Výrok
I. Žaloba o zaplacení částky 20 986 Kč s úrokem ve výši 476,16 Kč a ve výši 11,5 % od 16. 1. 2026 do zaplacení z částky 15 505,10 Kč a s 11,5 % úrokem z prodlení od 23. 12. 2025 do zaplacení z částky 19 310 Kč se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 20 986 Kč s příslušenstvím představující dluh žalovaného vzniklý v důsledku porušování povinností vyplývajících mu ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] uzavřené dne 25. 4. 2022.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, soud proto jednal v jeho nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o.s.ř., když vycházel z obsahu spisu.Z oznámení o schválení úvěru ze dne 25. 4. 2022 bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli smlouvu, kterou se žalobce zavázal poskytnou žalovanému úvěr ve výši 55 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit žalobci částku 123 840 Kč včetně úroků 47,59 %, nákladů 1 200 Kč a poplatku za jednorázový odklad splátky 199 Kč. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalobce poskytl žalovanému dne 25. 4. 2022 částku 55 000 Kč. Z karty klienta je zřejmé, že žalovaný splatil žalobci v době od 12. 5. 2022 do 14. 10. 2025 částku 105 780 Kč. Z dopisu ze dne 9. 3. 2026 vyplývá, že tímto byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky. Z obsahu sdělení žalobce vyplývá, že původní věřitel ověřoval úvěruschopnost žalovaného ze sdělení a informací poskytnutých klientem a lustrací z veřejně dostupných databází.Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. [spisová značka] povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele.Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Z obsahu předložených listin a po právním posouzení věci dospěl soud k následujícím závěrům: Předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 55 000 Kč, kterou žalovaný v rámci úhrady celkové částky 105 780 Kč v době od 12. 5. 2022 do 14. 10.2025 ve splátkách uhradil, a tudíž se bezdůvodně neobohatil, když smlouva o úvěru je v důsledku neprokázání důkladného posouzení úvěruschopnosti žalovaného v souladu s právní úpravou výše neplatná. Žalobce doložil čistý průměrný příjem žalovaného v době před poskytnutím úvěru ve výši 40 000 Kč, z výpisů z běžného účtu žalovaného a zejména z kopie zpracovávaných osobních údajů z bankovního a nebankovního registru klientských informací vyžádaných soudem však vyplývá, že žalovaný měl v rozhodné době několik starších úvěrů (např. [Anonymizováno], a.s. dlužil 314 253 Kč, [právnická osoba]. 257 006 Kč, [právnická osoba] 36 770 Kč, [právnická osoba]. 6 800 Kč, [Anonymizováno] [Anonymizováno] a.s. 6 652 Kč, [právnická osoba] 6 085 Kč, [Anonymizováno] [právnická osoba]. 95 736 Kč), a byl tak ve zjevné ekonomické tísni, o úvěruschopnosti žalovaného tedy lze zcela vážně pochybovat. Z uvedeného vyplývá, že žalovaný žalobci, nedluží žádnou částku, a proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení úspěšnějšímu žalovanému, kterému žádné náklady řízení nevznikly.