Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 815 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1.Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit částku 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení a dále náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že pohledávka byla na ni postoupena nejprve ze společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]. na společnost [Anonymizováno] [právnická osoba]. a následně ze společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]. na žalobkyni, přičemž obě smlouvy o postoupení pohledávek měly být součástí podání. Tvrdila, že mezi původním věřitelem a žalovanou probíhala jednání o uzavření úvěrové smlouvy, avšak uzavřenou smlouvu není schopna doložit. Přesto měl původní věřitel žalované poskytnout dne [datum] finanční prostředky v celkové výši 20 000 Kč, a to ve dvou platbách 15 000 Kč a 5 000 Kč, převodem na bankovní účet žalované č. [č. účtu], identifikovaný variabilním symbolem [var. symbol]. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná tímto plněním získala majetkový prospěch bez právního důvodu, neboť smlouva o revolvingovém úvěru uzavřena nebyla, a proto je povinna vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení v rozsahu přijatého plnění. K prokázání svých tvrzení navrhla provést důkaz výpisy z bankovního účtu původního věřitele, případně potvrzením platební brány o provedených platbách, a dále navrhla, aby soud učinil dotaz na banku žalované, zda byly uvedené platby na označený účet připsány a zda žalovaná byla majitelkou účtu nebo k němu měla dispoziční oprávnění. Současně uvedla, že žalovaná ke dni podání žaloby ničeho neuhradila. Nárok na úrok z prodlení žalobkyně spojovala s předžalobní výzvou odeslanou dne [datum], přičemž datum splatnosti určila ke dni [datum] a od [datum] požadovala zákonný úrok z prodlení.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Z provedeného dokazování soud zjistil, že žalobkyně se v tomto řízení domáhala po žalované zaplacení částky 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení, přičemž uplatněný nárok skutkově odůvodnila tím, že původní věřitel poskytl žalované dne [datum] peněžní prostředky v celkové výši 20 000 Kč ve dvou platbách, a to 15 000 Kč a 5 000 Kč, avšak uzavřenou úvěrovou smlouvu nebylo možno doložit, a žalovaná tak měla přijmout plnění bez právního důvodu. Z vyjádření ČSOB, a.s., ze dne [datum] soud zjistil, že majitelkou účtu č. [č. účtu] byla žalovaná [Jméno žalované] a že na tento účet byly dne [datum] skutečně připsány dvě platby, a to ve výši 15 000 Kč a 5 000 Kč, tedy celkem 20 000 Kč. Ze žaloby soud dále zjistil, že pohledávka měla být nejprve postoupena ze společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]. na společnost [Anonymizováno] [Anonymizováno] [právnická osoba]., a následně na žalobkyni. Z Vámi doplněného textu smlouvy o postoupení pohledávek mezi společností [Anonymizováno] [Anonymizováno] [právnická osoba]. jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem soud současně zjistil, že předmětem této smlouvy bylo postoupení pohledávek specifikovaných v seznamu pohledávek tvořícím její přílohu č. [hodnota], v níž byla zahrnuta i pohledávka vůči žalované, takže žalobkyně nabyla postavení věřitelky této pohledávky.5. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil; podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Aktuální znění těchto ustanovení je k [datum] vedeno v přehledech právních předpisů tak, že výslovně počítá s povinností vydat majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu.6. V projednávané věci bylo prokázáno, že na účet žalované [Jméno žalované] byly dne [datum] připsány dvě platby ve výši 15 000 Kč a 5 000 Kč, tedy celkem 20 000 Kč, a že majitelkou tohoto účtu byla žalovaná. Současně žalobkyně od počátku řízení tvrdila, že uzavřenou úvěrovou smlouvu, na jejímž základě mělo být plněno, není schopna doložit, a proto sama uplatnila nárok nikoli jako smluvní pohledávku, nýbrž jako právo na vydání bezdůvodného obohacení. Ze skutkových zjištění tedy vyplynulo, že žalovaná přijala plnění, avšak v řízení nebyl prokázán právní titul, který by přijetí tohoto plnění ospravedlňoval. Za tohoto prokázaného skutkového stavu soud uzavírá, že žalovaná získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 2 občanského zákoníku. Nebyl-li prokázán platný závazkový vztah, z něhož by povinnost původního věřitele poskytnout žalované předmětné peněžní prostředky vyplývala, je třeba věc právně posoudit právě podle úpravy bezdůvodného obohacení. V rozsahu přijaté částky 20 000 Kč se tak žalovaná na úkor původního věřitele obohatila a vznikla jí povinnost toto obohacení vydat. Aktivní legitimaci žalobkyně vzal soud na základě shora zjištěného skutkového stavu za prokázanou.7. Pokud jde o otázku případného posuzování úvěruschopnosti žalované či jiných předsmluvních povinností věřitele ve spotřebitelském úvěru, soud má za to, že tyto okolnosti nejsou pro právní posouzení věci rozhodné. Žalobkyně totiž sama netvrdila a ani neprokázala existenci smluvního závazku ze spotřebitelského úvěru, z něhož by bylo možno odvozovat smluvní nárok. Předmětem řízení se tak nestalo plnění ze smlouvy o úvěru, nýbrž vrácení majetkového prospěchu získaného bez prokázaného právního důvodu. Otázka, zda a jak byly plněny povinnosti poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy, proto neměla vliv na závěr o existenci bezdůvodného obohacení, jestliže nebylo prokázáno, že mezi účastníky byl vůbec založen platný smluvní vztah, který by přijetí finančních prostředků ospravedlňoval.8. Závěrem tedy soud uzavírá, že žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalované vydání bezdůvodného obohacení ve výši odpovídající poskytnutému plnění, tedy částku 20 000 Kč. Protože žalovaná ani přes předžalobní výzvu plnění neposkytla, vzniklo žalobkyni rovněž právo na zákonný úrok z prodlení dle ust. § 1970 NOZ ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl .9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 815 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.10. Lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem vycházejí z ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.