Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 20 000 Kč s 11,50 % zákonným úrokem z prodlení od 22. 10. 2025 do zaplacení.
II. V části, ve které se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení další částky ve výši 34 421,40 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 549,44 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 500 Kč a 11,5% úroku ročně z částky 20 000 Kč od 26. 10. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalovaného zaplatit jí částku celkem 54 421,40 Kč s příslušenstvím z titulu splnění obsahu smlouvy o úvěru, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným.Se souhlasem obou procesních stran soud ve věci jednal a rozhodoval bez nařízení jednání.Žalovaný zůstal ve věci bez vyjádření.Soud, vycházeje ze znění podané žaloby, provedl dále dokazování smlouvou o spotřebitelském úvěru, smluvními podmínkami o spotřebitelském úvěru (otištěné na zadní straně smlouvy o spotřebitelském úvěru), smlouvou o postoupení pohledávek, přílohou č. 1 smlouvy o postoupení pohledávek – stranou č. 30 ze seznamu postoupených pohledávek, potvrzením o zaplacení úplaty a oznámením o postoupení pohledávky vč. dokladu o odeslání.Mezi právním předchůdcem žalobkyně [Anonymizováno]. [právnická osoba] jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem došlo dne 27. 7. 2023 k uzavření smlouvy o úvěru, jejímž předmětem byla finanční částka ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se podpisem této smlouvy mimo jiné zavázal žalobkyni vrátit tuto částku do 27. 7. 2025 spolu s navýšením o dalších 29 090 Kč, představujících úroky ve výši 19 432 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 1 500 Kč a náklady za hotovostní inkaso ve výši 4 342 Kč.Žalovaný, přestože předmět úvěru řádně převzal při podpisu smlouvy, ke dni podání žaloby neuhradil ničeho.Po právní stránce soud posuzoval věc podle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, ohledně úroku z prodlení bylo rozhodováno podle § 1970 cit. zákona.Otázku postoupení pohledávky a s ní související aktivní věcnou legitimaci žalobkyně k podání žaloby soud hodnotil v návaznosti na ustanovení § 1881 a násl. občanského zákoníku.Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.S ohledem na sjednanou výši RPSN 114 % je zřejmé, že tato je dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku v rozporu s dobrými mravy, neboť podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů. Následkem jednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto právního jednání, v důsledku čehož se právní vztah mezi účastníky řídí ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku.V projednávané věci je tedy nepochybné, že se v souvislosti s poskytnutou částkou 20 000 Kč bez právního důvodu žalovaný na úkor žalobkyně ve smyslu ust. § 2991 a násl. zák. 89/2012 bezdůvodně obohatil. Žalovaný pak doposud bezdůvodné obohacení žalobkyni v části nevydal a soud proto rozhodl ve znění výroku I. rozsudku s tím, že požadovaný úrok z prodlení dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. pak soud žalobkyni přiznal v návaznosti lhůtu uvedenou v předžalobní výzvě. Výrokem II. pak soud zbylou část žalobou uplatněného nároku jako zcela nedůvodnou zamítnul.O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný. Převážně úspěšný byl v řízení žalovaný a obecně by mu tak příslušelo právo na náhradu části nákladů řízení. Protože však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.