Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky [částka] a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám advokáta [Jméno advokáta], a to do tří dnů o právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba]., s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru s prvním čerpáním ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal úvěr splácet splátkami po [částka] měsíčně spolu s úrokem ve výši 22,78 %, vždy k 15. dni v měsíci. Žalovaný se se splácením úvěru dostal do prodlení, právní předchůdkyně žalobkyně proto od smlouvy odstoupila a úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Pohledávka byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy, což bylo žalovanému oznámeno dopisem. Žalovaný ani přes výzvu žalobkyni ničeho neuhradil, žalobkyně proto nárokuje částku [částka] Kč na jistině, [částka] na dlužných poplatcích, [částka] na smluvní pokutě, dále úroky z úvěru dlužné k datu odstoupení od smlouvy ve výši [částka] a úroky z prodlení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud k projednání věci nařídil jednání, k němu se žalobkyně s omluvou a žalovaný bez omluvy nedostavili, soud proto ve smyslu § 101 odst. 3 z. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal v jejich nepřítomnosti. Z provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti.
4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi společností [právnická osoba]. a žalobkyní soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla společností [právnická osoba]. postoupena na žalobkyni.
5. Ze Smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] je zřejmé, že žalovaný požádal právní předchůdkyni žalobkyně o revolvingový úvěr s prvním čerpáním ve výši [částka] s tím, že úvěr bude splácet ve splátkách po [částka], vždy k 15. dni v měsíci. Úroková sazba byla sjednána ve výši 22,78 % ročně, RPSN ve stejné výši. Úvěr byl sjednán v souvislosti s nákupem žalovaného u obchodníka, společnosti [právnická osoba]. Součástí smlouvy byl Sazebník právní předchůdkyně žalobkyně.
6. Z Přehledu splácení úvěru soud zjistil, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně neuhradil žádnou částku.
7. Z Odstoupení od smlouvy o úvěru a výzvě k okamžité úhradě dluhu ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému sdělení o skutečnosti, že svůj dluh řádně nesplácí, proto od smlouvy odstupuje a vyzvala jej k úhradě dluhu. Dle poštovního podacího archu oznámení odeslala na adresu žalovaného dne [datum].
8. Z Předžalobní výzvy ze dne [datum] je zřejmé, že žalobkyně oznámila žalovanému převzetí pohledávky a vyzvala jej k plnění prostřednictvím svého právního zástupce. Dopis odeslala na adresu žalovaného dne [datum], jak je zřejmé z informací ze systému PoštaOnline.
9. Z Kopie OP žalovaného soud zjistil, že si jej právní předchůdkyně žalobkyně při poskytování úvěru vyžádala a ověřila tak totožnost žalovaného.
10. Ze Zprávy o posouzení úvěruschopnosti právní předchůdkyně žalobkyně soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně měla ověřit, že žalovaný není evidován v rejstříku SOLUS a dále měla prověřit jeho historii v registru CRIF. Příjmy žalovaného zjistila dotazem u žalovaného, který uvedl svůj čistý měsíční příjem ve výši [částka], výdaje žalovaný vyčíslil ve výši [částka]. Právní předchůdkyně žalobkyně proto dospěla k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet.
11. Z Oznámení o odchozí platbě soud zjistil, že z účtu právní předchůdkyně žalobkyně č. [č. účtu] odešla dne [datum] platba ve výši [částka] na účet obchodníka společnosti [právnická osoba]., č. [č. účtu].
12. Z dalších provedených důkazů nezjistil soud žádné relevantní skutečnosti.
13. Po provedeném dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaný požádal právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s nákupem u obchodníka o poskytnutí revolvingového úvěru s výší prvního čerpání ve výši [částka]. Ta pro rozhodnutí o poskytnutí úvěru čerpala z informací od žalovaného a dne [datum] s žalovaným uzavřela smlouvu. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně splácet poskytnutou částku v měsíčních splátkách po [částka], vždy k 15. dni v měsíci. Žalovaný na načerpanou částku ve výši [částka] nic neuhradil. Pohledávka smlouvou přešla na žalobkyni, která to oznámila žalovanému a vyzvala jej k plnění. Protože žalovaný žalobkyni nic nezaplatil, ta se se svými nároky obrátila na soud, kdy po žalovaném požadovala dlužnou jistinu, dlužný poplatek, kapitalizované smluvní úroky, smluvní pokutu a dále úroky z prodlení z nesplacené jistiny do zaplacení.
14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
16. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Při hodnocení aktivity právní předchůdkyně žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného je třeba respektovat závěr Nejvyššího soudu učiněný v rozsudku ze dne [datum], č. j. [spisová značka], že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 86 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Proto věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení spotřebitele o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje o příjmech, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně existuje i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva, a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], i Nejvyšší správní soud.
19. V projednávaném případě žalobkyně v doplnění k žalobě ze dne [datum] k výzvě soudu tvrdila, že její právní předchůdkyně hodnotila úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a to vyhodnocením informací získaných od žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřila totožnost žalovaného dle občanského průkazu, měla ověřit, že není evidován v registru SOLUS a registru CRIF, a od žalovaného získala údaje o jeho příjmu ve výši [částka] měsíčně, i o jeho výdajích ve výši [částka] měsíčně. Měsíční splátka nového úvěru činila [částka], podle zjištění z registrů neměl žalovaný hradit žádné další splátky. Po odečtení nové měsíční splátky úvěru od rozdílu v příjmech a výdajích žalovaného ve výši [částka] dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k závěru, že žalovaný disponoval dostatečně vysokou částkou pro zajištění svých základních potřeb a shledala jej úvěruschopným.
20. Soud se v prvé řadě zabýval tím, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala příjmovou stránku žalovaného. Ze smlouvy vyplývá, že žalovaný uvedl čistý měsíční příjem ve výši [částka]. Ze smlouvy ani ze Zprávy o posouzení úvěruschopnosti ale nijak nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně výši příjmu žalovaného jakkoli ověřila, například z výplatních pásek, pracovní smlouvy, výpisu z účtu apod. Spolehla se pouze na tvrzení žalovaného. Takový postup je v přímém rozporu s dnes již ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, kdy např. v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] Nejvyšší soud zdůraznil, že posouzení úvěruschopnosti nemůže být založeno pouze na neověřených tvrzeních spotřebitele, ale musí vycházet z náležitých, spolehlivých a dostatečných informací, které si poskytovatel úvěru ověří, a to zejména pomocí listin, databází či jiných objektivních zdrojů.
21. Ohledně výdajů žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně zohlednila jím deklarovanou výši [částka]. Soudu se ale jeví nereálné, že by žalovaný neměl vůbec žádné výdaje. I kdyby soud připustil, že žalovaný nemusí mít stálé obydlí, když k trvalému pobytu je přihlášen na úřední adrese, každý člověk, i žalovaný, musí nějakým způsobem minimálně uspokojit své základní životní potřeby jíst a pít. Nadto předmětný úvěr žalovaný uzavřel v souvislosti s koupí mobilního telefonu u obchodníka, lze tedy uvažovat i o tom, že žalovaný jej plánoval používat a vynakládat na jeho provoz alespoň nějakou částku. Podle názoru soudu proto nelze dospět k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zjistila výdaje žalovaného, když se spokojila s jeho tvrzením, že jsou nulové.
22. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně měla vycházet také z registru CRIF, tedy BRKI a NRKI, nijak ale nedoložila, že lustraci žalovaného v těchto registrech provedla a s jakým výsledkem, stejně tak jako v registru SOLUS. Právní předchůdkyně žalobkyně to pouze deklarovala ve Zprávě o posouzení úvěruschopnosti bez dalších důkazů.
23. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála zákonnému požadavku s náležitou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když nijak neověřila příjmy žalovaného, zohlednila pouze nereálnou výši výdajů žalovaného ve výši [částka] a nedoložila provedené lustrace v registrech SOLUS, BRKI a NRKI. Úvěrovou smlouvu proto shledal ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnou.
24. Soud proto výrokem I. uložil žalovanému povinnost vrátit žalobkyni jen skutečně poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaný před podáním žaloby žalobkyni ani její právní předchůdkyni žádnou částku neuhradil, uložil mu soud povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka]. Soud pak výrokem II. rozsudku žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl.
25. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci částečný úspěch. Žalobkyně byla v řízení úspěšná z 70,10 % (žalovaný z 29,90 %), náleží jí proto právo na náhradu 40 % jejích nákladů řízení (70 – 30 po zaokrouhlení), které představují zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], odměnu za zastupování advokátem za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby) ve výši [částka] (3 x [částka]) vypočtenou podle § 6, § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „advokátní tarif“), tři režijní paušály po [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a dále 21 % DPH z odměny advokáta a režijních paušálů, tj. celkem na DPH částku [částka]. Celkem tak náklady žalobkyně činily [částka], z čehož 40 % představuje [částka]. Protože byla žalobkyně v soudním řízení zastoupena advokátem, uložil soud žalovanému povinnost, aby zaplatil podle § 149 odst. 1 o. s. ř. náhradu nákladů řízení k rukám tohoto advokáta.