8 C 82/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni [částka] s příslušenstvím s tím, že uzavřela s žalovanou dne [datum] rámcovou smlouvu č. [hodnota] a smlouvu o úvěru č. [IBAN] na částku ve výši [částka] a dne [datum] dodatek č. [hodnota] k rámcové smlouvě č. [IBAN], na základě kterého poskytla žalované úvěr ve výši [částka], přičemž se žalovaná zavázala splácet úvěry ve splátkách po [částka] měsíčně a [částka] měsíčně. Žalobkyně provedla vyhodnocení úvěruschopnosti žalované v souladu s požadavky zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož žalovaná nesplácela poskytnuté úvěry řádně a včas, žalobkyně je zesplatnila ke dni [datum] a po žalované žádala zaplacení jistin ve výši [částka] a [částka], kapitalizované úroky ve výši [částka] a [částka], smluvních úroků ve výši 10,4 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, smluvních úroků ve výši 11,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, dále s ohledem na výzvu k zaplacení úroky z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a konečně částku [částka] představující nepovolený debet na běžném účtu žalované. Žalovaná ani přes výzvy žalobkyně ničeho nezaplatila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud k projednání věci nařídil jednání, ke kterému se žalobkyně s omluvou a žalovaná bez omluvy nedostavily, soud proto ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal v jejich nepřítomnosti a z provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti.

4. Z Formuláře pro standartní informace o spotřebitelském účtu soud zjistil, že žalovaná žádala o úvěr ve výši [částka] s tím, že částka [částka] je určená ke splácení převáděného úvěru či úvěrů a částka [částka] je neúčelová. Žalovaná měla úvěr hradit ve 46 měsíčních splátkách po [částka], a při základní pevné úrokové sazbě ve výši 10,4 % ročně měla celkem zaplatit [částka]. RPSN byla ve formuláři uvedena ve výši 10,92 %.

5. Z Formuláře pro standartní informace o spotřebitelském účtu soud zjistil, že žalovaná žádala o neúčelový úvěr ve výši 22 000. Žalovaná měla úvěr hradit v 63 měsíčních splátkách po [částka], a při základní pevné úrokové sazbě ve výši 11,9 % ročně měla celkem zaplatit [částka]. RPSN byla ve formuláři uvedena ve výši 12,58 %.

6. Z Rámcové smlouvy ze dne [datum] č. [hodnota] soud zjistil, že na základě této smlouvy zřídila žalobkyně žalované běžný účet č. [č. účtu] a poskytla částečně účelový, částečně neúčelový úvěr č. [IBAN] ve výši [částka] v souladu s Formulářem.

7. Z Dodatku č. [hodnota] k rámcové smlouvě ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované úvěr č. [IBAN] ve výši [částka] v souladu s Formulářem.

8. Z Dokladu o načerpání úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná dne [datum] na účet č. [č. účtu] načerpala částku [částka]. Z Dokladu o načerpání úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná dne [datum] na účet č. [č. účtu] načerpala částku [částka].

9. Z Dodatku č. [hodnota] k rámcové smlouvě ze dne [datum] soud zjistil, že byla na žádost žalované snížena výše pravidelné splátky úvěru č. [IBAN] z [částka] na [částka] měsíčně a v souvislosti s tím navýšen jejich počet ze 45 na 120. Z Dodatku č. [hodnota] k rámcové smlouvě ze dne [datum] č. [hodnota] soud zjistil, že byla na žádost žalované snížena výše pravidelné splátky úvěru č. [IBAN] z [částka] na [částka] měsíčně a v souvislosti s tím navýšen jejich počet ze 63 na 96.

10. Z Přehledu plateb úvěru č. [IBAN] soud zjistil, že žalovaná jej splácela formou měsíčních splátek od listopadu 2019 do dubna 2025, v květnu 2025 provedla jen částečnou úhradu splátky, a další předepsané splátky již nezaplatila. Celkem žalovaná na tento úvěr zaplatila žalobkyni částku [částka], kterou žalobkyně započetla částečně na jistinu a částečně na úroky z úvěru. Totéž je zjevné ze splátkového kalendář k úvěru č. [IBAN].

11. Z Přehledu plateb úvěru č. [IBAN] soud zjistil, že žalovaná jej splácela formou měsíčních splátek od října 2019 do dubna 2025, další předepsané splátky již nezaplatila. Celkem žalovaná na tento úvěr zaplatila žalobkyni částku [částka], kterou žalobkyně započetla částečně na jistinu a částečně na úroky z úvěru. Totéž je zjevné ze splátkového kalendář k úvěru č. [IBAN].

12. Z Výpisu z běžného účtu č. [č. účtu] ze dne [datum] soud zjistil, že na něm byl k témuž dni konečný zůstatek v částce -[částka] s tím, že se jedná o účelně vynaložené náklady na vymáhání z [datum] ve výši [částka] a z [datum] ve výši [částka].

13. Z Výzvy k zaplacení dluhu ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu v celkové výši [částka].

14. Z Úvěrové zprávy ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná měla k témuž dni dva existující splátkové kontrakty, a sice osobní úvěr ze dne [datum], který splácela měsíčními splátkami po [částka] s tím, že zbývalo uhradit ještě 120 splátek na zůstatek dluhu ve výši [částka], a dále osobní úvěr ze dne [datum], který splácela měsíčními splátkami po [částka] s tím, že zbývalo uhradit ještě 30 splátek na zůstatek dluhu ve výši [částka]. Žalovaná měla jeden nesplátkový kontakt – kreditní kartu s úvěrovým rámcem [částka] s tím, že v září 2019 činila suma zbývajících splátek [částka], typ splátek byl variabilní. Ze zprávy vyplynul pro žalovanou vysoký počet aktivních smluv s růstem sumy zbývající částky během posledních šesti měsíců.

15. Z Přehledu žádostí o úvěr u žalobkyně soud zjistil, že žalovaná u žalobkyně žádala o úvěr opakovaně poté, co jí byl dne [datum] poskytnut první úvěr č. [IBAN], a to dne [datum] v 7:47 hodin žádala o uvěrový rámec ve výši [částka], kdy tato žádost byla zamítnuta, v 7:53 hodin opět o stejný úvěrový rámec s totožným výsledkem, v 7:58 hodin pak o úvěrový rámec ve výši [částka], kdy tato její žádost byla schválena. Další opakované žádosti žalované (poslední z dubna 2021) byly zamítnuty.

16. Po provedeném dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaná požádala žalobkyni o poskytnutí dvou úvěrů, o prvý ve výši [částka] dne [datum], o druhý ve výši [částka] dne [datum]. Žalobkyně pro rozhodnutí o poskytnutí prvého úvěru prověřovala úvěruschopnost žalované a ve dnech [datum] a [datum] žádosti akceptovala a zaslala na běžný účet žalované požadované částky. Žalovaná se zavázala žalobkyni splácet poskytnuté částky v měsíčních splátkách po [částka] a [částka], které byly od dubna 2020 sníženy na částky [částka] a [částka] měsíčně. Žalovaná úvěry splácela do května 2025 a uhradila žalobkyni celkem částku ve výši [částka]. Poté žalovaná nesplácela úvěry řádně a včas a žalobkyně je zesplatnila. Se svými nároky se pak obrátila na soud, kdy po žalované požadovala nad rámec dlužné jistiny a úroků v důsledku prodlení žalované i úroky sjednané v úvěrové smlouvě a účelně vynaložené náklady na vymáhání.

17. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

19. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Při hodnocení aktivity právní předchůdkyně žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného je třeba respektovat závěr Nejvyššího soudu učiněný v rozsudku ze dne [datum], č. j. [spisová značka], že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 86 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Proto věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení spotřebitele o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje o příjmech, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně existuje i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva, a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], i Nejvyšší správní soud.

22. V projednávaném případě žalobkyně v žalobě a v jejím doplnění k výzvě soudu tvrdila, že hodnotila žádost žalované v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru s tím, že vycházela z údajů od žalované, které dále podle potřeby ověřila. Žalovaná v žádosti uvedla výši průměrného hlavního měsíčního příjmu ve výši [částka] a vedlejšího příjmu ve výši [částka], který žalobkyně vzhledem k výši poskytovaných úvěrů a nízkému rizikovému profilu žalované akceptovala. Dále započetla příjmy ostatních členů domácnosti ve výši [částka]. Ohledně výdajů vycházela žalobkyně jak z údajů od žalované, tak z interních a externích databází – BRKI, NRKI, insolvenční rejstřík. Zahrnula do nich výdaje žalované na další splátky jiných úvěrů ve výši [částka] měsíčně dle Úvěrové zprávy, kdy výdaje uváděné žalovanou ve výši [částka] měsíčně byly nižší, dále měla zohlednit všechny produkty, které žalované sama poskytla. Další částky na výdaje žalované žalobkyně zohlednila dle údajů uvedených žalovanou v žádosti ve výši [částka] měsíčně na bydlení a [částka] měsíčně na léky, jídlo a dopravu, dále zohlednila i jednu vyživovací povinnost žalované, která sice v žádosti uvedla, že žádnou nemá, zároveň ale uvedla, že je na mateřské dovolené. Výdaje domácnosti dle expertní analýzy využívající data od [právnická osoba] stanovila ve výši [částka] měsíčně a výdaje žalované ve výši [částka] měsíčně. Žalobkyně podotkla, že při posuzování úvěruschopnosti vypočítává rozdíl mezi příjmy a výdaji domácnosti a rozdíl mezi příjmy a výdaji klienta, přičemž z opatrnosti vychází z nižší z těchto částek, dospěla tak k závěru, že je jak ve schopnostech žalované, tak celé domácnosti, úvěry splácet a připomněla, že vstoupila do smluvního vztahu pouze s žalovanou, nikoli s dalšími členy její domácnosti, nemá tudíž možnost ověřit příjmy a výdaje těchto osob. O posuzovaní úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí svědčí i skutečnost, že další žádosti žalované žalobkyně již zamítla.

23. Soud předesílá, že žalovaná sice úvěry nějakou dobu splácela, ale z této samotné skutečnosti nelze dospět k závěru, že byla úvěruschopná a že byly splněny všechny zákonné podmínky k tomu, aby jí žalobkyně mohla úvěr poskytnout, zejména tedy, že právní předchůdkyně žalobkyně dostála své zákonné povinnosti náležitě její úvěruschopnost posoudit. Ostatně i Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozhodnutí C755/22 ([právnická osoba]. v [právnická osoba].) z [datum] jasně stanovil, že i v případě řádného a úplného doplacení úvěru spotřebitelem to automaticky neznamená, že spotřebitel byl v době poskytnutí úvěru úvěruschopný. Skutečnost, že spotřebitel úvěr splácel, resp. i úplně splatil, nevylučuje, že mohl být v době poskytnutí úvěru finančně nezpůsobilý. Pokud nebylo provedeno řádné posouzení úvěruschopnosti, smlouva může být prohlášena za neplatnou i po úplném splacení úvěru, natož pak v situaci, kdy žalovaná úvěr splatila jen částečně.

24. Žalobkyně ve vyjádření k posuzovaní úvěruschopnosti žalované sice tvrdila i částečně doložila, že vycházela nejen z údajů od žalované, ale i z dalších zdrojů, podle soudu je ale nesprávně vyhodnotila a na jejich podkladě dospěla k chybnému závěru, že je žalovaná, případně její domácnost, schopna úvěr splácet.

25. Ohledně měsíčních příjmů žalované se žalobkyně spolehla na sdělení žalované, že jejím hlavním příjmem je příjem z mateřské dovolané ve výši [částka] měsíčně a vedlejší příjem ve výši [částka] měsíčně, a tyto označila za „osvědčené“. Soudu však nesdělila, jakým způsobem je žalovaná měla osvědčit, když ani neuvedla, o jaký vedlejší příjem žalované by se mělo jednat. Soud přepokládal, že je žalobkyně může mít za osvědčené dle pohybů na bankovním účtu, který pro žalovanou vedla, žádné výpisy z tohoto účtu ale žalobkyně nepředložila a soudu tak není známo, jakým způsobem měla žalovaná žalobkyni tyto příjmy osvědčit. Podle názoru soudu je na místě, aby žalobkyně od žalované žádala v případě příjmu v podobě mateřské dovolené minimálně potvrzení o tomto příjmu, v případě vedlejšího příjmu pak pokud se jednalo o příjem např. z brigády žalované rovněž potvrzení o něm, pokud by žalovaná tento příjem neobdržela na bankovní účet u žalobkyně. Soudu však žalobkyně žádné takové důkazy nepředložila.

26. Rovněž tak se ohledně příjmů ostatních členů domácnosti žalobkyně spolehla na údaj uvedený žalovanou, aniž by bylo zřejmé, o jaké příjmy a jakých členů domácnosti se má jednat, natož pak aby je žalobkyně měla osvědčené, resp. doložené. Žalobkyně argumentovala tím, že do smluvního vztahu vstupuje pouze s žalovanou, nemá tedy možnost ověřit příjmy (a výdaje) dalších členů domácnosti. Podle soudu je ale tato argumentace lichá v tom případě, pokud žalobkyně příjmy ostatních členů domácnosti při posuzování úvěruschopnosti žalované zohledňuje, což v tomto případě patrně učinila. Pak je má mít dle názoru soudu rovněž osvědčené, resp. doložené, jinak by žadatelé o úvěr mohli bez dalšího uvádět jakékoli částky, na jejichž podkladě by jim věřitelé poskytovali úvěry s tím, že si je nemohou ověřit, neboť se nejedná o účastníky smluv, což jistě není smyslem ochrany spotřebitele ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

27. Žalobkyně podotkla, že žalovaná disponuje nízkým rizikovým profilem. Soudu není zřejmé, jak k tomuto závěru žalobkyně dospěla, když z úvěrové zprávy naopak vyplývá, že žalovaná disponuje vysokým počtem aktivních smluv s růstem sumy zbývající částky během posledních šesti měsíců před poskytnutím úvěrů.

28. Ohledně aktuální výše splátek dalších finančních produktů žalobkyně, postupovala žalobkyně sice správně, když vycházel z údajů z úvěrové zprávy, podle které žalovaná ke dni poskytnutí úvěru měsíčně splácela prokazatelně částku [částka], nezohlednila však další finanční produkt žalované, kreditní kartu, u které sice nebyla stanovena pevná výše měsíční splátky, nicméně i tak ji byla žalovaná povinna měsíčně splácet, přičemž jí zbývala k září 2019 k úhradě částka ve výši [částka]. Podle názoru soudu je třeba i takové produkty zahrnout do splátkového zatížení žalované, resp. žadatele o úvěr. Pokud není z úvěrové zprávy známa pevná výše měsíční splátky, je na místě učinit dotaz na žalovanou, zda, jakým způsobem a v jaké výši produkt splácí, zvlášť tehdy, pokud o něm žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti ví. To však žalobkyně patrně neučinila a nijak tento produkt nezohlednila. Dále sdělila, že vždy zohledňuje další produkty, které žalované sama poskytla. V tabulce, na kterou opakovaně poukazovala, ale tento údaje uveden není, přičemž zejména při poskytnutí druhého úvěru č. [IBAN] musela být žalovaná minimálně zatížena již splátkou toho prvního č. [IBAN] v té době ve výši [částka]. To však žalobkyně nikde nezohlednila, ani v částce vyjadřující celkové splátkové zatížení žalované.

29. Co se týče výdajů žalované, žalobkyně tvrdila, že zohlednila i vyživovací povinnost žalované. Soudu však není z tabulky zřejmé, zda a kde tak učinila, ani v jaké výši měla tuto povinnost ve výdajích žalované zohlednit.

30. Konečně soud uzavírá, že absentuje výpočet, z něhož by bylo zřejmé, že byla žalovaná, případně její domácnost úvěruschopná, který by jasně deklaroval výsledné číslo na straně příjmů žalované nebo domácnosti (ovšem za předpokladu, že by tyto byly osvědčeny, resp. doloženy) a výsledné číslo na výdajové straně (opět za předpokladu všech žalobkyní opomenutých, resp. nevyčíslených, položek – splátka kreditní karty, vyživovací povinnost žalované a splátka prvního z poskytnutých úvěrů žalované přímo žalobkyní u posuzování úvěruschopnosti žalované pro druhý z nich.), resp. sdělení, ze kterých v tabulce uvedených výdajů žalobkyně vlastně vycházela, když v tabulce jsou jak výdaje domácnosti ve výši [částka] uvedené žalovanou, tak výdaje domácnosti dle expertní analýzy ve výši [částka] a výdaje žalované dle expertní analýzy ve výši [částka].

31. Soud byl připraven poučit žalobkyni o povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, žalobkyně se však k nařízenému jednání nedostavila a o možnost poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. se tak sama připravila.

32. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, žalobkyně nedostála zákonnému požadavku s náležitou péčí posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když nedoložila, k jakému konkrétnímu závěru při výpočtu rozdílu mezi příjmy a výdaji dospěla, které z výdajů vlastně zohlednila a nesdělila ani nedoložila, zda a jakým způsobem započetla některé zjištěné výdaje žalované - splátku kreditní karty, vyživovací povinnost žalované a splátku prvního z poskytnutých úvěrů. Úvěrové smlouvy proto shledal ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnými.

33. Soud proto výrokem I. uložil žalované povinnost vrátit žalobkyni jen skutečně poskytnutou jistinu spotřebitelských úvěrů ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že podle žalobních tvrzení a důkazů žalovaná před podáním žaloby zaplatila žalobkyni částku ve výši [částka] při načerpání celkové výše úvěru [částka], uložil jí soud povinnost zaplatit žalobkyni rozdíl v těchto částkách ve výši [částka]. Soud pak výrokem II. rozsudku žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl, včetně nároku na zaplacení částky [částka], která představovala nepovolený debet na bankovním účtu žalované. Ten ale vznikl v souvislosti s úvěrovými smlouvami, když se mělo jednat o účelně vynaložené náklady na vymáhání ze strany žalobkyně. S ohledem na závěr o neplatnosti smluv tak žalobkyně neměla na tuto částku nárok, když jí měl vzniknout právě v souvislosti s neplatně uzavřenými úvěrovými smlouvami.

34. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem III. rozsudku podle § 142 odst. 2 o. s. ř. V řízení byla většinově úspěšná žalovaná a měla by proto nárok na částečnou náhradu svých nákladů řízení. Podle obsahu spisu jí ale žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení nárok.