Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 17 700 Kč s 11,5% zákonným úrokem z prodlení ročně od 1. 2. 2026 do zaplacení.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení další částky 24 624,72 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 668,89 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 238,65 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 19 512,42 Kč od 22. 10. 2025 do 31. 1. 2026, zákonného úroku z prodlení z částky 1 812,42 Kč od 1. 2. 2026 do zaplacení a úroku 14,75 % ročně z částky 19 512,42 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalované zaplatit jí částku celkem 42 324,72 Kč s příslušenstvím z titulu splnění obsahu smlouvy o úvěru, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou.Se souhlasem obou procesních stran soud ve věci jednal a rozhodoval bez nařízení jednání.Žalovaná zůstala ve věci bez vyjádření.Soud, vycházeje ze znění podané žaloby, provedl dále dokazování smlouvou o spotřebitelském úvěru, smluvními podmínkami o spotřebitelském úvěru (otištěné na zadní straně smlouvy o spotřebitelském úvěru), zákaznickou kartou, doklady o posouzení úvěruschopnosti, smlouvou o postoupení pohledávek, přílohou č. 1 smlouvy o postoupení pohledávek – stranou č. 8 ze seznamu postoupených pohledávek, potvrzením o zaplacení úplaty, oznámením o postoupení pohledávky vč. dokladu o odeslání a předžalobní výzvou se základním skutkovým a právním rozborem vč. dokladu o odeslání.Mezi právním předchůdcem žalobkyně spol. [právnická osoba] jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem došlo dne 16. 6. 2022 k uzavření smlouvy o úvěru, jejímž předmětem byla finanční částka ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se podpisem této smlouvy mimo jiné zavázala žalobkyni vrátit tuto částku do 16. 3. 2024 spolu s navýšením o dalších 27 655 Kč, představujících úroky ve výši 19 282 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 1 500 Kč a náklady za hotovostní inkaso ve výši 4 164 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 86 %.Žalovaná, přestože předmět úvěru řádně převzala při podpisu smlouvy, ke dni podání žaloby uhradila 2 300 Kč.Po právní stránce soud posuzoval věc podle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, ohledně úroku z prodlení bylo rozhodováno podle § 1970 cit. zákona.Otázku postoupení pohledávky a s ní související aktivní věcnou legitimaci žalobkyně k podání žaloby soud hodnotil v návaznosti na ustanovení § 1881 a násl. občanského zákoníku.Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.S ohledem na sjednanou lichvářskou výši úrokové sazby 86 % je zřejmé, že tato je dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku v rozporu s dobrými mravy, neboť podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů. Následkem jednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto právního jednání, v důsledku čehož se právní vztah mezi účastníky řídí ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku.V projednávané věci je tedy nepochybné, že se v souvislosti s poskytnutou částkou 17 700 Kč bez právního důvodu žalovaná na úkor žalobkyně ve smyslu ust. § 2991 a násl. zák. 89/2012 bezdůvodně obohatila. Žalovaná pak doposud bezdůvodné obohacení žalobkyni v části nevydala a soud proto rozhodl ve znění výroku I. rozsudku s tím, že požadovaný úrok z prodlení dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. pak soud žalobkyni přiznal v návaznosti lhůtu uvedenou v předžalobní výzvě. Výrokem II. pak soud zbylou část žalobou uplatněného nároku jako zcela nedůvodnou zamítnul.O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný. Převážně úspěšná byla v řízení žalovaná a obecně by jí tak příslušelo právo na náhradu části nákladů řízení. Protože však žalované žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.