Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným rokem z prodlení ve výši 11,5 % p. a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, pokud se týká zaplacení částky [částka] se zákonným rokem z prodlení ve výši 11,5 % p. a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se podaným návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu shora uvedené částku včetně příslušenství, představující dluh žalovaného vzniklý v důsledku porušování povinností vyplývajících mu ze smlouvy o podnikatelském úvěru ze dne [datum] č. [hodnota] -[Anonymizováno] uzavřené mezi stranami. Na základě této smlouvy žalobce poskytl téhož dne žalovanému bezhotovostním převodem na jeho účet finanční obnos ve výši [částka], který se žalovaný zavázal splatit do [datum]. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Vedle jistiny dluhu [částka] se žalobce s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhal zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši [částka], smluvních sankcí ve výši [částka] a úroku z prodlení ve výši 11,5 % p. a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě meritorně nevyjádřil.
3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k uvedené výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byla žaloba a výzva doručena na adresu pro doručování ve smyslu ustanovení § 46b písm. b) o. s. ř., proto soud rozhodoval dle listinných důkazů založených ve spise.
4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil skutečnosti uvedené žalobcem a rekapitulované v bodě 1. rozsudku (důkazy: smlouva o podnikatelském úvěru č. [hodnota] -[Anonymizováno] ze dne [datum], potvrzení o okamžité příchozí platbě [částka], potvrzení o provedené platbě [částka] dne [datum], sdělení společnosti [právnická osoba]., že žalovaný byl majitelem účtu č. [č. účtu] v měsíci [Anonymizováno] [Anonymizováno], na který dne [datum] byla připsána platba [částka] a výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] s dokladem o odeslání).
5. Z pohledu práva platí u smluv o úvěru následující: dle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V ustanovení § 2397 obč. zákoníku je stanoveno, že úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá a dle ustanovení § 2399 odst. 1 obč. zákoníku platí, že úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle ustanovení § 1970 obč. zákoníku platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ustanovení § 588 obč. zákoníku určuje, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle § 2991 odst. 1 a 2 obč. zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám, přičemž v § 2999 odst. 1 cit. zák. ustanovení je uvedeno, že není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.
6. Na základě skutečností uvedených v bodě 4. a tvrzených v bodě 1. rozsudku vzal soud za prokázané, že věřitel – žalobce žalovanému poskytl peněžní prostředky v celkové výši [částka], které žalovaný ve lhůtě splatnosti nevrátil. Žalobce však neprokázal uzavření řádné smlouvy o spotřebitelském úvěru, když předložil toliko listiny s podpisem věřitele a toliko digitálním podpisem dlužníka, a právě u podpisu dlužníka nelze ověřit, zda se skutečně jedná o osobu v tomto sporu žalovanou, která souhlasila s podmínkami smluvního vztahu. Neexistuje-li tak řádný smluvní vztah, je žalovaný povinen žalobci vrátit dle ustanovení §§ 2991 a 2999 obč. zákoníku bezdůvodné obohacení, které tvoří částka, kterou mu věřitel poskytl, tedy částku [částka]. Soud proto žalobci tuto částku přiznal spolu s požadovaným úrokem z prodlení v zákonné výši. Ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.
7. Ve věci úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady tohoto řízení nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř.).
8. Standardní lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.