Výrok
I. Žaloba o zaplacení částky 16 024,06 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % p. a. z částky 16 024,06 Kč od [datum] do zaplacení se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 16 024,06 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že její právní předchůdkyně (společnost [Anonymizováno] [jméno FO] [Anonymizováno]) a žalovaný uzavřeli dne [datum] prostřednictvím webových stránek [Anonymizováno].[Anonymizováno] smlouvu o revolvingovém úvěru. Smlouva byla uzavřena tak, že žalovaný se nejprve registroval na uvedených webových stránkách, zaslal právnímu předchůdci žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétního úvěru, přičemž mu byl zaslán návrh smlouvy s navrhovanou výší úvěru a splatností dne [datum]. Žalovaný úvěr čerpal v celkové výši 16 024,06 Kč, přičemž peněžní prostředky mu byly poskytnuty převodem na bankovní účet č. [č. účtu]. Žalovaný přes výzvu žalobkyně ničeho nezaplatil. Pohledávka byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy ze dne [datum].1. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
2. V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž z provedených listinných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.
3. Z listiny označené „úvěrová smlouva vztahující se na klienty s trvalým bydlištěm v České republice“ datované [datum] vyplývá, že spol. Multitude [jméno FO] [Anonymizováno]. vyhotovila koncept smlouvy, podle které měl být žalovanému jako klientovi poskytnut revolvingový úvěr do limitu v částce 10 000 Kč za úrok ve výši 146,949 % ročně. Listina nebyla podepsána žádným z účastníků.
4. Fakturou s variabilním symbolem [var. symbol] společnost Multitude [jméno FO] [Anonymizováno] vyúčtovala žalovanému minimální částku k zaplacení ve výši 7 205,90 Kč s tím, že žalovaný čerpal částku 10 000 Kč, náhrada účelně vynaložených nákladů činí 750 Kč a úroky částku 5 314,32 Kč.
5. Přípisem ze dne [datum] označeným „oznámení o postoupení pohledávky“ [Anonymizováno] [jméno FO] [Anonymizováno]. sdělila žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [Anonymizováno] -[Anonymizováno] -[Anonymizováno] žalobkyni. Dále vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve lhůtě do tří dnů.
6. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] a podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně uvedeného dne odeslala žalovanému přípis, kterým jej vyzvala k úhradě dluhu ve lhůtě do tří dnů.
7. Ze sdělení spol. [právnická osoba]. vyplývá, že žalovaný je majitelem bankovního účtu č. [č. účtu].
8. Z dalších provedených listinných důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti.
9. Ze shora uvedených skutkových zjištění soud uzavřel toliko, že právní předchůdce žalobkyně vyhotovil dne [datum] koncept smlouvy, podle které měly být žalovanému poskytnuty za úrok peněžní prostředky do částky 10 000 Kč, přičemž žalovaný byl opakovaně vyzván k úhradě dlužné částky.
10. Žalobkyně tak neprokázala svá tvrzení o rozhodných skutečnostech, když nebylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), resp. že právní předchůdce žalobkyně učinil žalovanému návrh smlouvy tvrzeného obsahu, který žalovaný akceptoval, přičemž se tak zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky s úrokem ve sjednané lhůtě. Žalobkyně dále neprokázala, že žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 16 024,06 Kč, když z provedených důkazů sice vyplývá, že bankovní účet č. [č. účtu] je účtem žalovaného, nelze však uzavřít, že peněžní prostředky v jakékoliv částce byly na tento účet převedeny. K tomu soud dodává, že žalobkyně předložila toliko své vlastní záznamy, resp. interní záznamy svého právního předchůdce či fakturu, které k prokázání jejího tvrzení nelze považovat za postačující, navíc se z nich podává, že částka 16 024,06 Kč má zahrnovat také úrok či účelně vynaložené náklady. Protože žalobkyně neprokázala, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky, nelze žalobě vyhovět ani z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. občanského zákoníku. Nad rámec uvedeného soud podotýká, že žalobkyně rovněž řádně netvrdila a neprokázala, že její právní předchůdce v souladu s ustanovením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudil schopnost žalovaného úvěr splatit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek absolutní neplatnost příslušné smlouvy. Žalobkyně byla přitom usnesením ze dne [datum] soudem vyzvána, aby označila důkazy k prokázání svých tvrzení, jak je výše popsáno, na výzvu soudu však adekvátně nereagovala, k jednání nařízenému na den [datum] se pak nedostavila a o možnost poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. se tak sama připravila.
11. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že podaná žaloba není důvodná, a proto jí ve výroku I. rozsudku v plném rozsahu zamítl.
12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když ve sporu byl zcela úspěšný žalovaný, který by tak měl právo na náhradu svých nákladů řízení, žádné mu však nevznikly. Soud proto rozhodl o nákladech řízení, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.