Výrok
I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 12.595 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 12.595 Kč od 1. 4. 2025 do zaplacení zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 15.000 Kč od 1. 4. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 278,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 16. 10. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni celkem 27.595 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku [Anonymizováno] dne 21. 1. 2025 smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě měla poskytnout žalovanému částku 15.000 Kč, který měl být splatný dne 31. 3. 2025. Žalovaný úvěrovanou částku nevrátil, žalobkyně tak požaduje tuto jistinu, spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 10.500 Kč, smluvní pokuty ve výši 2.500 Kč. Žalobkyně dále navrhla posouzení jednání jako bezdůvodného obohacení, a to v případě, že by soud dospěl k závěru, že se nejedná o nárok z titulu smlouvy o úvěru.
2. Soud ve věci nařídil jednání.
3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu ji soud spolu s předvoláním doručil postupem uvedeným v § 49 odst. 6 o. s. ř., prostřednictvím veřejné datové sítě dle § 46 odst. 1 o. s. ř.
4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:
5. Z výpisu z veřejné části živnostenského rejstříku soud zjistil, že žalovaný má tři živnostenská oprávnění, které všechna vznikla dne 12. 2. 2020, a to na dobu neurčitou.
6. Z listiny označené jako smlouva o podnikatelském úvěru č. [hodnota] -[Anonymizováno] soud zjistil, že jejími účastníky měla být žalobkyně jako poskytovatelka úvěru a žalovaný. Předmětem smlouvy je poskytnutí peněžité částky ve výši 15.000 Kč na dobu 70 dní, s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru až do splacení. Na listině je označeno datum 21. 1. 2025 a je opatřena podpisem jednatele žalobkyně, podpis žalovaného chybí, namísto toho je zapsán verifikační SMS kód. K listině žalobkyně předložila i fotokopii občanského průkazu žalovaného.
7. Z potvrzení o provedené platbě od společnosti [jméno FO] ze dne 21. 1. 2025 soud zjistil, že žalobkyně zaslala dne 21. 1. 2025 částku 15.000 Kč na účet č. [č. účtu].
8. Ze sdělení [právnická osoba]. soud zjistil, že účet č. [č. účtu] je veden pro osobu žalovaného. Z výpisu z tohoto účtu soud zjistil, že dne 22. 1. 2025 byla zaevidována příchozí úhrada ve výši 15.000 Kč od protiúčtu [Anonymizováno], [právnická osoba].
9. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že byla dne 26. 9. 2025 byla odeslána žalovanému a ten byl jejím prostřednictvím vyzván k úhradě dlužné částky.
10. Z provedených důkazů nebylo prokázáno, že by došlo k uzavření smlouvy mezi žalobkyní a žalovaným. Soud má za prokázané, že na účet žalovaného byla ze strany žalobkyně připsána částka 15.000 Kč.
11. Na základě listinných důkazů soud právně posoudil jednání jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Podle § 2991 odst. 1 OZ musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, vydat ochuzenému oč se obohatil. Podle odst. 2 tamtéž se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Podle § 2993 věty první OZ pokud strana plnila, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
13. Protože soud na základě předložených listinných důkazů posoudil věc po právní stránce, jak shora uvedeno, co do částky 10.500 Kč s příslušenstvím jakožto poplatku za poskytnutí úvěru a částky 2.500 Kč jakožto smluvní pokuty soud žalobu výrokem I. zamítl, neboť nárok žalobkyně není po právu. Žalovaný se však ocitl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení a soud proto žalobkyni přiznal výrokem II. i úroky z prodlení dle § 1970 OZ, s přihlédnutím k výši úroků, stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 278,60 Kč, přičemž tato částka představuje 8,72 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 54,36 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 45,64 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.380 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 27.595 Kč sestávající z částky 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 400 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 400 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.500 Kč ve výši 315 Kč.
15. Protože žalobce byl v řízení zastupován advokátem, uložil soud žalované zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
16. Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.