Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 26 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 26 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 26 000 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný dne [datum] uzavřel s žalobkyní jako zapůjčitelem ústně smlouvu o zápůjčce ve výši 26 000 Kč, přičemž téhož dne dluh písemně uznal. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit do [datum], přes výzvu však ničeho nezaplatil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, přičemž z předložených listinných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.
4. Dne [datum] převzal žalovaný od žalobkyně jako zápůjčku částku 26 000 Kč, jak bylo zjištěno z příjmového pokladního dokladu ze dne [datum].
5. Z listiny „uznání dluhu“ bylo zjištěno, že žalovaný dne [datum] písemně prohlásil, že uznává svůj dluh vůči žalobkyni ve výši 26 000 Kč představující poskytnutou zápůjčku s tím, že tuto částku vrátí žalobkyni nejpozději do [datum].
6. Přípisem ze dne [datum] odeslaným dne [datum] (výstup z informačního systému „PoštaOnline“) žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu ze smlouvy o zápůjčce ve výši 26 000 Kč.
7. Ze shora uvedených skutkových zjištění soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně dne [datum] přenechala žalovanému peněžní prostředky ve výši 26 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do [datum]. Dne [datum] žalovaný písemně prohlásil, že uznává svůj dluh z důvodu zápůjčky ze dne [datum] ve výši 26 000 Kč. Přes výzvu žalobkyně žalovaný ničeho nezaplatil.
8. Po právní stránce soud posoudil věc podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), neboť žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce, když žalobkyně přenechala žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Této své povinnosti však žalovaný nedostál, když nezaplatil 26 000 Kč. Žalovaný ve smyslu ustanovení § 2053 občanského zákoníku uznal svůj dluh co do důvodu a výše prohlášením učiněným v písemné formě a soud proto vycházel z vyvratitelné právní domněnky, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trval, když žalovaný netvrdil opak. Protože je žalovaný v prodlení s plněním svého peněžitého dluhu, vznikla mu podle § 1970 občanského zákoníku rovněž povinnost zaplatit úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
9. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná, a proto jí zcela vyhověl, přičemž uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 26 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení.
10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu zcela úspěšná a má proto právo na plnou náhradu nákladů řízení. Přiznaná náhrada nákladů řízení žalobkyně činí 1 900 Kč a představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1 300 Kč a paušální náhradu hotových výdajů za dva úkony (výzva k plnění, sepis žaloby) po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.
11. Lhůty k plnění uložených povinností byly soudem stanoveny v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věty prvé o. s. ř.