Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 12,75 % p. a. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, pokud se týká zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 12,75 % p. a., se zamítá.
III. Žalovaný je dále povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [Jméno advokátky], advokátky se sídlem [adresa].
Odůvodnění
1. Žalobce se podaným návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu celkem částku [částka] s příslušenstvím, představující dluh žalovaného, vzniklý v důsledku porušování povinností vyplývajících mu ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] č. [hodnota], uzavřené formou elektronické komunikace mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovaným. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému úvěr ve výši celkem [částka], který se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce spolu se smluvním úrokem [částka] vrátit do [datum]. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas, a to ani zčásti. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na společnost žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem právního předchůdce žalobce dne [datum]. Vedle jistiny dluhu [částka] se žalobce s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhal zaplacení smluvního úroku ve výši [částka] a zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení v zákonné výši.
2. Žalovaný se k žalobě meritorně nevyjádřil.
3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k uvedené výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byla žaloba a výzva doručena na adresu pro doručování ve smyslu ustanovení § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval dle listinných důkazů založených ve spise.
4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil skutečnosti uvedené žalobcem a rekapitulované v bodě 1. rozsudku (důkazy: smlouva o úvěru ze dne [datum] č. [hodnota], potvrzení o provedení bankovní transakce, dílčí smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] s přílohou, oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] s dokladem o odeslání z téhož dne). Dále soud zjistil ze sdělení společnosti [právnická osoba]., že majitelem účtu č. [č. účtu] byl v měsíci říjnu 2024 žalovaný a na tento účet byla téhož měsíce – [datum] připsána částka [částka].
5. Z pohledu práva platí u smluv o úvěru následující: dle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V ustanovení § 2397 obč. zákoníku je stanoveno, že úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá a dle ustanovení § 2399 odst. 1 obč. zákoníku platí, že úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle ustanovení § 1970 obč. zákoníku platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ustanovení § 588 obč. zákoníku určuje, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle § 2991 odst. 1 a 2 obč. zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám, přičemž v § 2999 odst. 1 cit. zák. ustanovení je uvedeno, že není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.
6. Na základě tvrzení žalobce a skutečností uvedených v bodě 4. a rozsudku vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl peněžní prostředky, které žalovaný čerpal v celkové výši [částka] a které včetně sjednaného smluvního úroku nevrátil. Žalobce, kterému byla pohledávka postoupena, však neprokázal uzavření řádné smlouvy o spotřebitelském úvěru, když předložil toliko listiny s digitálními podpisy věřitele a dlužníka, a právě u podpisu dlužníka nelze ověřit, zda se skutečně jedná o osobu v tomto sporu žalovanou, která souhlasila s podmínkami smluvního vztahu. Neexistuje-li tak řádný smluvní vztah, je žalovaný povinen žalobci vrátit dle ustanovení §§ 2991 a 2999 obč. zákoníku bezdůvodné obohacení, které tvoří částka, kterou mu věřitel – právní předchůdce žalobce poskytl, tedy částka [částka]. Soud proto žalobci jako nynějšímu věřiteli tuto částku přiznal spolu s požadovaným úrokem z prodlení v zákonné výši. Ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.
7. Dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
8. V daném případě měl žalobce úspěch ve výši 81,30 %, jeho neúspěch ve výši 18,70 % byl současně úspěchem žalovaného. Rozdíl mezi 81,30 % a 18,70 % představuje 62,60 % nákladů řízení, na které má žalobce právo. Jeho celkové náklady řízení činily [částka] a spočívaly v uhrazeném soudním poplatku ve výši [částka] a nákladech právního zastoupení advokátem [částka], z toho odměna advokáta dle ustanovení § 14b vyhl. č. 177/96 Sb., ve znění změn a doplňků ve výši [částka] (za 3 úkony právní služby po [částka]), 3 režijní paušály ve výši [částka]. Soud tak žalobci přiznal náhradu nákladů řízení ve výši [částka], tedy zmíněných 62,60 % z částky [částka].
9. Platební místo a standardní lhůta k plnění vyplývají z ustanovení §§ 149 odst. 1, 160 odst. 1 o. s. ř.