Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

11 C 103/2024

Soud: Okresní soud v TeplicíchDatum rozhodnutí: 3. 9. 2024Č. j.: 11 C 103/2024-46Samosoudce: Milan ViragAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 26. 11. 2024Předmět řízení: o zaplacení 26 107 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSTP:2024:11.C.103.2024.1
smlouva pracovníinsolvenceneplatnost právního úkonupostoupení pohledávkybezdůvodné obohacenísmlouva o zápůjčce
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 18. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (75) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Řízení co do kapitalizovaného úroku za období od [datum] do [datum] ve výši [částka] a úroků ve výši 12,48 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení se částečně zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím se zcela zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám[tituly před jménem] K. G., Ph.D, advokáta sídlem [právnická osoba] /8, [adresa] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím s tím, že uvedená částka představuje dluh, který vznikl žalovanému v důsledku porušování povinností vyplývajících mu ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [tel. číslo] uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) dne [datum].

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, když k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, přestože mu písemnosti soudu byly doručeny jejich uložením na poště dnem [datum]. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Dříve, než soud začal ve věci jednat, žalobkyně podáním ze dne [datum] vzala žalobu částečně zpět ohledně uplatněných nároků týkající se uplatněného kapitalizovaného úroku za období od [datum] do [datum] ve výši [částka], úroků ve výši 12,48 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a proto soud za užití ohledně shora uvedených nároků ust. § 96 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř. řízení částečně zastavil, neboť k částečnému zpětvzetí došlo dříve, než soud začal ve věci jednat.

4. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně tvrdí, že mezi jejím právním předchůdcem a žalovaným došlo dne [datum] k uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s tím, že tento před poskytnutím zápůjčky peněz posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného zápůjčku splácet, když ověřil před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy a potvrzením o příjmu, na základě předložených listin žalovaným, a proto právní předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl v Zákaznické kartě. Byly rovněž ověřovány rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného.

5. Z listiny označené jako Zákaznická karta – Žádost o spotřebitelský úvěr vyplývá, že dne [datum] žalovaný požádal právního předchůdce žalobkyně o poskytnutí úvěru s uvedením svých osobních poměrů, pracovních poměrů, když pracuje jako dělník dle pracovní smlouvy na dobu neurčitou s předloženým potvrzením o příjmu, které byly uvedeny ve výši [částka] a výdaje uvedené ve výši [částka] měsíčně odhadem. Na základě této žádosti byla právním předchůdcem poskytnuta zápůjčka pro částku [částka], kterou se žalovaný zavázal spolu s poplatkem ve výši [částka], úroků ve výši [částka], částkou za zpracování úvěru ve výši [částka] a částkou za flexibilní splácení ve výši [částka], uhradit ve 12 měsíčních splátkách ve výši [částka] s poslední splátkou ve výši [částka], a to dne [datum] při podpisu smlouvy. Součástí shora uvedené listiny jsou i smluvní podmínky, které nejsou žalovaným podepsány. Smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s oznámením o postoupení pohledávky vyplývá, že uplatněný omezený nárok žalobkyně byl postoupen právním předchůdcem na žalobkyni dne [datum], přičemž oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému zasláno dne [datum]. Souhrnnou informací o úhradě zapůjčených peněz – tabulkou umoření vyplývá dluh na jistině ve výši [částka]. Žalobkyně výzvou ze dne [datum] byla vyzvána k doplnění rozhodných skutečností ohledně zjištění potřebných údajů týkající se prověření schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Při jednání konaném dne [datum] byla žalobkyně poučena, že věc je možné posoudit z jiného právního důvodu, a to z důvodu vydání bezdůvodného obohacení a byla vyzvána, aby doplnila v tomto směru rozhodné skutečnosti. Žalobkyně setrvala na svém stanovisku plněním dluhu ze smlouvy o zápůjčce peněz s tvrzením, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně zkoumána. Potvrdila, že částka ve výši [částka] byla žalovanému poskytnuta a ke dni postoupení pohledávky byla uhrazena toliko částka [částka]. Soud čerpal skutečnosti uvedené v zákaznické kartě, ze které nevyplývá ověření a předložení listiny či listin týkající se úhrady běžných výdajů žadatele.

6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

7. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

9. Při hodnocení aktivity právní předchůdkyně žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, je třeba respektovat závěr Nejvyššího soudu učiněný v rozsudku ze dne [datum], č. j. [spisová značka], že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 86 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Proto věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení spotřebitele o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje o příjmech, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně existuje i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva, a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], i Nejvyšší správní soud.

10. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitelem, je třeba - i s ohledem na shora uvedené -dovodit, že k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédne i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru by věřitel nezasáhl pouze do zájmů spotřebitele, nýbrž by zjevně narušil veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (viz výše). Soud však zastává názor, že uvedené neznamená, že by byl povinen z úřední povinnosti zkoumat všechny skutečnosti, které by mohly mít za následek absolutní neplatnost právního úkonu. Soud sice musí zohlednit absolutní neplatnost, nikoli však vyhledávat důvody, které ji způsobují. Soud tedy k absolutní neplatnosti právního úkonu přihlíží z úřední povinnosti, avšak jen tehdy, jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví. Není-li konkrétní důvod absolutní neplatnosti v řízení tvrzen a ani jinak nevyjde najevo, není důvod, aby soud po takové okolnosti z vlastní iniciativy pátral a nahrazoval tak ve sporném řízení zákonem předpokládanou aktivitu účastníků řízení (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] nebo ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

11. V projednávaném případě žalobkyně v žalobě tvrdila (i když pouze zcela obecně), že splnila svou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitelský úvěr. Pro absenci tvrzení o ověření úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem proto soud vyzval, jak shora uvedeno, usnesením k doplnění žaloby o tuto rozhodnou skutečnost a označení důkazů. Na tuto výzvu žalobkyně reagovala doplněnou žalobou, ale žádné konkrétní údaje týkající se ověření výdajů a tím i úvěruschopnosti žalovaného neuvedla. Pouze rozvinula teoretické a obecné úvahy o standardech zkoumání úvěruschopnosti a odkázala na Zákaznickou kartu, která by dle jejího tvrzení měla zjištěné údaje obsahovat, ovšem žádné listiny k ověření výdajů nebyly žalovaným právními předchůdci žalobkyně předloženy.

12. Soud rovněž, jak shora uvedeno, poskytl žalobkyni poučení, že je nutné doplnit tvrzení, vylíčení konkrétních skutečností a označení důkazů směřující k řádnému zkoumání úvěruschopnosti žalovaného s poučením o důsledku nereagování na předmětnou výzvu s tím, že soud má za to, že věc je možné po právní stránce posoudit jinak, a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně setrvala na svém postoji v tom, že právní předchůdce žalobkyně řádně ověřil úvěruschopnost žalovaného a setrval na žalobě s požadavkem přiznání dlužné částky z titulu existujícího závazku ze smlouvy o zápůjčce.

13. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně neprovedla ověření úvěruschopnosti žalovaného v souladu s požadavkem náležité péče ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je předmětná smlouva o zápůjčce neplatná, a na jejím základě tedy nemohly vzniknout nároky uplatněné žalobkyní v tomto řízení.

14. Shora uvedený závěr o skutkovém stavu však podle názoru soudu umožňuje právní posouzení podle § 2991 a násl. občanského zákoníku (Bezdůvodné obohacení), dle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého úkoru obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Žaloba je proto důvodná toliko ohledně částky [částka], když právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bez právního důvodu [částka] a žalovaný jí z uvedené částky vrátil pouze [částka]. Soud rovněž přiznal úrok z prodlení z této částky ve výši odpovídající úroku z prodlení stanovenému nařízením vlády (§ 1970 občanského zákoníku) s tím, že žalovaný se ocitl v prodlení dnem následujícím po doručení žaloby, tedy dnem [datum], přičemž výše úroku z prodlení z § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.

15. Ve zbývající části byla žaloba, tj. co do částky [částka] s příslušenstvím zcela zamítnuta z výše uvedeného důvodu.

16. Výrokem IV. rozsudku soud rozhodl o nákladech řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný, a proto soud náhradu nákladů poměrně rozdělil, když v řízení vznikly náklady za zaplacený soudní poplatek z návrhu ve výši [částka] a náklady právního zastoupení sestávající z odměny advokáta za 3 úkony právní služby po [částka], tj. [částka] (převzetí a příprava zastoupení, sepis návrhu, kvalifikovaná výzva k plnění) dle ust. § 14 b odst. 1 písm. a) bod 2 vyhl. č. 120/2014 Sb., když řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje [částka], 3 RP po [částka], tj. [částka] dle § 14 b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky, za účast zástupce u jednání dne [datum], [datum] a [datum] a podání částečného zpětvzetí 4 úkony po [částka], tj. [částka] dle ust. § 7 bod 5 AT, 4 RP po [částka], tj. [částka], dle ust. § 13 odst. 1, 4 AT a 21 % DPH z částky [částka], tj. [částka]. Celkem náklady řízení proto činí [částka]. Jelikož žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu 67 % a žalovaný v rozsahu 33 %, činí výše přiznané náhrady nákladů v rozsahu poměrného úspěchu 34 % a proto z částky [částka] činí výše nákladů řízení přiznané žalobkyni [částka].

17. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalovanému zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

18. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. před středníkem.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací