Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,00 % od 18. 9. 2025 do zaplacení.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení další částky 7 666 Kč, se zákonným úrokem z prodlení od 5. 5. 2025 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 27 666 Kč od 5. 5. 2025 do 17. 9. 2025, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku ve výši 27 666 Kč s dalším příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným jako smluvními stranami.Soud za splnění předpokladů ustanovení § 115a občanského soudního řádu ve věci rozhodoval bez nařízení jednání.Soud, vycházeje ze skutkových tvrzení žaloby, provedl ve věci dokazování zejména potvrdeniem o podaji doporučenej zásielky, smlouvou o postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky, potvrzením o finančních transakcích k úvěrové smlouvě č. [hodnota], smlouvou o úvěru č. [hodnota], výpisem z běžného účtu o provedené platbě, upomínkami, dodatkem č. [hodnota] ke smlouvě o postoupení pohledávek a seznamem.Po jejich zhodnocení učinil následující závěry o skutkovém stavu věci:V řízení zůstalo nesporným, že žalovaný jako dlužník uzavřel dne 24. 2. 2024 se [právnická osoba] jako věřitelem smlouvu o úvěru na částku 20 000 Kč při úrokové sazbě 279,83 % ročně, za sjednaný úrok 7 666 Kč a následně však žalovaný i přes výzvy neplnil své smluvní povinnosti ze smlouvy vyplývající, tedy především řádně čerpaný úvěr sjednaným způsobem splatit.Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.S ohledem na sjednanou lichvářskou výši úrokové sazby 279,83 % je zřejmé, že tato je dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku v rozporu s dobrými mravy, neboť podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů. Následkem jednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto právního jednání, v důsledku čehož se právní vztah mezi účastníky řídí ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku.V projednávané věci je tedy nepochybné, že se v souvislosti s poskytnutou částkou bez právního důvodu žalovaný na úkor žalobkyně ve smyslu ust. § 2991 a násl. zák. 89/2012 bezdůvodně obohatil. Žalovaný pak doposud bezdůvodné obohacení žalobkyni ve výši 20 000 Kč nevydal a soud proto rozhodl ve znění výroku I. rozsudku s tím, že požadovaný úrok z prodlení dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. pak soud žalobkyni přiznal v návaznosti lhůtu uvedenou v předžalobní výzvě.O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný a dle názoru soudu tak povaze věci nejlépe odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.