Výrok
I. Určuje se, že žalovaný je výlučným vlastníkem motorového vozidla tovární značky [Anonymizováno] registrační značky [SPZ], VIN [VIN kód], a to od 10. 4. 2021.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám právního zástupce žalobce na plné náhradě nákladů řízení 28 430 Kč, a to do 30 od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce se v řízení domáhal žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne 6. 2. 2026, určení, že vlastníkem nákladního motorového vozidla jak v I. výroku shora je žalovaný, neboť dne 10. 4. 2021 strany sjednaly kupní smlouvu a žalovaný vozidlo s klíčky a doklady převzal, nezajistil však přepis vlastníka/provozovatele v registru vozidel, jak sliboval, a to i dodatečně ve vzájemné komunikaci v síti WhatsApp. Má naléhavý právní zájem na takovém určení, neboť přepisu nelze dosáhnout jinak, než součinností žalovaného a ten ji odpírá.
2. Žalovaný se k nároku nevyjádřil, při jednání jej nezpochybňoval, ale ke sjednání smíru nedošlo, neboť se strany neshodly na lhůtě ke splnění náhrady nákladů řízení. Soud proto věc projednal.
3. Kupní smlouvou č. l. 5 žalobce prokázala, že žalovaný se stal vlastníkem předmětného vozidla dne 10. 4. 2021 ve 14:00 hodin. Smlouva ukládala kupujícímu povinnost dosáhnout změny zápisu v registru vozidel, avšak plnou moc smlouva neobsahuje, ani nebyla předložena samostatně. Komunikací v aplikaci WhatsApp č. l. 7 a násl. je prokázáno, že žalovaný sliboval provést zápis do několika dnů po koupi. Dle soudem vyžádaného sdělení Magistrátu města [adresa] č. l. 25 a 26 je žalobce stále zapsán jako vlastník i provozovatel předmětného vozidla, ve dnech 28. 4. 2023 a 9. 5. 2025 byla pravomocně skončena řízení, kterými někdo neúspěšně usiloval o přepis vozidla, naposledy u [právnická osoba] v Horšovském Týně. Předžalobní výzva od advokáta ze dne 18. 6. 2025 je doložena, nepřevzatá obálka z adresy dle kupní smlouvy se však žalobci vrátila. Dle registru obyvatel č. [tel. číslo]. 16 jde o trvalé bydliště žalovaného v době koupě i v současnosti.
4. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Žalobce prokázal, že od 10. 4. 2021 je vlastníkem i provozovatelem vozidla žalovaný, žalovaný nárok ostatně uznal (mohlo tak být rozhodnuto i rozsudkem pro uznání, procesní postup by to však v průběhu jednání již usnadnilo jen nepatrně a soud preferuje plné odůvodnění s ohledem na potřebu právní jistoty účastníků). Žalobce má právní zájem na určení tohoto práva rozhodnutím soudu, což vyplývá z ustálené judikatury, stejně tak i z neúspěšných pokusů o dosažení tohoto výsledku v příslušném správním řízení. Bez součinnosti žalovaného však takové řízení nemůže být úspěšné. Soud proto I. výrokem shora vlastnické právo žalovaného k předmětnému vozidlu od tohoto dne vyslovil.
5. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byl žalobce v řízení zcela úspěšný, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. tomuto přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Celková výše těchto nákladů pak sestává ze čtyř mimosmluvních odměn dle § 7 bod 5 ve spojení s § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po 3 700 Kč, čtyř paušálních částek náhrad hotových výdajů á 450 Kč ve smyslu § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, s kvalifikovanou předžalobní výzvou, s podáním žaloby a s účastí na jednání, které nepřesáhlo 2 hodiny trvání. Dále má nárok na náhrady za čas promeškaný cestou ze sídla kanceláře v Domažlicích ke zdejšímu soudu a zpět v rozsahu 12 započatých půlhodin á 150 Kč, tj. 1 800 Kč. Dále na náhradě za užití motorového vozidla dle vyhlášky č. 573/2025 Sb. za 380 ujetých kilometrů vozidlem s doloženou spotřebou benzinu BA95 7,9 litru/100 km celkem 3 443 Kč. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek.
6. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť jde o poměrně vysoké náklady a proto soud přiměřeně navýšil lhůtu k plnění, aby měl žalovaný reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, která pohledávku navýší o náklady exekuce (hotové výdaje soudního exekutora a odměna soudního exekutora; případně dále odměna právního zástupce za zastupování v exekučním řízení). Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce splátkový kalendář, nebyl shledán žádný mimořádný důvod a sám žalovaný zůstal pasivní a neposkytl tedy soudu žádné argumenty, proč by měl být zájem žalovaného upřednostněn na úkor žalobce a jeho právního zástupce tím, že by soud poskytl lhůtu k plnění delší. Ač byl poučen a vyzván k tvrzení svých poměrů, neuvedl ničeho, pouze bezdůvodně trval na přiznání práva splátek 3 000 Kč měsíčně, aniž by o důvodnosti svého požadavku mínil přesvědčit jak soud, tak i žalobce (v rámci snahy o smír). Pokud má někdo nést tíži případného splátkového kalendáře, nechť je to třetí osoba, se kterou si případně žalovaný sjedná (konsolidační) úvěr a třetí osoba s tím bude souhlasit, po žalobci to již vzhledem k okolnostem nelze spravedlivě požadovat. Žalobce trpěl od roku 2021 stavem, který zcela bezdůvodně zavinil žalovaný porušením svého smluvního závazku i dodatečného příslibu.