Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost hradit žalobkyni v období od [datum] do [datum] výživné ve výši 10 000 Kč měsíčně, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost hradit žalobkyni výživné ve výši 10 000 Kč měsíčně, a to za období od [datum] do [datum]. Tvrdila, že dne [datum] se jí narodila dcera [jméno FO], jejímž otcem je žalovaný. Žalobkyně je svobodná, s žalovaným nežije, neboť ji vyhodil. Žalovaný pracuje ve Spolkové republice Německo jako elektrikář a jeho příjem činí okolo 5 000 €. Z tohoto důvodu byla žalované zamítnuta žádost o rodičovský příspěvek. Žalovaný jí na výživu ničeho nepřispívá.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž z provedených listinných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.
4. Z rodného listu bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný jsou rodiče [jméno FO], narozené [datum].
5. Z přípisu Územní správy sociálního zabezpečení datovaného [datum] vyplývá, že žalovaný dne [datum] zahájil samostatně výdělečnou činnost.
6. Rozhodnutím ze dne [datum] [právnická osoba] – Krajská pobočka v [adresa] nepřiznal žalobkyni rodičovský příspěvek s tím, že nemá na území České republiky žádný pracovní poměr a společně s ní posuzovaná osoba, kterou je žalovaný, vykonává výdělečnou činnost mimo území České republiky (Německo).
7. Ze shora uvedených skutkových zjištění soud uzavřel toliko, že žalobkyně je matkou nezletilé [jméno FO], narozené [datum], jejímž otcem je žalovaný, který od [datum] vykonával samostatně výdělečnou činnost.
8. Podle ustanovení § 920 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. Povinnost k úhradě nákladů spojených s těhotenstvím a porodem vznikne muži, jehož otcovství je pravděpodobné, i v případě, že se dítě nenarodí živé.
9. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle citovaného zákonného ustanovení, přičemž uzavřel, že podaná žaloba není důvodná, neboť z provedených důkazů vyplývá toliko, že žalobkyně není provdána za žalovaného, který je otcem jejich nezletilé dcery. Další tvrzení o rozhodných skutečnostech žalobkyně neuvedla, přičemž především netvrdila, zda došlo k poklesu jejího příjmu, resp. jaké jsou její příjmové či majetkové poměry a její výdaje (odůvodněné potřeby) a dále neprokázala svá tvrzení o příjmu žalovaného. Pro určení rozsahu vyživovací povinnosti jsou přitom podle § 913 odst. 1 občanského zákoníku rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. S ohledem na výše uvedené nebylo možno učinit závěr o oprávněnosti uplatněného nároku na výživné. Soud dodává, že byl připraven poučit žalobkyni o povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti a označit důkazy k jejich prokázání podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř., žalobkyně se však k nařízenému jednání nedostavila a o možnost poučení se tak sama připravila.
10. Ze shora uvedených důvodů soud žalobu ve výroku I. rozsudku zcela zamítl.
11. O nákladech řízení rozhodl soud ve výroku II. rozsudku v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný sice byl ve sporu zcela úspěšný, žádné náklady mu však nevznikly.