Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

127 C 7/2024

Soud: Okresní soud v TeplicíchDatum rozhodnutí: 23. 9. 2024Č. j.: 127 C 7/2024-75Samosoudce: Marcel KlimšaAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 23. 5. 2025Předmět řízení: o zaplacení částky 27 502 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSTP:2024:127.C.7.2024.1
smlouva o úvěruinsolvence
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 18. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (1) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 9 200 Kč s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 9 200 Kč od 6. 9. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části týkající se zaplacení 18 989,20 Kč s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 13 189 Kč od 6. 9. 2023 do zaplacení a s 15 % úrokem z úvěru ročně z částky 18 320,34 Kč od 30. 9. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok z úvěru za dobu od 6. 9. 2023 dosáhne částky 56 750 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 15. 5. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 27 502 Kč s příslušenstvím s tím, že uvedená částka představuje dluh, který vznikl žalovanému v důsledku porušování povinností vyplývajících mu ze Smlouvy o úvěru č. [hodnota] uzavřené mezi účastníky řízení dne 15. 8. 2022, když žalovaný řádně nesplácel poskytnutý úvěr.Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že je invalidní důchodce a byla mu přiznána „závislost na jiné osobě 4. stupně“. Je epileptik, má časté záchvaty. Pobírá invalidní důchod 14 000 Kč, z něhož platí nájem a výlohy spojené s bydlením. V době uzavření smlouvy o úvěru činil příspěvek na péči 12 800 Kč, přičemž někdy mu nezbývalo ani na úhradu základních potřeb.Po provedeném dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 15. 8. 2022 uzavřena smlouva o úvěru, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na účet 20 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit peněžité prostředky a zaplatit sjednaný úrok ve výši 58,37 % ročně ve 42 pravidelných měsíčních splátkách po 1 126 Kč. Úvěr byl vyplacen na sjednaný účet dne 16. 8. 2022. Žalovaný zaplatil žalobkyni 10 800 Kč. Žalobkyně odeslala žalovanému ve dnech 3. 7. 2023, 1. 8. 2023, 1. 9. 2023 a 4. 9. 2023 upomínky a dne 8. 2. 2024 výzvu k zaplacení.Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.Při hodnocení aktivity žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, je třeba respektovat závěr Nejvyššího soudu učiněný v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 86 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Proto věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení spotřebitele o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje o příjmech, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně existuje i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva, a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud.Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitelem, je třeba - i s ohledem na shora uvedené - dovodit, že k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédne i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru by věřitel nezasáhl pouze do zájmů spotřebitele, nýbrž by zjevně narušil veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (viz výše).V projednávaném případě žalobkyně v žalobě tvrdila, že splnila svou povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného s tím, že vycházela z dokladů a informací získaných od žalovaného a z lustrace žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Soud však po provedení označených důkazů dospěl k závěru, že uvedené tvrzení prokázáno nebylo. Žalobkyně řádně zjistila pouze pravidelný příjem (invalidní důchod třetího stupně) žalovaného ve výši 13 200 Kč měsíčně. což je. Žalobkyně zcela podcenila a nijak neověřila údaje na výdajové stránce rozpočtu žalovaného. Nepřihlédla ke skutečnosti, že žalovaný je invalidní důchodce bez jakéhokoli dalšího příjmu či možnosti si takový příjem zajistit. Operovat u takové osoby s abstraktními úředními hodnotami životního minima a normovaných nákladů na bydlení je zcela mimo realitu. Jak uvedl a doložil žalovaný a je zřejmé i ze stupně jeho invalidity, žalovaný vynakládal nemalé částky na léčiva a další péči spojenou s jeho nepříznivým zdravotním stavem. Sám žalovaný situaci lakonicky shrnul tak, že „někdy mu nezbývalo ani na základní potřeby a potraviny“.Soud již před zahájením jednání žalobkyni informoval o svém předběžném názoru učiněném na základě dosavadního obsahu spisu na žalobkyní provedené úkony při prověřování úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru. Na tyto informace soudu žalobkyně zareagovala žádostí o odročení jednání za účelem případného doplnění tvrzení a označení důkazů, které soud vyhověl. Žalobkyně však tvrzení v tomto směru nijak nedoplnila, další důkazy neoznačila a k jednání, které bylo k její žádosti odročeno, se bez omluvy nedostavila.Soud byl při odročeném jednání připraven po provedeném dokazování poskytnout žalobkyni poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. k označení důkazů potřebných k prokázání tvrzení, že informace o rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech žalovaného žalobkyně zjišťovala a prověřovala, což však žalobkyně zmařila svou nepřítomností při jednání.Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně neprovedla kontrolu úvěruschopnosti žalovaného v souladu s požadavkem náležité péče ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je předmětná smlouva o úvěru neplatná, a na jejím základě tedy nemohly vzniknout nároky uplatněné žalobkyní v tomto řízení.Shora uvedený závěr o skutkovém stavu však podle názoru soudu umožňuje právní posouzení podle § 2991 a násl. občanského zákoníku (Bezdůvodné obohacení), po němž soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Žalobkyně poskytla žalovanému bez právního důvodu 20 000 Kč, ale žalovaný jí vrátil celkem pouze 10 800 Kč.Proto soud výrokem I. rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 9 200 Kč s 15 % úrokem z prodlení ročně od 6. 9. 2023 do zaplacení.Lhůtu k plnění uložené povinnosti soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.Další uplatněné nároky a příslušenství či jejich části však (s ohledem na výše uvedený závěr) nejsou důvodné, a proto byla žaloba ve zbývající části výrokem II. rozsudku zamítnuta.O nákladech řízení soud rozhodoval dle § 142 odst. 2 věty druhé o. s. ř., a protože ve věci úspěšnějšímu žalovanému podle spisu žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací