Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 41 686,99 Kč s úrokem z prodlení v sazbě 11,5 % ročně z částky 41 686,99 Kč od 16. 12. 2025 do zaplacení, a to ve splátkách po nejméně 3 800 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 26. dne v měsíci, za který splátka přísluší, počínaje měsícem, následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci, pod sankcí ztráty výhody splátek.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení 4 572 Kč, a to do 21 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne 17. 2. 2026, zaplacení náhrady škody za neoprávněný odběr plynu žalovanou na plynoměru na odběrném místě č. [Anonymizováno] na adrese [adresa] v [Anonymizováno] za období od 2. 12. 2024 do 19. 6. 2025, kdy byl ukončen vztah mezi žalovaným a dosavadním smluvním dodavatelem plynu ([právnická osoba].) a 11. 11. 2024 byla žalobkyně požádána o demontáž plynoměru v odběrném místě a žalovaný plynoměr nezpřístupnil k demontáži (při několika pokusech) a odběr neukončil, když do demontáže spotřeboval dalších 554 a 565 m3 plynu.
2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyni mohl soud plně vyhovět a s takovým postupem i předem souhlasila a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval vůbec, důsledkem je předpoklad i jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní, soud telefonicky kontaktoval jeho příbuzné (matku, babičku), žalovaný však sám soud nekontaktoval (aby sdělil, na jakou adresu mu má být doručováno), nereagoval na informativní písemnost na adresu [adresa] a u paní [jméno FO], ani na doručování na trvalé bydliště (kde proběhlo toliko fikcí a písemnost se poté vrátila soudu, neboť ji ani nebylo možno vhodit do domovní schránky).
3. Žalovaná jinou adresu sám neoznačil, i nadále je tedy oficiální doručovací adresou žalovaného adresa dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud dojde k převzetí do vlastních rukou (k čemuž zde nedošlo). Žalovaný by tedy měl zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi „skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelnou pro úřední korespondenci. Pro účely doručování přitom každý může vedle své adresy trvalého pobytu vůči ohlašovně (typicky obecní/městský úřad v místě trvalého pobytu) nahlásit i tzv. doručovací adresu (§ 10b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel), pokud je odlišná. Taková adresa je pak zobrazena v každém výpisu z centrálního registru obyvatel pro všechny státní instituce. Její uvedení není na rozdíl od trvalého pobytu podmíněno doložením právního vztahu k nemovitosti. Nejspolehlivějším řešením je však bezplatná datová schránka. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne 29. 3. 2012). Ignorováním svých práv žalovaný (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sám připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit (neb jsou poměrně často relativně neplatnými), či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí „zaplatit“ v nákladech následné exekuce).
4. Po posouzení předložených listinných důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Výpisem z katastru nemovitostí č. l. 20 je prokázáno, že dům, kde je odběrné místo, vlastní třetí osoby. Žádostí č. l. 18 a 19 bylo prokázáno, že dosavadní distributor ([právnická osoba].) plynu požádal provozovatele distribuční soustavy o odpojení odběrného místa jak shora dne 11. 11. 2024 a 4. 2. 2025, jako odběratel byl označen žalovaný. Důvod opakované žádosti soudu zřejmý není. Bylo doloženo oznámení ze dne 4. 12 2024 o neoprávněném odběru (č. l. 27), následné ze dne 7. 2. 2025 (č. l. 29) a následné ze dne 25. 3. 2025 (č. l. 31). Protokoly č. l. 21 ze dne 22. 11. 2024, 23 ze dne 18. 12. 2024 a 34 ze dne 15. 5. 2025 jsou prokázané neúspěšné pokusy o demontáž plynoměru. Protokolem č. l. 36 bylo prokázáno, že dne 26. 8. 2025 došlo k odečtu stavu plynoměru č. [hodnota] se stavem 5 682 metrů krychlových. Tomu předcházelo dne 19. 6. 2025 předání bytu žalovaným vlastníkům nemovitosti (č. l. 17), s uvedením shodného stavu plynoměru. Byly doloženy fotografie plynoměru v interiéru a vchodu do odběrného místa. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému náhradu škody způsobené uvedeným neoprávněným odběrem za výše uvedené období (č. l. 32 a 33). Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 55 a 57) vypracování i zaslání (č. l. 56 a 58) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalovaného – na obě adresy (odběrné místo i trvalý pobyt).
5. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle § 74 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb. (energetický zákon) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, když žalovaný způsobil žalobkyni škodu tím, že neoprávněně odebíral zemní plyn. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni fakturovanou částku. Protože je žalovaný se splněním závazku v prodlení, má žalobkyně vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o peněžité plnění, právo požadovat po žalovaném i úrok z prodlení. Proto soud v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni také zákonný úrok z prodlení do zaplacení, když požadovaná sazba je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
6. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Celková výše částky těchto nákladů pak sestává ze tří mimosmluvních odměn dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po 700 Kč a tří paušálních částek náhrad hotových výdajů á 100 Kč ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, se zasláním kvalifikované předžalobní výzvy a s podáním žalobního návrhu. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 668 Kč. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. Pokud se týká podřazení úkonů právních služeb v řízení pod § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., lze uvést toliko, že takováto podání naplňují beze zbytku všechna kritéria dle § 14b odst. 1 tamtéž, když žaloba je podávána na ustáleném vzoru, který se od své předlohy odlišuje jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohla být žaloba co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizována. Soud se argumentačně opírá zejména o usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 12. 2016, sp. zn. [spisová značka], uveřejněné ve Sbírce pod č. R 53/2018. Ostatně tento vzor je používán prakticky doslovně v dalších žalobách stejného žalobce a právního zástupce jen u zdejšího soudu, když neměnný text s vyplněnými individualizovanými údaji lze vyplnit i proškolenou osobou bez právnického vzdělání, která formulářovou žalobou dále doplní o standardizované důkazní návrhy.
7. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť se jedná o relativně vysoké plnění, u kterého nelze očekávat jednorázové splnění, zejména s přihlédnutím k tomu, že zdejší soud vůči žalovanému povolil již jinou exekuci. Žalovaný dle úvěrových registrů není předlužen (ani obětí lichevních úvěrů, jak je dnes rozšířeno). Zároveň soud na žalovaného disponuje dalšími kontaktními údaji a je tak pravděpodobné, že se žalovaný o rozsudku fakticky dozví. Režim splátek také v situaci předlužení umožní umořování závazku z nezabavitelných částek, aniž by nutně docházelo ke krácení věřitelů se staršími splatnými pohledávkami. Je více než zřejmé, že ani případným obratem zahájeným exekučním řízením po nesplnění platební povinnosti po uplynutí krátké lhůty k plnění by žalobkyně zřejmě dřívějšího uspokojení své pohledávky nedosáhla, když případná další exekuce by zřejmě vedla toliko k čekání na vymožení předchozích závazků a časové hledisko splnění povinností žalovaného tak zjevně nehraje hlavní roli. K ochraně zájmů žalobkyně soud stanovil sankci ztrátou výhody splátek pro případ, že žalovaný poskytnutého dobrodiní splátkovým kalendářem včas nevyužije. Proto soud z důvodu patřičné ochrany žalovaného na straně druhé poskytl přibližně roční splátkový kalendář, resp. přiměřeně navýšil lhůtu k plnění ohledně nákladového výroku (fakticky se jedná o „nultou“ splátku), aby měl reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce (která může pohledávku podstatně navýšit o náklady exekuce - hotové výdaje soudního exekutora a odměna soudního exekutora, případně dále odměna právního zástupce za zastupování v exekučním řízení). Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce mírnější splátkový kalendář, nebyl shledán žádný mimořádný důvod a sám žalovaný zůstal pasivní a neposkytl tedy soudu žádné argumenty. Žalovaný by měl nicméně postupovat v součinnosti s příslušnými soudními exekutory (případně hradit splátky z nezabavitelných částek svého příjmu, což však výše soudem určené splátky zřejmě umožňuje), aby se nedopouštěl trestných činů zvýhodnění věřitele či maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (zatajením a spotřebováním disponibilního majetku).