Výrok
I. Manželství [Jméno manželky], rozené [rodné přijmení], narozené [Datum narození manželky], a [jméno FO], narozeného [Datum narození manžela], uzavřené v Teplicích dne [datum], se rozvádí.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Manželka se návrhem ze dne [datum] domáhala rozvodu manželství. V něm uvedla, že v manželství se postupně se navzájem odcizili, měli odlišné názory na soužití, manželství se stalo formálním svazkem a je kvalifikovaně rozvráceno. Manžel se při jednání k návrhu připojil, nic dalšího za sebe neuvedl.
2. Po skutkové stránce dospěl soud po provedení důkazů k následujícím závěrům. Podle oddacího listu č. l. 4 trvalo manželství účastníků přes [Anonymizováno] [Anonymizováno] let, dle registru obyvatel a rodných listů mají manželé [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa]). Dohodu na vypořádání společného jmění manželé nesjednávali, potvrdili, že k dořešení je čeká otázka několika movitých věcí, obchodního závodu a podnikatelského úvěru. Bydlení mají oba vyřešeno přinejmenším dočasně. Péči o [Anonymizováno] navrhla původně manželka řešit svou výlučnou péčí a stanovením výživného [částka] pro oba [Anonymizováno], manžel navrhnul upravit výchovu jako střídavou. Dle zprávy orgánu sociálně-právní ochrany dítěte ze dne [datum] je praktikovaný model střídavé péče funkční. Dle pravomocného rozsudku zdejšího opatrovnického soudu ze dne [datum] pod číslem jednacím [spisová značka] byla schválena dohoda manželů na společné péči o [Anonymizováno] [Anonymizováno], výživné stanoveno nebylo.
3. Manželka při své účastnické výpovědi uvedla, že s manželem žili již dva roky před sňatkem, ale přestali si rozumět, řekli si nepěkné věci a nyní již manžel navázal nový vztah. Zůstává bydlet v nájmu u své tety, má přiznán invalidní důchod ve druhém stupni, ale nadále podniká v restauratérství. Společná péče o [Anonymizováno] funguje, o změnu dohody, schválené opatrovnickým soudem, neusiluje. [Anonymizováno] mají běžné potřeby.
4. Manžel při své účastnické výpovědi uvedl, že k výpovědi manželky by dodal pouze tolik, že novou partnerku poznal až po ukončení soužití a problémy v soužití byly dlouhodobé, připadal si opomíjený po stránce emoční i intimní. Rovněž se o své potřeby dokáže postarat i bez pomoci manželky. Dočasně bydlí v domě rodičů.
5. Soud posoudil věc účastníků podle ustanovení § 755 ve spojení s § 3028 odst. 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a dospěl k závěru, že jsou naplněny všechny potřebné skutkové znaky pro rozvod jejich manželství. Podle ust. § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále již jen „o. z.“), manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle § 758 tamtéž platí, že manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce.
6. Z dikce ust. § 755 odst. 1 o. z. vyplývá, že kvalifikovanost rozvratu je dána nejenom jeho délkou a intenzitou, ale i skutečností, že v důsledku tohoto rozvratu manželé spolu nežijí. V projednávané věci bylo výpovědí manželů prokázáno, že manželé soužití definitivně ukončili, společná péče o syny se realizuje mezi dvěma domácnostmi. Platí, že jestliže zákon předpokládá povolení rozvodu tam, kde nelze očekávat obnovení manželského společenství, znamená to potřebu prokázání definitivního ukončení osobního společenství manželů a hospodaření bez naděje na smíření. Rozvrat manželství účastníků je v projednávané věci hluboký, neboť manželství trvalo dostatečně dlouho, aby se manželé stihli vzájemně dobře poznat a jeden druhému se v potřebné míře přizpůsobit, manželům se však nepodařilo překonat zjevnou vztahovou krizi, jejíž hluboké příčiny ani bližší okolnosti soudu neobjasňovali, ačkoliv jim k tomu soud poskytl nijak neomezovanou příležitost.
7. Soud nemá nad rámec těchto z dokazování zjevných okolností potřebné informace a ani potřebné odborné znalosti, aby mohl posoudit, zda je zavinění takového stavu více na straně některého z manželů či se na výsledku podíleli rovnocenně a jakou svou vlastností, to však není účelem tohoto řízení (manželům by však taková případná sebereflexe mohla prospět v dalším osobním životě každého z nich). Z výpovědí obou není zcela zřejmé, zda mají manželé o těchto aspektech více jasno, než hodlali objasňovat před soudem. Zjištění hloubky příčin rozvratu manželství ve smyslu § 756 o. z. formou dokazování před soudem má však své logické meze a nelze jej zaměňovat za psychologickou analýzu. Rozvrat manželství je zde nepochybně hluboký, perspektivou délky takového stavu a odhodlaným řešením otázky péče o syny i trvalý. Pokud se týká nenapravitelnosti rozvratu, soud tento skutkový znak vykládá restriktivním jazykovým výkladem a na nenapravitelnost pohlíží z perspektivy současných poměrů. V aktuální situaci se pak na nenapravitelnost rozvratu manželství účastníků nepochybně usuzovat dá a vztah manželů utrpěl i novým vztahem manžela již natolik, že nelze očekávat, že by případná změna v některém jednotlivém ohledu mohla rozvrat jejich manželství sama o sobě odvrátit.
8. Současně soud neshledal ani žádnou z okolností, bránících rozvodu manželství dle § 755 odst. 2 tamtéž. Majetkové a osobní poměry obou manželů soud rovněž zjišťoval, avšak žádný významný nepoměr či výrazné existenční ohrožení některého z manželů (rozvodem manželství) nezjistil. Poměry nezletilých synů jsou uspokojivě vyřešeny, manželé jsou zjevně schopni své vzájemné vztahy od otázky řádné péče oddělit. Zjištěný stav tak rozvodu manželství v ničem nebrání. Soud proto manželství rozvedl, jak uvedeno v I. výroku výše.
9. O nákladech řízení soud rozhodl II. výrokem rozsudku podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., účastníci se jiného výroku nedomáhali a žádné mimořádné okolnosti soud nezjistil.