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem vycházejí z ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.