8 C 95/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím s tím, že s žalovanou poté, co posoudila její úvěruschopnost v souladu se zákonnými požadavky, dne [datum] uzavřela Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru distančním způsobem na adrese www.flexifin.cz. Na základě smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr s možností postupného čerpání až do výše [částka] a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách. Úvěr byl žalované poskytnut na její bankovní účet v celkové výši [částka], to od [datum] do [datum]. Žalovaná splatila na jistinu částku [částka], následně se dostala do prodlení se splácením, žalobkyně proto smlouvu vypověděla e-mailem ke dni [datum], od [datum] je proto žalovaná v prodlení. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši [částka], poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši [částka], smluvního úroku ve výši [částka], poplatku za službu „Presto“ ve výši [částka], a dále smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od [datum] do [datum], tj. v částce [částka]. Žalobkyně požadovala přiznat také úroky z prodlení a náklady řízení. Alternativně navrhla, pokud by soud neměl za prokázaný nárok žalobkyně ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru, nechť jej posoudí jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení žalované.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila písemně dne [datum] tak, že nárok v uplatněné výši neuznává, neboť v minulosti na úvěr uhradila přibližně [částka], které nebyly v žalované částce správně zohledněny. Požádala proto o předložení podrobného vyúčtování jistiny, úroků, poplatků a započtení všech jejích plateb. Oprávněný závazek pak navrhla řešit formou dohody či splátkového kalendáře.

3. Soud k projednání věci nařídil jednání, k němuž se žalobkyně s omluvou a žalovaná bez omluvy nedostavily, soud proto ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal v jejich nepřítomnosti. Soud provedl dokazování, přičemž z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti.

4. Ze Smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] soud zjistil, že účastnice uzavřely smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky až do výše [částka] s tím, že žalovaná je bude vracet v denních splátkách určených v souladu s čl.

5 VOP žalobkyně, které jsou nedílnou součástí smlouvy. Úroková sazba byla sjednána v pevné denní sazbě ve výši 0,866 %, RPSN ve výši 1 367,76 %. Dále si účastnice sjednaly poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky, a ujednaly částku za volitelnou službu „Presto“. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně pro případ prodlení žalované s úhradou dlužné částky.5. Z kopie občanského průkazu žalované č. [hodnota] soud zjistil, že žalobkyně ověřila její totožnost, což učinila i prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet žalované č. [č. účtu], jak vyplývá z listiny „Autorizace ověření totožnosti“.

6. Z listiny „Identifikované platby“ soud zjistil, že žalobkyně v rámci posuzování úvěruschopnosti shromáždila přehled příjmových transakcí na účtu žalované za období od [datum] do [datum] a uzavřela, že výše ověřeného měsíčního příjmu žalované činila [částka].

7. Z Předpisu denních splátek soud zjistil, že žalovaná měla úvěr splácet v denních splátkách po [částka] od [datum] do [datum].

8. Z listiny „Výpis o posouzení úvěruschopnosti“ je zřejmé, že žalobkyně vyhodnotila posouzení úvěruschopnosti jako úspěšné poté, co zjistila, že žalovaná žije sama, na půjčky měsíčně vydává částku [částka], na bydlení [částka], na další nezbytné výdaje [částka] a na zbytné výdaje [částka]. Výši ověřeného měsíčního příjmu žalobkyně uvedla [částka], výši čistého měsíčního příjmu uvedeného žalovanou ve výši [částka]. Rezervu pro výdaje stanovila ve výši [částka], vypočítané minimální výdaje ve výši [částka] a dospěla k disponibilnímu příjmu žalované ve výši [částka].

9. Z Přehledu bankovních transakcí je zjevné, že žalobkyně poukázala na účet žalované č. [č. účtu] dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], téhož dne částku [částka], dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka].

10. Z e-mailu ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně zaslala na e-mail žalované upozornění o prodlení v délce 21 dní a oznámila ji vypovězení smlouvy s okamžitou platností.

11. Z Předžalobní výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala prostřednictvím své právní zástupkyně žalovanou k zaplacení dlužné částky, výzva byla dne [datum] odeslána na adresu žalované, jak vyplývá z „potvrdenie o podaji doporučenej zásielky“.

12. Z výpisu z rejstříku BRKI soud zjistil, že v době uzavření smlouvy, tj, ke dni [datum], měla žalovaná nesplacený závazek u společnosti [právnická osoba]. ve výši [částka] s měsíční splátkou ve výši [částka].Anonymizovaný odstavec14. Z ostatních listinných důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti.15. Po provedeném dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně na základě smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru poskytla žalované na její účet celkem částku [částka], a to dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], téhož dne částku [částka], dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka]. Žalobkyně při poskytnutí úvěru vyhodnotila žalovanou jako úvěruschopnou. Žalovaná úvěr splácela, na jistinu pohledávky započetla žalobkyně částku [částka]. Žalovaná se dostala se splácením úvěru do prodlení, žalobkyně jej proto zesplatnila a se svými nároky se obrátila na soud.16. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.18. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.19. Podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.20. Při hodnocení aktivity žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalované je třeba respektovat závěr Nejvyššího soudu učiněný v rozsudku ze dne [datum], č. j. [spisová značka], že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 86 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Proto věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení spotřebitele o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje o příjmech, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně existuje i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva, a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], i Nejvyšší správní soud.21. V projednávaném případě žalobkyně v žalobě a jejím doplnění ze dne [datum] tvrdila, že úvěruschopnost žalované řádně posoudila. Žalovaná spolu s žádostí o poskytnutí spotřebitelského úvěru poskytla žalobkyni údaje o své osobě, ze kterých pak vycházela při posuzování její úvěruschopnosti. Žalobkyně uvedla, že posouzení úvěruschopnosti žalované provedla v souladu se svou interní metodikou schválenou Českou národní bankou a zároveň v souladu se zákonnými požadavky zákona o spotřebitelském úvěru, když u ní zjistila celkový počet členů domácnosti majících příjem, výdaje žalované, její čisté příjmy i ověřené čisté příjmy a další údaje. Dospěla k ověřené výši čistého příjmu žalované v částce [částka], který umožňoval bezproblémové splácení úvěru, přičemž k tomu využila výpisy z běžného účtu získané od žalované. Žalobkyně nahlédla do databází BRKI a NRKI. Dále ověřila, že se žalovaná nenachází v CEE, ISIR, Registru neplatných dokladů, Registru hledaných osob, Registru TelcoScore, Registru politicky aktivních osob, Katastrálním rejstříku – kontrola platnosti adresy a Registru „sankční seznamy“.22. Soud se v prvé řadě zabýval tím, jakým způsobem žalobkyně vyhodnotila příjmovou stránku žalované. Z dokumentu vygenerovaného žalobkyní na základě informací od žalované „Výpis o posouzení úvěruschopnosti“ je zřejmé, že žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaná disponuje měsíčním příjmem ve výši [částka]. Žalobkyně při jeho stanovení a ověření vycházela z výpisu z účtů žalované za tři měsíce bezprostředně předcházející poskytnutí úvěru. Takový postup je možno obecně považovat za správný, nicméně žalobkyně vycházela z příjmu žalované tvořeného čerpáním spoření. Z výpisu z účtu je zřejmé, že žalovaná v červnu 2024 přišla o příjem ze zaměstnání, od té doby čerpala pouze příjmy ze svých úspor, případně z jiného svého účtu. Podle názoru soudu nelze označit za pravidelný měsíční příjem žadatele o úvěr čerpání z jeho vlastních úspor a zdrojů a tvrdit, že je na podkladě takového příjmu žadatel schopen úvěr splácet. Za příjmy žalované nelze pochopitelně označit ani občasné příchozí platby od provozovatelů hazardu. Na tomto místě si soud dovoluje poznamenat, že je-li poskytovateli úvěru z výpisu účtu žadatele o úvěr známá skutečnost, že se věnuje hazardu, měl by při posuzování úvěruschopnosti postupovat nadmíru obezřetně, když u takových osob lze jen obtížně dospět k závěru, že budou schopny jakékoli své finanční závazky plnit, nadto když ani nemají příjem ze zaměstnání. Pro úplnost soud uvádí, že z listiny „Identifikované platby“ žalobkyně při stanovení a ověření příjmu žalované ani nemohla vycházet, neboť se jedná o blíže neidentifikované příjmové platby na účet žalované, navíc za období od [datum] do [datum], tady za období, které ani nepředcházelo uzavření smlouvy dne [datum].23. Ještě závaznější pochybení v postupu žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované spatřuje soud při hodnocení výdajové stránky žalované. Podle „Výpisu o posouzení úvěruschopnosti“ žalovaná mezi své výdaje zařadila výdaje na půjčky ve výši [částka] měsíčně, na bydlení ve výši [částka] měsíčně, na nezbytné výdaje [částka] měsíčně a na zbytné výdaje [částka] měsíčně. V součtu tedy žalovaná deklarovala výdaje ve výši [částka] měsíčně, i po odečtení tzv. zbytných výdajů, by její výdaje činily [částka] měsíčně, a po zohlednění reálné výše pravidelné měsíční splátky RePůjčky zjištěné z BRKI a výpisu z účtu žalované ve výši [částka] by činily [částka]. Žalobkyně však její výdaje stanovila v tzv. minimální výši [částka], aniž by z čehokoli vyplývalo, jak k této částce dospěla. Tato částka nekoresponduje ani s výdaji vyčíslenými žalovanou, ani s výdaji zřejmými z jejího účtu. Po započtení takových výdajů je zjevné, že žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaná disponuje dostatečnými finančními prostředky na splácení úvěru (byť je odečítala od příjmu tvořeného čerpáním spoření žalované, viz. odst. 22). Takový závěr ale nelze brát za relevantní, když absentuje jasný výpočet pravidelných měsíčních výdajů žalované, resp. postup, jakým žalobkyně dospěla k jí stanovené a započtené částce.24. Dále soud považuje za nutné připomenout judikaturu Nejvyššího soudu týkající se přiměřenosti sjednaných smluvních úroků. V rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] Nejvyšší soud uzavřel, že „Při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] pro závěr, zda poškozený jednal v tísni, kterou pachatel trestného činu lichvy podle § 218 odst. 1 tr. zákoníku zneužil, není podstatné, zda se do ní poškozený dostal vlastním přičiněním nebo vlivem okolností nezávislých na jeho vůli. Podstatné je, aby pachatel, vědom si tísnivé situace poškozeného, ji zneužil a nabídl mu např. krátkodobý úvěr nebo půjčku, za něž si nechal slíbit úrok podstatně přesahující obvyklou výši úrokové sazby stanovené Českou národní bankou. Sjednaný úrok ve výši 65 % je plněním, které je co do povahy a výše v hrubém nepoměru s plněním poskytnutým pachatelem, ale takový nepoměr může podle konkrétních okolností případu zakládat i sjednání nižšího úroku.25. Pokud úrok ve výši 65 % ročně postačuje k naplnění jedné z podmínek pro uplatnění trestní represe jako prostředku ultima ratio, nelze v občanskoprávních vztazích akceptovat úrok ve výši cca 316 % ročně. Úroková sazba je zjevně nepřiměřená, sjednána byla v rozporu s dobrými mravy. Krajský soud v [adresa] přitom opakovaně dospěl k závěru, že nepřiměřenost plnění je jedním z důvodů neplatnosti celé smluvní konstrukce (např. [spisová značka], [spisová značka] nebo [spisová značka]).26. Soud ještě stručně poukazuje na skutečnost, že je mu zřejmé, že žalovaná úvěr nějakou měrou splatila, neboť žalobkyně započetla na jistinu částku [částka]. Podle judikatury SDEU ale „samotná skutečnost, že spotřebitel doplatí úvěr, nezbavuje věřitele odpovědnosti za případné pochybení při posuzování úvěruschopnosti.“ Doplacení úvěru tedy nemá být automaticky liberací věřitele za případné pochybení při posuzování bonity klienta, natož pak jeho částečné splacení (k tomu srov. rozsudek SDEU ze dne [datum], sp. zn. C-755/22). Splácení (a doplacení) úvěru ale nelze zcela ignorovat, je jednou ze skutkových okolností případu, která může v kontextu dalších dokládat, že úvěrovaný byl schopen úvěr splácet (a též jej splatil). V tomto konkrétním případě se však žalobkyně dopustila při posuzování úvěruschopnosti takových pochybení, které pouhou skutečností, že žalovaná úvěr nějakou dobu splácela, nelze zhojit. Nadto s žalovanou sjednala nepřiměřené úroky v rozporu s dobrými mravy (viz. odst. 25).27. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedostála zákonnému požadavku s náležitou péčí posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když vycházela z příjmu žalované pocházejícího z jejích vlastních úspor a neuvedla, jakým způsobem dospěla k částce tvořící započítané výdaje žalované, když ta nekorespondovala ani s výdaji uvedenými žalovanou ani s výdaji zřejmými z jejího účtu. Navíc s žalovanou ujednala nepřiměřené úroky v rozporu s dobrými mravy. Úvěrovou smlouvu proto shledal ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnou.28. Soud proto výrokem I. uložil žalované povinnost vrátit žalobkyni jen zbývající skutečně poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že podle žalobních tvrzení žalovaná před podáním žaloby zaplatila žalobkyni na jistinu částku [částka] při načerpání celkové výše úvěru [částka], uložil jí soud povinnost zaplatit žalobkyni rozdíl v těchto částkách ve výši [částka]. Žalovaná sice v písemném vyjádření k žalobě uvedla, že na úvěr měla zaplatit přibližně částku [částka], k tomuto tvrzení ale nedoložila žádný důkaz. Přestože ji soud spolu s předvoláním k jednání vyzval k doplnění tvrzení v tom směru kdy, jakým způsobem a komu zmíněnou částku uhradila s tím, že je třeba tvrzení podložit důkazy, žalovaná soudu nic dalšího nezaslala a k jednání se bez omluvy nedostavila, přestože k němu byla řádně předvolána. Předvolání si převzala prostřednictvím DS dne [datum], kdy se do ní přihlásila. Soud byl připraven znovu ji při jednání poučit o povinnosti tvrzení a důkazní, žalovaná se však o možnost poučení soudu sama připravila, když se k jednání, jak již bylo řečeno, bez omluvy nedostavila. Soud v reakci na tvrzení žalované vyzval i žalobkyni ke sdělení, zda eviduje jakékoli další platby od žalované, i když je započetla na jiné své nároky, než na jistinu, žalobkyně však na výzvu soudu nereagovala. Soud pak výrokem II. rozsudku žalobu ve zbývajícím rozsahu z výše vyložených důvodů zamítl.29. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem III. rozsudku podle § 142 odst. 2 o. s. ř. V řízení byla většinově úspěšná žalovaná a měla by proto nárok na částečnou náhradu svých nákladů řízení. Podle obsahu spisu jí ale žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení nárok.