Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení v sazbě 14,75 % ročně z částek:[částka] od [datum] do zaplacení,[částka] od [datum] do zaplacení,a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný není povinen platit žalobkyni náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se návrhem, došlým soudu dne [datum], domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni shora v I. výroku uvedené plnění z titulu úhrady zákonného příspěvku nepojištěných ([částka]) za nepojištěné období od [datum] do [datum] (25 dní), když žalovaný jako vlastník či provozovatel (dle údajů v registru silničních vozidel) osobního automobilu se zdvihovým objemem motoru mezi 1 850 do 2 500 cm3 s registrační značkou [SPZ] ([jméno FO]) neuzavřel v rozhodném období pojištění odpovědnosti z provozu uvedeného vozidla s úrokem z prodlení, a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ([částka]). Současně pak také úhrady zákonného příspěvku nepojištěných ([částka]) za nepojištěné období od [datum] do [datum] (244 dní), když žalovaný jako vlastník či provozovatel (dle údajů v registru silničních vozidel) osobního automobilu se zdvihovým objemem motoru mezi 1 350 do 1 850 cm3 s registrační značkou [SPZ] ([jméno FO]) neuzavřel v rozhodném období pojištění odpovědnosti z provozu uvedeného vozidla s úrokem z prodlení, a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ([částka]). Soud musel již tradičně vyzvat žalobkyni k doplnění tvrzení, neboť formulářový návrh neodpovídal způsobu zjištění vlastnického práva žalovaného u tohoto druhého vozidla. Podáním ze dne [datum] (č. l. 43) doplnila kupní smlouvu ze dne [datum].
2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní, na adrese trvalého pobytu mu bylo doručeno do vlastních rukou dne [datum] a nevyjádřil se.
3. Soud posoudil předložené listinné důkazy a tvrzení žalobkyně a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný jako vlastník a provozovatel osobního automobilu [jméno FO] se zdvihovým objemem motoru 1 910 cm3, maximálním výkonem 110 kW a maximální hmotností 2 205 kg s RZ jak výše neuzavřel v tvrzené době povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla. Výzvou ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky [částka]. Žalovaný na výzvu žalobkyně nereagoval, a proto jej žalobkyně o zaplacení upomněla upomínkami ze dne [datum] a [datum], doručovanými rovněž na platnou adresu trvalého pobytu žalovaného. Dále byla dne [datum], [datum] a [datum] zasílána upomínka od inkasní agentury [právnická osoba]., kterou žalobkyně ze soudu neznámého důvodu považuje za účelnou, přestože jde pouze o čtvrtou výzvu v řadě, zasílanou (dle obsahu všech dosavadních řízení senátu 20C) zpravidla na shodnou adresu, kam následně míří i předžalobní výzva od advokáta. Přitom tyto upomínky ani nesplňují všechny zákonné náležitosti výzvy (§ 4 odst. 7 tehdy platného zákona č. 168/1999 Sb.), nemohou tedy v případě obeslání správné adresy ani přivodit následek včasného uplatnění nároku v prekluzivní lhůtě. Je však věcí žalobkyně, jak případně marní částku [částka], na kterou má nárok i bez zasílání této upomínky. Dne [datum] zástupce žalobkyně odeslal žalovanému předžalobní upomínku ve smyslu § 142a o. s. ř. z téhož dne na shodnou adresu.
4. Ohledně druhého vozidla platí, že žalovaný jako vlastník a provozovatel osobního automobilu [jméno FO] se zdvihovým objemem motoru 1 598 cm3, maximálním výkonem 77 kW a maximální hmotností 1 860 kg s RZ jak výše neuzavřel v tvrzené době povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla. Vlastnické právo bylo prokázáno kupní smlouvou a čestným prohlášením, vozidlo zakoupil od [jméno FO] v roce 2020. Výzvou ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky [částka]. Žalovaný na výzvu žalobkyně nereagoval, a proto jej žalobkyně o zaplacení upomněla upomínkami ze dne [datum], doručovanými rovněž na platnou adresu trvalého pobytu žalovaného. Dne [datum] zástupce žalobkyně odeslal žalovanému předžalobní upomínku ve smyslu § 142a o. s. ř. z téhož dne na shodnou adresu.
5. Stav registru vozidel soud ověřil dotazem a odpovídá zjištěním shora (č. l. 41).
6. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle ustanovení (zejména § 1 odst. 2, § 4 a § 15) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a vyhlášky č. 205/1999 Sb., a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí vyhověl a žalovanému uložil, aby zaplatil žalobkyni plnění dle I. výroku shora. Příležitost prokázat, že žalovaný vozidla již nevlastnil, či v rozhodné době byla fakticky zničena (o čemž poplatníky ve výzvách povinně poučuje žalobkyně), žalovaný bez zjevného důvodu procesně promeškal. Protože je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku nárok na zaplacení úroku z prodlení a použitá sazba odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Dále má nárok na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2x [částka]. Lhůtu k plnění soud oproti § 160 odst. 1 o. s. ř. neprodlužoval, neboť žalovaný je těmito nároky zjevně masivně předlužen.
7. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná, proto by jí soud přiznal náhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. V řízení sp. zn. [spisová značka], vedeném pro [částka] s příslušenstvím, jí však již na náhradě nákladů řízení bylo přiznáno [částka]. Obě řízení řízení byla zahájena v úzkém časovém úseku, kdy již všechny uplatněné nároky byly několik měsíců splatné. Soud podání dvou návrhů nepovažuje za účelný postup a náklady přiznává tak, jako by žalobkyně podala jediný návrh. V takovém případě by již více přiznat nemohl, proto v tomto řízení již náhradu nákladů řízení nepřiznává.