Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 30 000 Kč s 14,75 % zákonným úrokem z prodlení od 16. 2. 2024 do zaplacení.
II. V části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení další částky ve výši 12 000 Kč s 14,75 % zákonným úrokem z prodlení od 16. 2. 2024 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 6 300 Kč, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku ve výši 48 300 Kč s dalším příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou jako smluvními stranami.Soud za splnění předpokladů ustanovení § 115a občanského soudního řádu ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, přičemž při právním hodnocení věci vycházel toliko z předložených listin –výzvy k úhradě před podáním žaloby, smlouvy o spotřebitelském úvěru, zesplatnění spotřebitelského úvěru, výpisu z účtu.Po jejich zhodnocení učinil následující závěry o skutkovém stavu věci:V řízení zůstalo nesporným, že žalovaný jako dlužník uzavřel s žalobkyní jako věřitelem dne 10. 2. 2023 smlouvu o revolvingovém úvěru na částku 30 000 Kč, splatnou v pravidelných měsíčních splátkách, při úrokové sazbě 40 % měsíčně, tedy 480 % ročně. Následně však žalovaný i přes výzvy neplnil své smluvní povinnosti ze smlouvy vyplývající, tedy především řádně čerpaný úvěr sjednaným způsobem splatit.Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.S ohledem na sjednanou výši úrokové sazby 480 % ročně je zřejmé, že tato je dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku v rozporu s dobrými mravy, neboť podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů. Následkem jednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto právního jednání, v důsledku čehož se právní vztah mezi účastníky řídí ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku.V projednávané věci je tedy nepochybné, že se v souvislosti s poskytnutou částkou 30 000 Kč bez právního důvodu žalovaný na úkor žalobkyně ve smyslu ust. § 2991 a násl. zák. 89/2012 bezdůvodně obohatil. Žalovaný pak doposud bezdůvodné obohacení žalobkyni nevydal a soud proto rozhodl ve znění výroku I. rozsudku, a to včetně požadovaného úroku z prodlení dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku. Ve zbylé části soud žalobu jako nedůvodnou výrokem II. zamítnul.O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný a dle názoru soudu tak povaze věci nejlépe odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.