Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení částky [částka] na nákladech spojených s těhotenstvím a slehnutím a výživné ve výši [částka] měsíčně za období od [datum] do [datum], se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Státu se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhá vydání rozsudku, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni [částka] na nákladech spojených s těhotenstvím a slehnutím, a dále povinnosti hradit žalobkyni výživné [částka] měsíčně od [datum] do [datum]. Žalobkyně uvedla, že žalobu podala z důvodu požadavku Úřadu práce, jako podmínku pro vyplacení sociálních dávek. Žalobkyně v srpnu 2025 očekává narození dítěte a jako otce označila žalovaného. Žalovaný žalobkyni nijak finančně nepřispěl na výbavu, kočárek s vitaminy, ani od něj nedostává výživné.Soud zjistil ze sdělení [právnická osoba], že žalovaný byl předán do Spolkové republiky Německo, avšak není známo místo jeho pobytu, proto usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka] mu jako účastníku neznámého pobytu ustanovil opatrovníka.S ohledem na to, že žalovaný je státním občanem Alžíru, soud zkoumal svou mezinárodní pravomoc. Z důvodu absence úpravy v bilaterálních mezinárodních smlouvách mezi ČR a Alžírem a s ohledem na skutečnost, že pobyt účastníků je na území států Evropské unie, dovodil soud svoji pravomoc dle místa pobytu oprávněné, tedy ve smyslu článku 3 písm. b) Nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne [datum], o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností. Pokud je pravomoc soudu stanovena dle místa pobytu oprávněné (na rozdíl od obecné úpravy ustanovení § 84 o. s. ř.), je i místně příslušný soud dle místa pobytu (bydliště) oprávněné.Rozhodné právo je stanoveno dle článku 3 Haagského protokolu z roku 2007, kde vyživovací povinnosti se řídí právem státu, v němž má oprávněný místo obvyklého pobytu, nestanoví-li tento protokol jinak. Rozhodným právem je pro toto řízení právní řád České republiky.Opatrovník žalovaného uvedl, že žalovaný žalobu neuznává v celém rozsahu, a to zejména pro neúplnost dosavadních skutkových tvrzení i důkazů vedoucí žalobkyni k označení žalovaného jako otce jejího dítěte. Žalovaný popírá, že je otcem dítěte žalobkyně a navrhl žalobu zamítnout jako nedůvodnou.Soud ve věci nařídil jednání na den [datum]. Žalobkyně se k jednání nedostavila a od podání žaloby byla v řízení pasivní. Soud postupoval dle § 101 odst. 3 o. s. ř. a žalobu projednal v nepřítomnosti žalobkyně.Žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy, které by prokázaly její tvrzení, a to ani označenou těhotenskou průkazku. Vzhledem k nepřítomnosti žalobkyně u jednání soud nemohl provést navržený účastnický výslech žalobkyně a s ohledem na to, že není znám pobyt žalovaného, tak ani účastnický výslech žalovaného.Soud věc právně posoudil podle § 920 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, který stanovuje, že: není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. Povinnost k úhradě nákladů spojených s těhotenstvím a porodem vznikne muži, jehož otcovství je pravděpodobné, i v případě, že se dítě nenarodí živé.V průběhu řízení nebyly předloženy žádné důkazy podporující tvrzení žalobkyně o pravděpodobném otcovství žalovaného k nenarozenému dítěti. Žalovaný prostřednictvím opatrovníka otcovství popřel. Žalobkyně neunesla důkazní břemeno ani ohledně samotné pasivní legitimace žalovaného a z důvodu její absence u nařízeného jednání ji soud nemohl poučit o nutnosti označit důkazy ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. Jelikož pasivní legitimace žalovaného nebyla v řízení prokázána, soud žalobu v plném rozsahu zamítl.O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, když procesně úspěšnému žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly.Náklady řízení však vznikly státu, a to v souvislosti s odměnou opatrovníka, který byl žalovanému ustanoven. Soud o nákladech řízení rozhodl dle § 150 o. s. ř., a to vzhledem k okolnostem případu. Žalobkyně byla k podání žaloby vedena doporučením Úřadu práce ČR, bez toho, aby jí byly vysvětleny rizika, která plynou z případného neúspěchu, tedy možnosti, že jí budou uloženy k úhradě náklady řízení. Současně takovýmto podáním byla podmíněna výplata sociálních dávek, na které je zjevně odkázána. Soud tuto okolnost považuje za důvod hodný zvláštního zřetele a státu náhradu nákladů řízení nepřiznal.Jelikož je žalobkyně osvobozena od placení soudních poplatků a byla neúspěšná, soud neukládal povinnost k úhradě soudního poplatku, když nebylo komu jej uložit.