Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 17 200 Kč, a na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 345 Kč, k rukám právní zástupkyně žalobkyně advokátky [Jméno advokátky], se sídlem [adresa], to vše ve splátkách ve výši 1 500 Kč měsíčně splatných vždy ke každému 15. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž toto rozhodnutí nabude právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba o stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 560 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 23 000 Kč od 23. 4. 2025 do zaplacení, se zamítá.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se svou žalobou podanou zdejšímu soudu dne 31. 12. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 23 760 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] a žalovaná uzavřely dne 8. 1. 2025 smlouvu o úvěru č.[hodnota] ve výši 20 000 Kč. Žalovaná dluh řádně nesplácela. Žalovaná částka dle žalobkyně představuje dluh na jistině ve výši 19 000 Kč, smluvní úrok 4 000 Kč, smluvní pokutu ve výši 760 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobkyni smlouvou ze dne 12. 12. 2024.
2. Žalovaná k žalobě při jednání soudu uvedla, že má spoustu půjček, spadla do nějakého podvodu, kvůli tomu se i rozvedla, ale měla v tom už tolik peněz, že stále pokračovala a brala si další a další úvěry, protože doufala, že když dá podvodníkům další peníze, tak už třeba splní, co slíbili, ale to se nestalo a žalovaná se v květnu 2025 obrátila na policii, která to teď řeší. Celkem žalovaná dluží asi 400 000 Kč mnoha finančním ústavům i fyzickým osobám. Policejním šetření zatím není skončeno. V lednu 2025, kdy si brala předmětný úvěr, nepracovala, brala pouze invalidní důchod ve výši 12 400 Kč, žádné jiné příjmy neměla. V té době ještě bydlela s manželem, peníze tedy měli dohromady včetně jeho příjmů. V té době bydleli v podnájmu a platili 11 600 Kč včetně služeb. Žalovaná je v částečném invalidním důchodu, teď pobírá 12 700 Kč, s manželem již nežije a od června 2025 pracuje jako operátor v [jméno FO] [jméno FO], s příjmem 25 000 Kč. Náklady na bydlení má 5 000 Kč–8 000 Kč měsíčně včetně služeb. Žije sama, veškeré peníze dává na splátky dluhů, zbude jí velice málo peněz na jídlo. Finančně jí nikdo nepřispívá.
3. K jednání soudu se žalobkyně nedostavila, omluvila se.
4. Z provedeného dokazování, ze smlouvy, bylo zjištěno, že žalobkyně a právní předchůdce žalované společnost [právnická osoba] uzavřely dne 8. 1. 2025 úvěrovou smlouvu č. [hodnota]. Smlouva není žalovanou podepsána, ale žalovaná při jednání soudu výslovně potvrdila její uzavření. Na základě uvedené smlouvy žalovaná při jednání soudu potvrdila čerpání finančních prostředků ve výši 20 000 kč. Uvedené bylo prokázáno i přehledem bankovních transakcí předloženým žalobkyní, platba ve výši 10 000 Kč dne 8. 1. 2025 a dne 23. 1. 2025. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně nedoložila žádné důkazy. Pohledávka byla postoupena žalobkyni smlouvou ze dne 12. 12. 2024, tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem ze dne 14. 9. 2025. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu upomínkami ze dne 7. 3. 2025, 22. 4. 2025, 14. 9. 2025.
5. K jednání konaném ve věci dne 17. 6. 2026 se žalobkyně s omluvou nedostavila. Žalovaná při jednání uvedla, že úvěrovou smlouvu s žalobkyní uzavřela, finanční prostředky čerpala, požádala o možnost dluh splácet. Uvedla, že celkem žalovaná dluží asi 400 000 Kč mnoha finančním ústavům i fyzickým osobám. V lednu 2025, kdy si brala předmětný úvěr, nepracovala, brala pouze invalidní důchod ve výši 12 400 Kč, žádné jiné příjmy neměla.
6. Podáním ze dne 30. 4. 2026 žalobkyně soudu sdělila, že žalovaná uhradila na dluh částku ve výši 2 800 Kč.
7. S ohledem na výše uvedený zjištěný skutkový stav z provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalované úvěr celkem ve výši 20 000 Kč v postupných platbách ve výši 10 000 Kč dne 8. 1. 2025 a dne 23. 1. 2025. Žalovaná na úvěr uhradila dle žalobkyně částku ve výši 2 800 Kč. Soud však podotýká, že z provedeného dokazování je zřejmé, že žalobkyně žalované poskytla úvěr, aniž by důkladně zkoumala její úvěruschopnost, neboť tvrzené údaje o příjmu žalované, nákladech na domácnost a příjmu ostatních členů domácnosti nejsou žalobkyní nijak doložené.
8. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po právní stránce podle ustanovení § 2395 a násl. z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen o.z. Smlouvou o úvěru se dle § 2395 o.z. úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V ustanovení § 2397 o.z. je stanoveno, že úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá a dle ustanovení § 2399 odst. 1 o.z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.
9. Dle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
11. Dle ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 1. 2024, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
13. Ustanovení § 2 odst. 1 uvedeného zákona definuje spotřebitelský úvěr tak, že spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
14. Soud odkazuje na Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, které musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
15. Dle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám, přičemž dle ustanovení § 2999 odst. 1 o.z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.
16. S ohledem na výše uvedené má soud dle doložené platební historie za prokázané, že věřitel žalované poskytl částku ve výši 20 000 Kč, žalovaná mu uhradila 2 800 Kč.
17. Předmětné řízení je řízení sporné, v němž v souladu s ustanovením § 101 odst. 1 o.s.ř. jsou účastníci řízení k dosažení účelu řízení povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti (tzv. unést břemeno tvrzení) a v dané situaci především plnit důkazní povinnost k prokázání svých tvrzení (tzv. unést břemeno důkazní). Neunesení těchto břemen má za následek neúspěch ve věci. Žalobkyně se neúčastí na jednání soudu vzdala dobrovolně svého práva na poučení soudem o povinnosti nést břemeno tvrzení a důkazní a o následcích neunesení těchto břemen.
18. Soud z doložených listinných důkazů zjišťoval, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Po provedeném dokazování, jak uvedeno výše soud dopěl k závěru, že žalobkyně ohledně prokázání úvěruschopnosti žalované své břemeno tvrzení a břemeno důkazní neunesla. Z doložených listin nebylo zjištěno, že úvěruschopnost žalované byla dána, neboť tvrzení o její úvěruschopnosti, majetkové a sociální situaci, jejích příjmech a nákladech, nebyly nijak prokazovány, věřitel se spokojil s tvrzením žalované, aniž by tato tvrzení jakýmkoli způsobem (výplatní pásky, daňová přiznání, náklady na bydlení…) prokazoval.
19. Soud byl připraven poučit žalobkyni při jednání o povinnosti nést a unést svá břemena ve sporném řízení v tom smyslu, že z doložených listin úvěruschopnost žalované není prokázána, avšak žalobkyně se jednání soudu nezúčastnila, přičemž se z jednání soudu omluvila.
20. Soud tedy dospěl k závěru, že se věřitel schopností žalované splácet úvěr nezabýval dostatečně a s odbornou péčí, když se nezabýval tím, zda žalovaná disponuje dostatečnými zdroji pro splácení úvěru, tj. nezabýval se dostatečně jejími jak příjmy, tak i výdaji. Úvěruschopnost žalované tak nebyla věřitelem zjištěna a hodnocena s odbornou péčí, a smlouva o spotřebitelském úvěru je tak pro rozpor se zákonem o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalovaná sama při jednání soudu uvedla, že měla dluhy z nebankovních úvěrů ve výši asi 400 000 Kč, jednalo se o více úvěrů. Když si vzala předmětný úvěr, žalovaná výslovně uvedla, že její příjem činil invalidní důchod ve výši 12 400 Kč, náklady na bydlení 11 600 Kč.
21. Je-li smlouva o úvěru neplatná, je žalovaný povinen žalobci vrátit dle ustanovení § 2991 o.z. a § 2999 o.z. bezdůvodné obohacení, které tvoří částka, kterou věřitel žalované poskytl.
22. Soud tak uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení, a to poskytnuté jistiny dle doložené platební historie ve výši 20 000 Kč ponížené o platbu žalované ve výši 2 800 Kč.
23. Ve výroku II rozsudku soud žalobu co do zbytku zamítl, a to včetně příslušenství. Soud nepřiznal žalobkyni úrok z prodlení, a to s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022. Podle uvedeného nálezu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
24. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve výroku I rozsudku podle ustanovení §142 odst. 2 o.s.ř. Kdyby byla žalobkyně ve věci plně úspěšná náležela by jí náhrada nákladů řízení ve výši 3 003 Kč. Tato částka představuje soudní poplatek, který je stanoven v souladu se z. č. 549/1991 Sb., zákonem o soudních poplatcích, ve výši 1 188 Kč, dále dle ustanovení § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, advokátní tarif, odměnu za 3 právní úkony právního zástupce žalobce (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní výzva) ve výši 3 x 400 Kč, DPH z této odměny ve výši 252 Kč, dále v souladu s ustanovením § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu 3 režijní paušály po 100 Kč za 3 úkony právního zastoupení a DPH z těchto paušálů ve výši 63 Kč.
25. Soud aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť se jedná o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Ustálenost neznamená použití elektronického formuláře, ale obsah doplněný žalobkyní v jeho části Skutečnosti významné pro rozhodnutí. Struktura uvedených tvrzení je téměř shodná v celé řadě návrhů žalobkyně. V této části žaloby mění žalobce pouze data, číslo smlouvy a částky, popř. výše úrokových sazeb. Opakovatelnost podání prokazují četná řízení vedená žalobkyní u tohoto soudu.
26. Žalobkyně je však ve věci pouze částečně úspěšná, a to co do částky 17 200 Kč, která činí 72,3906% z požadované částky 23 760 Kč. Neúspěch žalobkyně představuje částka 6 560 Kč (27,6094% z částky 23 760 Kč). 72,3906% mínus 27,6094% = 44,7812%, přičemž tedy 44,7812% z částky 3003 Kč činí 1 345 Kč. Žalobkyni tak náleží náhrada nákladů řízení v poměrné výši dle úspěchu ve věci, ve výši 44,7812%.
27. Protože byla žalobkyně v soudním řízení zastupována advokátem, uložil soud žalované povinnost, aby zaplatila podle § 149 odst. 1 o.s.ř. náhradu nákladů řízení k rukám tohoto advokáta.
28. Lhůta k plnění v délce tří dnů byla soudem stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. ve splátkách na žádost žalované, když navržená výše splátek je zcela adekvátní k výši žalované částky a k příjmům a nákladům žalované. Žalovaná je v částečném invalidním důchodu, pobírá 12 700 Kč, s manželem již nežije a od června 2025 pracuje jako operátor v [jméno FO] [jméno FO], s příjmem 25 000 Kč. Náklady na bydlení má 5 000 Kč–8 000 Kč měsíčně včetně služeb. Žije sama, veškeré peníze dává na splátky dluhů, zbude jí velice málo peněz na jídlo. Finančně jí nikdo nepřispívá. Povinnost k plnění byla uložena pod ztrátou výhody splátek, neuhrazení jediné splátky, zesplatní celý dluh.