21 C 221/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 18. 7. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 53 351,11 Kč s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že uvedená částka představuje dosud nesplacenou část úvěru, který žalovanému poskytla právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný uzavřel dne 24. 8. 2023 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba].., smlouvu o vydání kreditní karty č. [hodnota], na jejímž základě poskytla tato společnost žalovanému úvěrový rámec až do výše 50 000 Kč, který mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně splácet čerpaný úvěr povinnou měsíční minimální splátkou z čerpaných prostředků. Žalovaný byl dále povinen hradit poplatky a náklady spojené s vydáním a užíváním kreditní karty. Úvěr byl úročen úrokovou sazbou ve výši 23,99 % ročně. Žalovaný řádně neplnil povinnosti vyplývající mu z uzavřené smlouvy proto právní předchůdkyně žalobkyně dne 24. 9. 2024 přistoupila k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem z téhož dne. Právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru posoudila před jeho poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovaný úvěr splácet. Společnost [právnická osoba]., pohledávku za žalovaným vyplývající ze shora uvedené smlouvy postoupila společnosti IXon, a.s., uvedená společnost následně pohledávku postoupila žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 4. 2025. Žalobkyně se tak po žalovaném domáhá zaplacení dosud neuhrazené jistiny z úvěru ve výši 44 729,81 Kč, dále částky ve výši 2 371,95 Kč představující kapitalizovaný smluvní úrok, částku 8 621,30 Kč představující nehrazené poplatky. Žalobkyně dále požaduje smluvní úrok ve výši 23,99 % ročně z částky 44 729,81 Kč od 15. 3. 2025 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 44 729,81 Kč od 15. 3. 2025 do zaplacení.

2. Podáním ze dne 21. 8. 2025 žalobkyně doplnila svá žalobní tvrzení a uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně při schvalování úvěru vycházela z údajů poskytnutých jí žalovaným v Návrhu na uzavření Smlouvy o vydání kreditní karty [Anonymizováno] č. [hodnota]. Žádost žalovaného byla hodnocena individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze [právnická osoba]. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ a výpočtem získala částku disponibilních zdrojů žalovaného. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla právní předchůdkyní žalobkyně zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. Žalobkyně dále s odkazem na administrativní chybu při sepisu žaloby uvedla znění žalobního návrhu do souladu s ust. § 122 zákona č. 257/2016 Sb.

3. Usnesením Okresního soudu v Teplicích č. j. 21 C 221/2025-100 ze dne 23. 9. 2025, které nabylo právní moci dne 30. 10. 2025, bylo řízení co do smluvního úroku ve výši 11,24 % ročně z částky 44 729,81 Kč od 14. 6. 2025 do zaplacení zastaveno.

4. Podáním ze dne 12. 3. 2026 žalobkyně dále doplnila svá žalobní tvrzení a uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně při schvalování úvěru vycházela z údajů poskytnutých jí žalovaným, dále nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti. Žalovaný uvedl čistý měsíční příjem 30 000 Kč a uvedl, že splácí úvěr s měsíční výší splátky 6 881 Kč. výše nezbytných výdajů činila 5 000 Kč. žalovaný uvedl, že nemá žádnou kreditní kartu ani sjednaný kontokorent. Uvedené údaje právní předchůdkyně žalobkyně prověřila a porovnala s výpisu z účtů, které jí žalovaný poskytl. Žádost žalovaného byla hodnocena individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování.

5. Žalovaný je cizím státním občanem. Pravomoc českého soudu k projednání věci je dána dle článku 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. EU/1215/2012, kolizním právem je na základě článku 6 Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. EU/593/2008 české právo. Místně příslušným k projednání věci je dle ust. § 85 odst. 1 o. s. ř. Okresní soud v Teplicích, když v jeho obvodu má žalovaný bydliště.

6. Žalovaný se k žalobě ani jejím doplněním nevyjádřil.

7. Soud ve věci nařídil jednání na den 5. 5. 2026, které bylo za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. konáno v nepřítomnosti účastníků.

8. Z provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:Z návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty [Anonymizováno] č. [hodnota] bylo zjištěno, že žalovaný dne 24. 8. 2023 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (v internetovém bankovnictví) požádal společnost [právnická osoba]., o vydání kreditní karty s požadovaným úvěrovým limitem 50 000 Kč za podmínek v návrhu dále sjednaných, tj. zejména při výši úrokové sazby pro hotovostní i bezhotovostní transakce 23,99 % ročně a splátkách v minimální výši 3,2 % z celkové dlužné částky (min. 200 Kč). Dále se žalovaný zavázal hradit za správu karty částku 199 Kč měsíčně. Žalovaný dále v návrhu smlouvy uvedl jako svou kontaktní adresu, na kterou mu mají být zaslány oznámení a zprávy dle této smlouvy, [adresa].Ze smlouvy o poskytování bankovních služeb uzavřené již ze dne 24. 5. 2021 vyplývá, že tato byla uzavřena mezi [právnická osoba]., a žalovaným a jejím obsahem je závazek banky poskytovat žalovanému sjednané služby – běžný účet, bezúročná rezerva, spořící účet, přímé bankovnictví a debetní karty. Ve smlouvě je dále uvedeno, že žalovaný bude pro přístup do přímého bankovnictví užívat [Anonymizováno] klíč.Žalovaný požádal o aktivaci aplikace [Anonymizováno] klíč dne 18. 10. 2021.Z žádosti o kreditní kartu bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že splácí úvěry ve splátkách 6 881 Kč měsíčně celkem, dále uvedl, že jeho celkový měsíční příjem činí 30 000 Kč a průměrné výdaje na živobytí 10 535 Kč.Dopisem ze dne 25. 8. 2023 sdělila [právnická osoba]., žalovanému, že jeho žádost o vydání kreditní karty s úvěrovým limitem ve výši 50 000 Kč byla akceptována.Základní parametry poskytovaného úvěru obsahuje formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.Z karty klienta vyplývá, že tato byla vyplněna dne 14. 2. 2023 a jsou v ní uvedeny kontaktní údaje žalovaného.Z prohlášení k protokolu o posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že toto prohlášení vyhotovila společnost [právnická osoba]., dne 29. 4. 2025. Tato společnost uvedla, že úvěruschopnost žalovaného posuzovala ke dni 25. 8. 2023 a vycházela z deklarovaného příjmu žalovaného 30 000 Kč, regionálních nákladů 10 535 Kč a měsíčních splátek z online CBCB zprávy 6 881 Kč.Z protokolu o ověření úvěruschopnosti lze zjistit obecné postupy [právnická osoba]., k posouzení úvěruschopnosti, přičemž v závěru je uvedeno, že hodnocení úvěruschopnosti žalovaného bylo individuální, porovnáním příjmů a výdajů žalovaného získala banka částku disponibilních zdrojů a žádost žalovaného o poskytnutí úvěru schválilaDopisem ze dne 22. 2. 2024 byl žalovaný upozorněn na neuhrazenou splátku u kreditní karty, kdy k datu 20. 2. 2024 zde byla dlužná splátka 2 110,76 Kč.Dopisem ze dne 23. 4. 2024 byl žalovaný vyrozuměn, že dlužná částka na jeho kreditní kartě stále přetrvává a je evidována ve výši 2 426,35 Kč. žalovaný byl vyzván k úhradě do 27. 4. 2024.Z prohlášení o okamžité splatnosti a výzvě k uhrazení dluhu ze dne 26. 9. 2024 vyplývá, že žalovaný řádně nesplácel poskytnutý úvěr na kreditní kartě a [právnická osoba]., prohlásila již všechny závazky ze smlouvy o vydání kreditní karty za okamžitě splatné ke dni 24. 9. 2024. Celková dlužná částka k tomuto dni činila 55 723,06 Kč. V prohlášení je jako adresa žalovaného uvedena adresa [adresa], a toto mělo být žalovanému odesláno na uvedenou adresu dne 26. 9. 2024.Poplatky za služby poskytované [právnická osoba]., obsahuje ceník produktů a služeb pro soukromé osoby účinný dnem 14. 11. 2022.Z výpisu z kartového účtu za období od 18. 8. 2023 do 20. 9. 2023 vyplývá, že žalovaný čerpal částku 49 803 Kč a dále mu byly účtovány poplatky za pojištění a ostatní služby. V uvedeném období uhradil žalovaný částku 31 267,17 Kč.Z výpisu z kartového účtu za období od 20. 9. 2023 do 20. 10. 2023 vyplývá, že žalovaný v uvedeném období ničeho nečerpal, byly mu účtovány poplatky za správu karty, pojištění a ostatní služby. V uvedeném období žalovaný ničeho neuhradil.Z výpisu z kartového účtu za období od 20. 10. 2023 do 20. 11. 2023 vyplývá, že žalovaný v uvedeném období ničeho nečerpal, byly mu účtovány poplatky za správu karty, pojištění a ostatní služby. V uvedeném období uhradil žalovaný dne 15. 11. 2023 částku 1 868,20 Kč a dne 16. 11. 2023 částku 1 004,60 Kč.Z výpisu z kartového účtu za období od 20. 11. 2023 do 20. 12. 2023 vyplývá, že žalovaný v uvedeném období ničeho nečerpal, byly mu účtovány poplatky za správu karty, pojištění a ostatní služby. V uvedeném období uhradil žalovaný dne 11. 12. 2023 částku 308,51 Kč a dne 12. 12. 2023 částku 743,01 Kč.Z výpisu z kartového účtu za období od 20. 12. 2023 do 19. 1. 2024 vyplývá, že žalovaný v uvedeném období ničeho nečerpal, byly mu účtovány poplatky za správu karty, pojištění a ostatní služby. V uvedeném období uhradil žalovaný dne 10. 1. 2024 částku 2 044,78 Kč.Z výpisu z kartového účtu za období od 19. 1. 2024 do 20. 2. 2024 vyplývá, že žalovaný v uvedeném období ničeho nečerpal, byly mu účtovány poplatky za správu karty, pojištění a ostatní služby. V uvedeném období uhradil žalovaný dne 9. 2. 2024 částku 2 088,04 Kč.Z výpisu z kartového účtu za období od 20. 2. 2024 do 20. 3. 2024 vyplývá, že žalovaný v uvedeném období ničeho nečerpal, byly mu účtovány poplatky za správu karty, pojištění a ostatní služby. V uvedeném období uhradil žalovaný dne 12. 3. 2024 částku 2 110,76 Kč.Z výpisu z kartového účtu za období od 20. 3. 2024 do 19. 4 2024 vyplývá, že žalovaný v uvedeném období ničeho nečerpal, byly mu účtovány poplatky za správu karty, pojištění a ostatní služby. V uvedeném období uhradil žalovaný dne 11. 4. 2024 částku 1 816,55 Kč.Z výpisu z kartového účtu za období od 19. 4. 2024 do 20. 5. 2024 vyplývá, že žalovaný v uvedeném období ničeho nečerpal, byly mu účtovány poplatky za správu karty, pojištění a ostatní služby. V uvedeném období uhradil žalovaný dne 13. 5. 2024 částku 2 426,35 Kč.Z výpisu z kartového účtu za období od 20. 5. 2024 do 20. 6. 2024 vyplývá, že žalovaný v uvedeném období ničeho nečerpal, byly mu účtovány poplatky za správu karty, pojištění a ostatní služby. V uvedeném období uhradil žalovaný dne 12. 6. 2024 částku 2 142,10 Kč.Z výpisu z kartového účtu za období od 20. 6. 2024 do 19. 7. 2024 vyplývá, že žalovaný v uvedeném období ničeho nečerpal, byly mu účtovány poplatky za správu karty, pojištění a ostatní služby. V uvedeném období žalovaný ničeho neuhradil.Z výpisu z kartového účtu za období od 19. 7. 2024 do 20. 8. 2024vyplývá, že žalovaný v uvedeném období ničeho nečerpal, byly mu účtovány poplatky za správu karty, pojištění a ostatní služby. V uvedeném období žalovaný ničeho neuhradil.Z výpisu z kartového účtu za období od 20. 8. 2024 do 20. 9. 2024 vyplývá, že žalovaný v uvedeném období ničeho nečerpal, byly mu účtovány poplatky za správu karty, pojištění a ostatní služby. V uvedeném období žalovaný ničeho neuhradil.Ze souhrnného výpisu z účtu kreditní karty vyplývá stav dluhu k blíže nezjištěnému dni (poslední uvedené datum obratu na účtu je 20. 9. 2024) a je zde uvedena částka dluhu celkem 55 723,06 Kč. Držitelem karty je označen žalovaný. Výpis dále obsahuje obraty na kreditní kartě, dále jsou ve výpise uvedeny poplatky, které byly žalovanému účtovány v souvislosti s čerpáním úvěru, rovněž jsou zde vyčísleny úroky a úroky z prodlení.Dopisem ze dne 17. 4. 2025 měl být žalovaný společností [právnická osoba]., vyrozuměn o postoupení pohledávky [právnická osoba]., vyplývající ze smlouvy o vydání kreditní karty č. [hodnota], společnosti [Anonymizováno]., IČO [IČO]. Oznámení mělo být žalovanému zasláno dne na adresu Laškovce 90, Michalovce, Slovensko.Dopisem ze dne 22. 4. 2025 byl žalovaný společností [právnická osoba]., vyrozuměn o postoupení pohledávky [právnická osoba]., vyplývající ze smlouvy o vydání kreditní karty č. [hodnota], společnosti [Anonymizováno], IČO [IČO]. Oznámení mělo být žalovanému zasláno dne 23. 4. 2025 na adresu [adresa], [adresa].Dopisem ze dne 9. 5. 2025 byl žalovaný [Anonymizováno]. vyrozuměn o postoupení pohledávky vyplývající ze smlouvy o vydání kreditní karty č. [hodnota] uzavřené se společností [právnická osoba]., žalobkyni. Oznámení mělo být žalovanému zasláno dne 12. 5. 2025 na adresu [adresa], [adresa], a současně na adresu [Anonymizováno].Předžalobní upomínkou ze dne 9. 5. 2025 byl žalovaný žalobkyní vyzván k úhradě dluhu ze smlouvy č. č. [hodnota] uzavřené se společností [právnická osoba]., který byl ke dni vyhotovení předžalobní upomínky vyčíslen celkem částkou 66 351,40 Kč. Předžalobní upomínka měla být dle seznamu odeslaných výzev žalovanému odeslána na adresu [adresa], [adresa], a současně na adresu [Anonymizováno] [Anonymizováno], dne 12. 5. 2025.Z mimořádného výpisu z účtu vedeného na jméno žalovaného, č. ú. [Anonymizováno], vyplývá, že žalovaný měl od roku 2021 pravidelný příjem od [jméno FO] účet [jméno FO] žalovaný ve sledovaném období poukázal částky v řádu desítek tisíc korun českých.Z obchodních podmínek pro vydávání a používání kreditních karet [právnická osoba]., soud zjistil, že tyto upravují bližší podmínky pro vydávání a používání kreditních karet, zejména způsob uzavření smlouvy a vydání karty, úvěrový limit, způsob splácení čerpaného úvěru, důsledky porušení smlouvy a její zánik a další otázky.Z dalších předložených listin již nezjistil soud pro věc ničeho podstatného.

9. Ze shora uvedeného má soud za zjištěné, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba]., smlouvu o vydání kreditní karty s požadovaným úvěrovým limitem 50 000 Kč za podmínek v návrhu dále sjednaných, tj. zejména při výši úrokové sazby pro hotovostní i bezhotovostní transakce 23,99 % ročně a měsíčních splátkách v minimální výši 3,2 % z celkové dlužné částky (min. 200 Kč). Uzavření smlouvy předcházela žádost žalovaného o poskytnutí úvěru a zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr v požadované výši společností [právnická osoba]. Společnost [právnická osoba]., vycházela při posuzování úvěruschopnosti žalovaného z údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, měla k dispozici výpisy z běžného účtu žalovaného, z nichř vyplynul pravidelný měsíční příjem žalovaného od [Anonymizováno] a dle žalobních tvrzení ověřila, že žalovaný nebyl v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení, z informací CBCB ověřila předchozí splátkovou morálku žalovaného a lustrovala žalovaného v interní evidenci. Tyto skutečnosti však soudu doloženy nebyly. Co se týká výdajů žalovaného, [právnická osoba]., stanovila životní výdaje na částku 10 535 Kč. Žalovaný v žádosti uvedl splátky 6 881 Kč, což [právnická osoba]., ověřila.Společnost [právnická osoba]., žalovanému dle předloženého výpisu ke kreditní kartě poskytla celme částku 49 803 Kč a žalovaný uhradil v období od 18. 8. 2023 do 20. 9. 2023 částku 31 267,17 Kč, dále dne 15. 11. 2023 částku 1 868,20 Kč, dne 16. 11. 2023 částku 1 004,60 Kč, dne 11. 12. 2023 částku 308,51 Kč, dne 12. 12. 2023 částku 743,01 Kč, dne 10. 1. 2024 částku 2 044,78 Kč, dne 9. 2. 2024 částku 2 088,04 Kč, dne 12. 3. 2024 částku 2 110,76 Kč, dne 11. 4. 2024 částku 1 816,55 Kč, dne 13. 5. 2024 částku 2 426,35 Kč a dne 12. 6. 2024 částku 2 142,10 Kč.Pohledávka za žalovaným ze smlouvy o vydání kreditní karty byla společností [právnická osoba]., postoupena v dubnu 2025 společnosti I-Xon a.s., IČO [IČO], která ji následně v květnu 2025 postoupila žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky písemně oznámeno a předžalobní upomínkou právní zástupkyně žalobkyně byl vyzván k úhradě dluhu.

10. Po právní stránce pak soud posuzoval žalobou uplatněný nárok s ohledem na tvrzení žalobkyně zejména podle ust. § 2395 a násl. a ust. § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), s přihlédnutím k příslušným ustanovením zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, a aktuální judikatuře.

11. Na základě skutkových zjištění, po právním posouzení věci, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně, když smlouva o úvěru nebyla dle závěru soudu mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným platně sjednána, resp. je třeba na ni hledět jako na neplatnou. V otázce hodnocení aktivity žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného je třeba respektovat závěr Nejvyššího soudu ČR v rozsudku č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 ze dne 25. 7. 2018, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 86 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení spotřebitele o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitelem, je třeba (i s ohledem na shora uvedené) dovodit, že k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédne i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru by věřitel nezasáhl pouze do zájmů spotřebitele, nýbrž by zjevně narušil veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost. Nadto povinnost soudu zkoumat, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného úvěr splatit, vyplývá mimo jiné i z nálezu Ústavního soudu ČR II. ÚS 4129/18, podle něhož by v opačném případě mohlo dojít k zásahu do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že uzavřela se žalovaným smlouvou o úvěru, přičemž před jejím uzavřením splnila právní předchůdkyně žalobkyně svou zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, když vycházela zejména z údajů sdělených jí žalovaným, kdy příjem ověřila nahlédnutím do výpisu z účtu žalovaného, a z lustrace v různých databázích a registrech, a označila k tomuto tvrzení důkazy. Soud důkazy označené žalobkyní k tomuto tvrzení v průběhu řízení provedl a dospěl závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že úvěruschopnost žalovaného její právní předchůdkyně řádně prověřila. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z příjmu, který jí žalovaný uvedl, a zřejmě ho i ověřila náhledem výpisů z běžného účtu žalovaného, avšak aniž by dále blíže zkoumala další příjmy žalovaného, neboť pak by nemohla dospět k závěru, že žalovaný měl pravidelný příjem i od [jméno FO], když z výpisu z účtu žalovaného je současně patrné, že žalovaný na účet [jméno FO] ve sledovaném období poukázal částky v řádu desítek tisíc korun českých. Není zřejmé, zda právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala rodinné poměry žalovaného (např. vyživovací povinnosti žalovaného) či např. jeho bytové poměry (zda bydlí ve vlastním či v nájmu), aby mohla stanovit reálné měsíční výdaje žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela při stanovení výdajů ze statistických údajů k jedné osobě, avšak z výpisu z účtu žalovaného je zřejmé, že tomuto byla vyplacena otcovská dávka (13. 9. 2021) a zjevně tedy má nejméně jednu vyživovací povinnost. Důkazy k prokázání tvrzení o prověření osoby žalovaného v různých rejstřících pak žalobkyně soudu nepředložila žádné, vyjma vlastního prohlášení právní předchůdkyně žalobkyně o tomto prověřování. Soud po provedeném dokazování a zjištění, že žalobní tvrzení a důkazy k jejich prokázání jsou v otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného nedostatečná, byl připraven poskytnout žalobkyni poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti označit důkazy k prokázání tvrzení o zkoumání schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr s poučením o následcích nesplnění této výzvy, tedy možném posouzení smlouvy o úvěru jako neplatně sjednané, žalobkyně se však k nařízenému jednání nedostavila a sama se tak o možnost reagovat na poučení soudu připravila.Jak již bylo uvedeno, po provedeném dokazování tedy dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného náležitě ve smyslu ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, proto je předmětná smlouva o úvěru neplatná a žalobkyni tak nevznikl nárok na plnění ze smlouvy. Zjištěný skutkový stav nicméně umožňuje přiznat žalobkyni nárok na vrácení částky, kterou žalovanému právní předchůdkyně poskytla, či její dosud nesplacené části, z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 a násl. občanského zákoníku, resp. s odkazem na speciální úpravu obsaženou v ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovanému byla žalobkyní poskytnuta částka 49 803 Kč, žalovaný žalobkyni dosud uhradil pouze částku 47 820,07 Kč (31 267,17 Kč + 1 868,20 Kč + 1 004,60 Kč + 308,51 Kč + 743,01 Kč + 2 044,78 Kč + 2 088,04 Kč + 2 110,76 Kč + 1 816,55 Kč + 2 426,35 Kč + 2 142,10 Kč), a soud mu tedy uložil povinnost žalobkyni rozdíl, tedy částku 1 982,93 Kč zaplatit. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení je dána ujednáním smluv o postoupení pohledávek.

12. Výrokem II. tohoto rozsudku pak soud žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl, neboť jak již bylo podrobněji shora uvedeno, dospěl po provedeném dokazování a právním posouzení k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru, z níž měly žalobkyní uplatněné nároky vyplývat. Žalobkyni pak dle závěru soudu nevznikl ani nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení, neboť žalovaný se dosud nedostal do prodlení s vrácením peněžitého plnění. Právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného, a v takovém případě na vztah účastníků dopadá ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle ust. § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, a představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 se uvádí, že zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Dokud se tedy spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle ust. 1970 občanského zákoníku. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Soud pak v nyní projednávané věci právě o této otázce rozhodoval, a uložil žalovanému povinnost vrátit žalobkyni dosud nesplacenou část plnění poskytnutého dle neplatné smlouvy o úvěru, přičemž jí současně stanovil lhůtu ke splnění této povinností. Až po jejím uplynutí se žalovaný případně může dostat do prodlení a žalobkyni by tak vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení.

13. Lhůtu k plnění uložené povinnosti soud žalovanému stanovil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když pro stanovení jiné lhůty ke splnění povinnosti či umožnění plnění ve splátkách neshledal důvod. Žalovaný nebyl v průběhu řízení kontaktní, není tedy ničeho známo k jeho aktuálním majetkovým poměrům a výdělkovým schopnostem a možnostem, a soud tak neměl možnost stanovit jinou než zákonnou lhůtu ke splnění povinnosti.

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. a žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu. Z procesního hlediska byl ve věci žalovaný neúspěšný pouze v poměrně nepatrné části a náleželo by mu tak právo na plnou náhradu nákladů tohoto řízení, z obsahu spisu však nebylo zjištěno, že by žalovanému v souvislosti s tímto řízením nějaké náklady vznikly.