Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 34 925,44 Kč s 11,50% zákonným úrokem z prodlení od 9. 9. 2025 do zaplacení.
II. V části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení další částky 35 406,37 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 35 496,49 Kč od 13. 5. 2025 do 8. 9. 2025, zákonného úroku z prodlení z částky 571,05 Kč od 9. 9. 2025 do zaplacení a částky 470,92 Kč, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku ve výši celkem 70 802,73 Kč s dalším příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným jako smluvními stranami.Soud za splnění předpokladů ustanovení § 115a občanského soudního řádu ve věci rozhodoval bez nařízení jednání.Soud, vycházeje ze skutkových tvrzení žaloby, provedl ve věci dokazování zejména výzvou k úhradě před podáním žaloby, potvrdeniem o podaji doporučenej zásielky, informací pro spotřebitele, identifikovanými příjmy, smlouvou o revolvingovém úvěru č. [hodnota], BankID výpisem, souhlasem se zpracováním osobních údajů, výpisem o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba]., předpisem denních splátek, přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli (automatizovaným výpisem z interního systému), údaji o poskytovateli spotřebitelského úvěru, všeobecnými obchodními podmínkami a autorizací ověření totožnosti.Po jejich zhodnocení učinil následující závěry o skutkovém stavu věci:V řízení zůstalo nesporným, že žalovaný jako dlužník uzavřel dne 14. 7. 2024 s žalobkyní smlouvu o revolvingovém úvěru na částku celkem 53 428 Kč při úroku 370,84 % ročně. Následně však žalovaný i přes výzvy neplnil své smluvní povinnosti ze smlouvy vyplývající, tedy především řádně čerpaný úvěr sjednaným způsobem splatit, když žalobkyni uhradil pouze 18 502,56 Kč.Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.S ohledem na sjednanou lichvářskou výši úrokové sazby 370,84 % ročně je zřejmé, že tato je dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku v rozporu s dobrými mravy, neboť podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů. Následkem jednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto právního jednání, v důsledku čehož se právní vztah mezi účastníky řídí ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku.V projednávané věci je tedy nepochybné, že se v souvislosti s poskytnutou částkou bez právního důvodu žalovaný na úkor žalobkyně ve smyslu ust. § 2991 a násl. zák. 89/2012 bezdůvodně obohatil. Žalovaný pak doposud bezdůvodné obohacení žalobkyni ve výši 34 925,44 Kč nevydal a soud proto rozhodl ve znění výroku I. rozsudku s tím, že požadovaný úrok z prodlení dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. pak soud žalobkyni přiznal v návaznosti lhůtu uvedenou v předžalobní výzvě.O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný a dle názoru soudu tak povaze věci nejlépe odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.